Ukrajina – biblický pás bývalého SSSR
Kamila je malé děvčátko. Její rodina za dramatických okolností utekla z východní Ukrajiny. Holčička má po celém těle vyrážku. Obličej ji hyzdí červené skvrny. Kůže se ji odlupuje. Lékaři nedokáží pomoci. Žádné léky ani mastičky nezabírají. Pořád pláče a je ji stále hůř a hůř. Její babička ji nese do církve a se slzami v očích prosí o modlitby. Následující den zjišťují,že se vyrážka úplně ztratila a Kamila je naprosto zdravá.
Pro její maminku je tento zázrak velikým svědectvím, že je Bůh neopustil, ale stará se o ně. Přijala Ježíše Krista jako svého spasitele a za nějakou dobu byla pokřtěna.
Toto je jen jeden z mnoha příběhů, které se v těchto dnech odehrávají v Ukrajinském Krivém Rogu. Pastor Konstantin Melnik tvrdí, že situace na Ukrajině je sice nesmírně těžká, ale otevírá nové dveře ke kázání evangelia. „Když jsme volali k Bohu, aby dal Ukrajině nové probuzení, netušili jsme, že nás to bude tolik stát.“ Ukrajinští věřící dnes na modlitbách prolévají mnoho slz. „Za celý svůj křesťanský život jsme se nemodlili za svou zemi tolik, kolik za poslední rok.“ Mnoho se mluví o rozdělení Ukrajinské společnosti. Méně se ví, že kritická situace spojuje věřící ze všech denominací. Na Ukrajině věc nevídaná. Týden co týden se scházejí na náměstích a volají k Bohu. Tato improvizovaná setkání navštěvují i celé rodiny lidí, kteří se do teď považovali za nevěřící. Je jim jasné, že v současné situaci jim může pomoci jenom Bůh. Požádali jsme pastora Melnika, aby současné dění na Ukrajině shrnul tak, abychom tomu v České republice dokázali porozumět.
Zdravím všechny své drahé přátele v České republice!
Objasnit jaká situace panuje na Ukrajině ve společnosti a v církvi je velmi složité. Pro nás samotné není jednoduché vše pochopit a zorientovat se. Bůh nám však mnohé věci objasňuje a otevírá.
Jsem si jistý, že i vy v Čechách si dobře pamatujete na svůj „majdan“, svou „něžnou revoluci“. Měli jste touhu zbavit se komunistického agresora a útlaku sousedního „bratrského“ sousedního národa.
Majdan se stal národním symbolem naděje na vytvoření nové spravedlivé společnosti. Ztělesňoval touhu vidět svou zemi svobodnou od zkorumpované, oligarchické, proruské elity. Jako odpověď přišla střelba do mladých lidí v centru Kyjeva.
Výsledek touhy být svobodnými od Putina a jeho imperiálních plánů:
obsazení Krymu
vpád ruských vojsk, které obsadili dvě východní oblasti, prakticky je převrátili vzhůru nohama a ukázali místním obyvatelům jak vypadá peklo.
nejpodlejší propaganda jakou si dovedete představit
okolo 1000 – 1500 mrtvých
tisíce rodin bez střechy nad hlavou
ochromená ekonomika … atd.
Všem je dnes jasné, že plán na ovládnutí Ukrajiny se připravoval nejméně 10 let dozadu, ještě když probíhal první majdan. Po příchodu Janukoviče a jeho proruské garnitury k moci se pak Ukrajina stále více vzdávala svých národních zájmů až byla prakticky připravená stát se jakousi ruskou kolonií. Tohle lidé nechtěli a majdan byl hlasem národa.
Ano, ve společnosti panuje rozkol. Není to však tak, jak se často uvádí, že by stála jedna polovina národa proti druhé. Spíše je to 90% oproti 10%, přičemž těch devadesát procent jsou lidé, u kterých se díky soudruhu Putinovi probudilo vědomí národní identity.
Ve všech městech padají Leninovy sochy a z parlamentu jsme vyhnali komunistickou stranu.
Rozkol se také bohužel týká ukrajinských evangelikálů. Můžeme mezi nimi vidět tři různé pozice:
První pozici zastávají ti, kteří se stali obětí ruské propagandy namířené proti Ukrajině. Můžete se s nimi setkat na některých místech východní Ukrajiny a Krymu a bohužel také u většiny věřících v Rusku.
Druhou pozici zastává většina ukrajinských evangelikálů podporující majdan a nezávislost Ukrajiny.
I třetí pozici zastává nemalé množství evangelikálů na Ukrajině i v Rusku. Tito křesťané se zdržují jakéhokoliv politického hodnocení. Zastánci tohoto pohledu se považují jen za „občany nebeské vlasti“.
Já osobně věřím, že Ukrajina se dnes probudila a Bůh ji chce požehnat. Má veliké plány s naším státem. Ukrajina má na svých 46 miliónů obyvatel okolo 40 tisíc sborů, zatímco Rusko má na svých 142 miliónů obyvatel okolo 18 tisíc sborů. Ne náhodou je Ukrajina občas nazývána „biblickým pásem“ bývalého SSSR.
V našem městě se usadilo velké množství válečných uprchlíků. Jsou to lidé, kteří utíkají od války, utrpení a násilí. V našem sboru se jim snažíme sloužit. Pořádáme charitativní obědy, sbíráme oblečení, jídlo, platíme přepravu mnohodětných rodin do bezpečných míst, ale co je nejhlavnější, přinášíme jim naději.
Naslouchat jejich příběhům je velmi těžké. Jeden z mužů, Cyril mi vyprávěl jak mu v zajetí bandité prostřelili nohu a mučili ho. Jiní se slzami v očích popisovali své rozbořené domovy, matky pláčou nad svými dětmi, zatímco nenávist roste a rozkládá jejich životy.
Nedávno proběhli v naší zemi parlamentní volby. Do volební místnosti jsme se vypravili s celou rodinou. Během hlasování rozstříleli samopalem přímo na ulici před našim domem automobil poslance. Přineslo to jen další oběti a další bolest. Je hrozné uvědomovat si, že se tyto věci dějí přímo před našim domem, kde denně procházejí naše děti. Jsme tak vděčni za Boží ochranu.
Velmi vás prosím o modlitební podporu:
za ukončení války
aby nám Bůh dával sílu, moudrost ve službě válečným uprchlíkům i ostatním lidem.
za finanční prostředky, aby mohla církev sloužit trpícím.
Za jednotu věřících na Ukrajině i v Rusku.
za uzdravení lidí od nenávisti a neodpuštění
za množství lidí, kteří žijí ve strachu a depresi
za obnovu Ukrajiny a její vládu
V tuto chvíli, kdy píšu tento článek se za oknem ozývají dělostřelecké výbuchy z nedalekého vojenského cvičiště. Každý den přicházejí nové informace, jak kolony ruské vojenské techniky překračují hranice. Jinými slovy se z lidského pohledu věci vyvíjejí stále k horšímu. Ale my jsme nadšeni, že „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“ On nám říká: „Nezanechám tě, ani tě neopustím“ A také: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny…!“
Přeji vám Boží požehnání!!!
Konstantin Melnik
