„90% práce v této zemi realizují lidé, kteří se necítí dobře.“ Teddy Roosevelt (americký prezident)
„To byla oběť!“ sdílel se se mnou kamarád, kterému utekl důležitý fotbalový zápas v televizi, protože mu zavolal bratr, že je ve svízelné situaci a potřebuje pomoc. „Byl to boj. Vůbec se mi nechtělo, ale cítil jsem, že Bůh chce, abych šel, a tak jsem si to vybojoval,“vyprávěl vítězoslavně.
Pomyslel jsem na ty, kteří žádnou televizi nemají. Nemají nic k jídlu, jsou vězněni a mučeni, a přesto radostně slouží Ježíši. Slovo oběť má pro ně úplně jiný význam, než pro nás na západě. Skutečně se pro Boha obětujeme? Nebo je naše rozhodování sloužit Bohu tak těžké, protože mnohem více milujeme věci tohoto světa než Jeho? Apoštol Jan nám radí, abychom nemilovali tento svět, ani věci, které na světě jsou, protože nelze zároveň milovat Boha i tento svět. Pokud ses upnul na pozemský život, brání ti to přijímat i rozdávat Boží lásku. 2. kapitola 1. Janovy epištoly pokračuje tím, že VŠECHNO, co je ve světě, po čem člověk dychtí a na čem si v životě zakládá, není z Boha.
Na čem si zakládáš a po čem toužíš? Po lepším zaměstnání? Abys měl více peněz a tvé děti lepší školy? Po luxusnější dovolené, abys mohl nabrat novou energii a lépe sloužit Bohu? Po lepších hudebnících u vás ve sboru? Po církevní budově? Najednou zjišťuješ, že se tvůj život točí kolem spousty dobrých věcí, na kterých není nic hříšného. Stávají se však pro tvůj život natolik nezbytnými, že když na ně Ježíš ukáže, nedokážeš je opustit. Rozhodnutí sloužit Ježíši pak cítíš jako ústupek ze své strany a obrovskou oběť. Láska k pozemským věcem nám službu Bohu dělá složitější. Přemýšlím nad tím, jak to mají těžké křesťané, pro které je služba Bohu otázkou oběti.
Ježíš uvažoval jinak. „Mistře, najez se!“ prosili ho při jedné příležitosti jeho učedníci. „Mě sytí pokrm, který vy neznáte,“ odpověděl jim Ježíš. Učedníci nerozuměli, o čem mluví. Stejně jako často nerozumíme ani my. Přece nic nejedl. Jenom si chvíli povídal s tou ženskou. „Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit Jeho dílo.“ Jsou lidé, kteří jedí, aby nezemřeli hlady. Potom jsou lidé, a já se k nim řadím, pro které je jídlo rozkoší, na kterou se těší. Obrazně řečeno, Ježíš by bez služby Bohu zemřel hlady. Záchrana lidí sytí jeho duši. Je pro něho rozkoší, kterou vyhledává. Proč o tom svým učedníkům povídal? Aby se předváděl, jak je duchovní? Nemyslím. Odpověď najdeme v následujícím verši. „Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni!“ (Jan 4:35) Ježíš povzbuzuje všechny, kteří si zoufají nad tím, kolik je před nimi práce. Všechny, kteří se probudí v pondělí ráno a vzdychají, že je před nimi další náročný týden. Ano, čeká tě náročná práce. Nemusí být pro tebe ale obětí. Může být pokrmem, který tě sytí a přináší ti radost.
Vím, že Matka Tereza je mezi evangelikály vnímána jako velice kontroverzní postava. Můžeme nesouhlasit s mnohými jejími teologickými závěry a dokonce můžeme věřit úplně jinak než ona. Zároveň se mi ale těžce hledá lepší příklad naprosto vydané služby trpícím v dnešním světě.
Bratr Billy Graham při jedné příležitosti popisuje, jak ho setkání s touto ženou zasáhlo: „Když nás představili, sloužila právě umírajícímu a držela ho v náručí. Počkal jsem, dokud mu nepomohla přijmout smrt. Když zemřel, potichu se pomodlila, jemně ho uložila zpět na jeho lůžko a obrátila se, aby mě přivítala. Ten den jsme spolu mluvili až do soumraku. Svou lámanou, živou angličtinou se mě zeptala, jestli chci slyšet něco o jejích zkušenostech s hladovými a umírajícími. Své povolání mi vysvětlila velice prostě. Matka Tereza se dívá za fyzické rysy každého muže, ženy i dítěte, a vidí, jak na ni skrze ně hledí Kristova tvář. V každém hladovějícím dítěti, které nakrmí, vidí Krista. Za každou nemocnou a vyděšenou ženou, o kterou pečuje, vidí Krista. Každý opuštěný a umírající člověk, kterého objímá a kolébá ve svém náručí, je Ježíš. Když komukoli slouží, slouží svému Spasiteli a Pánu.
I před námi se lány bělají ke žni. Než vyjdeš sklízet, uvažuj nad tím, jak si z úmorné práce pro Boha udělat rozkoš, která bude sytit tvou duši víc než cokoliv jiného. Pojďme sklízet s radostí.
Jiří Hanák
člen Správní rady N.f.Nehemia
