Jedenáctého dubna kolem půlnoci přistáváme na letišti v Addis Abebě. Vítá nás spící metropole, avšak pozor, imigrační úředníci, ti nikdy nespí. Při žádosti o víza je mi jasně dáno najevo, kdo je tady pánem. Mladá úřednice se mě snaží přesvědčit, že musím žádat o obchodní víza, jelikož jsem Etiopii navštívil několikrát po sobě. A Češi? Ti přece jezdí do Etiopie jedině za obchodem. Po kratší a ne úplně příjemné výměně názorů dostávám víza turistická. Vítejte v Etiopii! Letošní mezinárodní expedice čítala 11 lidí. Z České republiky jsme cestovali spolu s Bohuslavem Wojnarem a Martinem Molda-nem. Společně se zástupci z Maďarska a Anglie jsme byli pozváni, abychom blíže poznali práci TFM, která byla v ČR představena na podzimní misijní konferenci AC v Českém Těšíně. V neposlední řadě bylo také součástí cesty navštívit i náš vzdělávací projekt v Koffele.
Po pár hodinách odpočinku v hotelu míří celá výprava na obhlídku projektu s názvem „Faith project“. Po půlhodinové jízdě zastavujeme u skeletu čtyřpatrové budovy. Jedná se o výstavbu multifunkční budovy, která bude sloužit jako vzdělávací a trénin-kové centrum pro misionáře zasahující islámskou komunitu. Neri, jeden z hlavních vedoucích TFM, mluví o tom, jak celá práce začala:
„V roce 1974 jsem mluvil s jedním mladým muslimem zhruba v mém věku, který se jmenoval Jemal. V té době jsem byl nově obrácený křesťan, agresivní ve své snaze zasáhnout evangeliem okolní svět. Jemal mi řekl, že ho přitahuje kvalita života svatého muže Božího, proroka Ježíše, a já jsem ho mohl vést k víře v Ježíše Krista. Byl to pro mě velmi výjimečný okamžik, protože mi Bůh řekl, že za pár let mě povede ke službě právě muslimům. Minuly dva roky a já jsem opět mluvil o Ježíšově lásce s jiným muslimem, mým spolustudentem z vysoké školy Usmanem. Snažil se mě odradit od víry, když tvrdil, že Ježíš nebyl Synem Božím, ale pouze prorokem. Tehdy ke mně Bůh opět promluvil a potvrdil své slovo, které mi před dvěma roky dal. Řekl, že mi dá schopnost promlouvat
se svéhlavými lidmi jako byl Usman a vést je ke Kristu.
O 28 let později, po mnoha letech pastorační služby a práce vedoucího pracovníka naší skupiny letničních sborů Bůh splnil slib, který mi dal. Před téměř 10 lety tedy začala díky jeho milosti má služba muslimům. Přinesla mnoho bolesti i radosti. Bolesti stát proti militantnímu islámu a s ním souvisejícímu nebezpečí. Bolesti, kterou jsem zakoušel s pronásledovanými muslimy obrácenými na křesťanství. Bolesti z nedostatku pracovníků spojené s napětím jak z ochraňování, tak z přípravy těch, kteří se mnou pracují. Ale přes toto vše jsem zakoušel nevýslovnou radost z tisíců obrácených ke Kristu.
Občas přijímám zoufalé telefonické hovory o tom, že někteří konvertité byli uvězněni v muslimy kontrolovaných oblastech, kde jak policie, tak i soud jsou silně antikřesťanští. Vyprávějí mi o ničení nemovitostí a krádežích majetku těchto obrácených. Po několika dnech mi posílají detaily o rozsahu zničení a cenové ztrátě. V takových chvílích vstanu, chodím tam a zpět, znovu si sednu, jsem zmatený a bolest proniká až do hloubi mé duše. Po chvíli mi však Bůh připomíná, že plavu v oceánu jeho zázraků a že to, co mám, je mnohem víc než to, co ztrácím. Mé negativní myšlenky okamžitě zmizí, místo nich slyším písně chvály tisíců obrácených muslimů a mé nitro zaplaví radost, která vítězí nad bolestí. Takže cítím zároveň bolest i radost – jak úžasné! Služba, kterou mi Bůh svěřil, nebude nikdy zničena, dokud budu plavat v oceánu jeho zázraků. Jenom blázen přestane plavat, když je v oceánu, a to je místo, kde budu žít po zbytek svého života.
Před časem jsem telefonoval s mužem, kterého jsem znal jako prominentního muslimského vedoucího. Požádal mě, abych ho navštívil, což znamená dva dny cesty autem a pak na oslovi. Do jeho městečka jsem dorazil v pátek a hned jsem se přidal ke stovkám lidí mířících k mešitě na páteční modlitby. Vstoupil jsem dovnitř a k mému údivu jsem místo lidí klečících na modlitebních koberečcích uviděl stojící muslimy, kteří pozvedali své ruce
a chválili Ježíše. Potom mi ten muž řekl svůj příběh o tom, jak se to všechno událo. Před několika měsíci byl sám v mešitě, a vtom za sebou ucítil něčí přítomnost. Když se otočil, uviděl jasné světlo, z něhož vystoupil muž, který mu řekl: ‚Já jsem Ježíš, vedeš lidi do temnoty, ale přišel jsem ti pomoci, abys je vedl do světla.‘ Od té zkušenosti přivedl stovky svých lidí k víře v Krista, ale nevěděl, co dál. Mohl jsem mu pomoct? Co je to za otázku? Jaká potřeba! Jaká zodpovědnost! Teď mi Pán dává neskutečné příležitosti pomáhat právě takovým lidem, zvláště pak těm, kteří chtějí sdílet svou nově nalezenou víru s ostatními. Na předměstí našeho hlavního města Addis Abeba mi Bůh dal 2000 m2 půdy, abychom tam postavili centrum, které bude mít tři hlavní účely:
1. Sloužit jako centrum pro přípravu misionářů. Budou zde školeni pečlivě vybraní lidé, kteří cítí
břemeno sloužit v muslimských komunitách.
Bude také sloužit pro občerstvení těch, kteří se
právě vrátili z misijního pole.
2. Sloužit jako záchranné středisko pro
pronásledované věřící v nebezpečných
situacích. Tolik z nich volá o pomoc a my jim,
dá-li Pán, pomůžeme nést jejich břemeno.
3. Sloužit jako penzión, z jehož zisku chceme
podporovat naši službu.
Když jsme zahájili stavební práce, měli jsme zhruba 10 000 liber, které jsme dostali od místní rodiny. Začali jsme stavět čtyřpatrovou budovu, a jelikož jsme samozřejmě potřebovali víru pro její dokončení, pojmenovali jsme ji Projekt víry. Podařilo se nám postavit hrubou stavbu a částečně ji zastřešit, ale potřeba je stále veliká. Práce se pozastavila kvůli nedostatku financí a to mě trápí. Potřebujeme přibližně 40 000 liber na dokončení. Ale je to Projekt víry a víra vždy zvítězí. Přes velikou bolest je tu také mnoho radosti a Bůh mě stále
povzbuzuje k tomu, abych plaval v oceánu jeho zázraků. Jak úžasné je být součástí jeho království. To je to tajemství pro mladistvý život navzdory našemu stárnutí. Zvu vás, abyste spolu se mnou plavali v moři jeho zázraků. Jakmile jednou začnete plavat, už nikdy nebudete chtít nic jiného. Budujme království Boží, abychom se všichni společně mohli radovat z písní tisíců obrácených muslimů. Můj Pane, žiju s bolestí i radostí tisíců, ale proč ne miliónů?“
Další den odjíždíme do několik hodin vzdáleného města, kde se máme účastnit křtu. Zvláštností na této události je, že necelá stovka křtěnců jsou bývalí muslimové. V Etiopii, a nejen tam, se konverze od islámu ke křesťanství platí mnohdy životem. Z bezpečnostních důvodů byli tito lidé křtěni 200 km od jejich domovů. Je fascinující vidět lidi, kteří dlouhá léta žili v temnotě, jak nacházejí Krista.
Poté odjíždíme směrem na jih Etiopie a po několika hodinách jízdy zastavujeme uprostřed pustiny u jednoduché dřevěné stavby.
Je to vesnická modlitebna. Zhruba čtyřicítka sborovníků se schází k bohoslužbě společně se slepicemi a psy. Pastor sboru, bývalý muslimský šejk (politický i duchovní vůdce), sem přišel, aby založil sbor. Většina členů jsou bývalí muslimové. Za devět měsíců čítá sbor padesát lidí.
Na závěr setkání jsme byli pozváni na injeru – etiopské národní jídlo, které má poměrně rozporuplnou chuť, ale dary se neodmítají, zejména od těchto chudých lidí, kteří vám nabízejí to nejlepší, co mají.
Tento sbor je jedním z mnoha výsledků práce TFM. Za celou dobu bylo evangeliem osloveno asi 100 000 lidí a zhruba 25 000 odevzdalo svůj život Kristu. Také bylo vysláno několik misionářů do Jemenu, což není pro africké země úplně obvyklé. Čtvrtý den se česká část výpravy odpojuje a po menších komplikacích přijíždíme kolem poledne do Koffele. Po příjezdu do školy nás děti očekávaly vzorně seřazené do zástupů. Jako již tradičně jsme byli přivítáni zpěvem a květinami. Poté nás ředitel školy informoval o školních aktivitách za uplynulé období.
Do projektu je zapojeno 93 chlapců a 107 dívek. 12 z těchto dětí nemá ani otce ani matku, 13 dětí nemá matku a 58 otce. Děti nadále dostávají zdravotní péči. Dvě z nich podstoupily léčbu ve vzdálenějších a kvalitnějších nemocnicích. Celkem bylo nakoupeno 2400 ks mýdel (12 ks/dítě), 400 ks šamponů (2 ks/dítě). Všech 200 dětí dostalo také svou školní uniformu, rifle, tričko, ponožky a boty. Každé dítě dostalo 12 sešitů,
12 tužek a 12 per. Dále z peněz použitých na stravu dostalo každé dítě 39 kg kukuřice, 50 kg mouky a 6 litrů oleje. A také během uplynulého roku byli vždy tři nejlepší žáci ze třídy na výletě u jezera Langano.
Po prohlídce areálu školy, školní zahrady, jabloňového sadu a tříd jsme byli pozváni na hudební vystoupení, které si děti připravily speciálně pro nás. Po vystoupení byly děti odměněny sladkostmi přivezenými z České republiky. Na nás čekala společná večeře s celým personálem školy. Opět jsme byli obdarováni etiopským národním krojem.
Z Koffele přivážíme velké díky vám všem, kdo jste přispěli na pořízení motocyklu a platu pro hlídače školy. S jedním z nich jsme se také osobně setkali.
Aktuální potřebou školy je pořízení kláves pro hudební výchovu. Klávesy pořídíme jako dárek pro všechny děti z peněz, které se nasbíraly na účtu 12021, který je zřízen právě k těmto účelům.
Vloni jsme vás informovali o žádosti z Koffele o navýšení rozpočtu z důvodu školního stravování dětí. Rozpočet na celoroční stravování všech 200 dětí se šplhal k částce 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že 300 tis. je poměrně velká částka a vaření obědů není zcela efektivním a dlouhodobým řešením ekonomické situace, hledali jsme spolu s ředitelem jiné řešení. Rádi bychom tyto prostředky investovali do něčeho, co bude mít dlouhodobější
a komplexnější dopad pro celé rodiny.
V současné době vedeme jednání o zřízení menší farmy nebo zakoupení pole, kde by se pěstovala zelenina. Tyto produkty by sloužily buď přímo pro děti, nebo k prodeji a za utržené peníze by se financovalo stravování dětí. Dalším rozměrem tohoto projektu je, že by zde mohli pracovat i někteří rodiče dětí, kteří dlouhodobě nemají práci. Už nyní dostaly dvě rodiny 5 ovcí. Nadále se všichni v dané oblasti potýkají s nedostatkem čisté vody a navíc by děti potřebovaly školní knihovnu, kde by si rozšiřovaly svůj obzor.
Připomínám, že je stále možné dětem dvakrát ročně poslat dopis, musí však být napsán anglicky. Tyto dopisy odesíláme hromadně vždy na konci března a září. Dopis můžete poslat do naší kanceláře na adresu Nadačního fondu Nehemia, Selská 29, 736 01 Havířov – Bludovice. Neposílejte však, prosím, žádné další dárky ani oblečení. Pokud byste navíc chtěli děti obdařit nějakým dárkem, můžete poslat peníze na již zřízený účet k těmto účelům (č.ú. 100 113 352/0300, nutný je variabilní symbol 12021!). Pro platby na děti použijte prosím č.ú. 100 113 352/0300 a variabilní symbol 1202.
Po dvou dnech se opět připojujeme k celé výpravě v Addis Abebě. Po seznámení s celou prací TFM jsme se všichni shodli, že bychom tuto práci rádi podpořili. Výprava se rozešla s tím, že bychom se společně každá země jednou třetinou podíleli na dokončení centra „Faith Project“. Další nemalou potřebou, kterou chceme podpořit, je financování evangelistů (50 eur měsíčně) a zahraničních misionářů (400 eur měsíčně), nákup kol a motocyklů k přesunům mezi městy a vesnicemi, studijních materiálů a seminářů pro pracovníky TFM.
Když odlétáme z Etiopie, je celá letecká doprava ochromena
výbuchem islandské sopky. Není zcela jasné, zda vůbec doletíme domů. Nervová soustava pracuje na plné obrátky. Po několikahodinovém napětí a nejistotě domů dorážíme s mírným náskokem:) Je to proti logice věci, avšak díky Bohu!
Leoš Cásek
Projekt Děti Etiopie – město Koffele můžete podpořit pravidelnou podporou konkrétního dítěte nebo také darováním finančních prostředků na účet N.f. Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 1202.
