„Neboť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil skrze mnoho nebo skrze málo.“ 1S 14:6
Vzpomínky na Severní Koreu. Vše se mi opět odehrává v mysli jako scény z filmu. Červené nápisy uprostřed rýžových polí a velký slogan na základních školách, který hlásí: „Drahý vůdce je stále s námi a bude s námi navěky“. Fotografie obou vůdců objevující se na každém rohu ulice či obrovská a velkolepá socha čnící na dobře udržovaném kopci. V uších mi zní čilý ruch místních obyvatel, kteří už od brzkých ranních hodin pilně pracují na ulicích, zvuk jejich lopat a metel a opodál pohled na shluk postav, které pilně okopávají záhonky. Na jiném místě sjíždí z kopce osamělý muž na jízdním kole a má mysl se stále vrací k živým vzpomínkám na národ, žijící v jiné zemi a v odlišném světě, než je ten náš – na Severní Koreu. Pamatuji si na obrovskou zářivou duhu, kterou jsme spolu s rodinou zahlédli při odjezdu ze země. Tehdy jsem se ptala: „Pane, skutečně obnovíš tuto zemi? Učiníš ji svobodnou?“
Byla jsem však nesmírně vděčná, že jsem tuto zemi mohla alespoň na chvilku zahlédnout vlastním pohledem. Vážím si lidí, kteří zde už tak dlouho a usilovně pracují, že se nevzdali a stále se stejnou láskou a zápalem kráčí po nelehké cestě.
I po odjezdu je má duše stále obtěžkána otázkami týkajících se budoucnosti. Co bychom mohli udělat? Jak bychom jim mohli pomoci? Začínám pomalounku chápat, zatím jen vzdáleně, proč osmdesátiletý Peter H., který v Severní Koreji taková dlouhá léta pracuje, tam navzdory nepohodlí a bolavému tělu stále působí. Mohl by se vrátit domů a žít pohodlný život, láska v jeho srdci je však mnohem silnější…
Z celého srdce děkuji.
(Převzato z děkovného dopisu adresováného Peterovi H.)
Posílám srdečné pozdravy drahým přátelům a spolupracovníkům. Jsem vděčný všem oddaným lidem, kteří se spolu s námi již více než 20 let modlí a podporují nás, abychom mohli prakticky, se zájmem a s pochopením přinášet lásku národu v Severní Koreji. Vážím si toho, že smíme mezi nimi, v jejich světě a kultuře žít. V první řadě jsem moc vděčný za ředitele Daniela Hofera, který nám v průběhu dlouhých let stál po boku spolu se všemi výkyvy a pády, a který nám také svými modlitbami podepíral ruce. Pozdravujeme všechny, kteří nás svou modlitbou či financemi podporují.
Zde je pár aktuálních informací o projektu Pekárna v Severní Koreji. V současné době není situace příliš růžová. Kvůli sankcím OSN vůči Severní Koreji, které se dotýkají i naší práce, čelíme neochotě spolupracovat s jinými zeměmi. Díky silnému embargu není možno dovážet suroviny ani stroje z Číny, ale pouze z Ruska. Pozitivní skutečností však je, že hladové děti, místní obyvatelé i vládní představitelé jsou nám daleko více nakloněni a snaží se nám pomáhat. Z tohoto důvodu jsme také začali v Onsungu namísto výroby sójového mléka s výrobou nutričního prášku, který je velmi bohatý na vitamíny, a doufáme, že se jednoho dne situace zlepší.
Produkce v Rasonu je kvůli nedostatku financí stále velmi nízká. Z původních 7 000 bochníčků chleba pečeme pouze 3 000 kusů a namísto 5 000 hrníčků sójového mléka produkujeme také pouze 3 000. V současné době přivážíme chléb a mléko jen 14 000 dětí z původních 22 000. Lidé trpí obzvláště díky silnému embargu. Pokud byste nám rádi jakkoliv pomohli, budeme opravdu vděční.
Pokud máte touhu pomoci lidem a dětem v Severní Koreji, použijte prosím č. ú. 1057340/2060 (případně 100113352/0300), v. s. 1301.
