Zilgi je odpradávna muslimská vesnice ležící na hranici mezi Severní Osetií a Ingušskem. Je to pevnost islámu. Nejsou zde žádní křesťané, církev ani církevní budovy. Funguje zde pouze mešita. Ve spolupráci se sociálními službami zde mohla naše církev jednou za čas navštívit Janu (jméno je změněno). Jana je úplně slepá a její muž také. V dětství prodělala Jana těžkou angínu. Nemoc přinesla značné komplikace, v jejichž důsledcích nakonec oslepla. Pro Janu začala těžká doba. Postupně začala ztrácet zrak, a tak začala chodit do specializované školy. Vrstevníci jí ve dvoře nadávali do slepoušů. Svět, který Jana znala a milovala, se najednou stával chladným a nepřátelským. Rodiče se starali, jak mohli, a investovali do ní veškerou svou sílu a prostředky. V tu dobu žila rodina ve Vladikavkaze. Díky jejich starostlivé péči mohla Jana absolvovat i vysokou školu, kterou dokončila s velkým úspěchem.
Překvapení osudu však nebrala konce. Jana se seznámila s citlivým mužem, který rozuměl její povaze, byl laskavý a pozorný. Jenže byl také nevidomý. Rodiče byli proti, ale lásce se nedá poroučet. Po několika letech se nakonec vzali a brzy se jim narodila dcera Milana a krátce nato Violeta. Manžel, který se zpočátku o rodinu nádherně staral, později „přičichl“ k alkoholu, na kterém se stal zcela závislým. Neustálé bití a výčitky dovedly Janu až k nervovému zhroucení. Z domu ji odvezla sanitka. Mezitím zemřel Janin táta, poslední člověk, který ji dokázal před zuřivým manželem ochránit. V péči o dcery Janě velmi pomáhala její máma. I ta však stále více ztrácela sílu, až nakonec také zemřela. Děti musely začít navštěvovat internátní školu, takže nyní jsou doma jen o víkendech.
Vztahy mezi manželi se začaly urovnávat, a tak Jana porodila ještě jednu holčičku Margaritu. Jenže Aslan začal znovu pít a používat svou sílu. Za peníze, které dostala Jana od státu za narození dětí, si pořídila dům ve vesnici Zilgi. Ani tato koupě se neobešla bez potíží. O výběr domu požádala Jana své příbuzné. Na první pohled vypadal docela dobře, ve skutečnosti však byl v havarijním stavu. Ohromná trhlina rozdělovala dům na dvě části, děravou střechou na více místech zatékala voda. Dům neměl vůbec takovou hodnotu, kolik za něj Jana zaplatila. Jana stále vlastní byt ve městě. Potřebovala by získat nějaké peníze z jeho pronájmu. Kvůli neutěšenému stavu se jí ho však pronajmout nedaří. Každou cestu do obchodu musí Jana absolvovat taxíkem, který tak bere většinu jejího příjmu. Jana o sebe příliš nedbá. I doma je všechno špinavé, okolo domu
je spousta nepořádku…
V tomto stavu jsme rodinu poprvé navštívili. První návštěva pro nás byla šokem. Jak může žít člověk tímto způsobem v 21. století? Srdce nás bolí, když vidíme, že děti vyrůstají v takových podmínkách. A tak jsme začali rodině pomáhat a poprosili i církev, aby vzala Janu do své péče. Věřící byli pohnuti jejím osudem a okamžitě začali jednat. Shromáždili jsme potravinovou pomoc, ovoce pro děti, teplé oblečení. Janu jsme pozvali na bohoslužbu a po ní šla poprvé v životě do restaurace. Stejně jako její dcery, které byly absolutně nadšené. Jejich ohromné emoce se projevovaly chvíli smíchem a chvíli slzami.
V posledních dnech Jana stále méně pláče a v domě je stále více slyšet smích. Jana teď do církve dojíždí každou neděli. Modlíme se za ni a věříme, že se v jejím životě bude vše posouvat k dobrému. Díky Nehemii jsme mohli koupit krávu i do této rodiny. Rodina se zatím nedokáže postarat sama o sebe, natož tak o krávu. Proto jsme ji umístili k sousedům, kteří se o ni starají. Díky tomu však na stole u Jany nikdy nechybí mléko a sýr. Navíc získávají i nějaké peníze za prodej mléčných výrobků. Díky tomuto novému příjmu si mohou přilepšit a koupit jídlo, na které dříve neměli. Nejvíce se z krávy radují děti. Často běhají okolo sousedky Anžely a nemohou se dočkat čerstvě nadojeného mléka, které na jejich obličejích vyčaruje šťastný výraz.
Projekt Kráva do každé rodiny můžete podpořit finančně darem na účet 1057340/2060, v. s. 1101.
