Vážení čtenáři, žijeme v době, která je charakteristická konzumním přístupem k životu. Hlavní otázka, kterou si lidé kladou dříve, než se do čehokoli pustí, zní: „A co z toho budu mít?“
Otázka v mnoha ohledech logická a zdánlivě na místě ovšem nezapře v sobě soběstředné smýšlení. Jako by správné bylo pouze to, co mně osobně přináší profit, zisk, užitek. Mám naději, že čtenáři tohoto časopisu do této kategorie nespadají. Nadační fond Nehemia nepodporuje konzumní přístup k životu, spíše klade otázku: „Jak já mohu být užitečný druhým?“
Napadá mě na toto téma jeden biblický příběh. Jde o obrácení apoštola Pavla, dříve Saula z Tarsu. Tento zapálený farizeus a nesmiřitelný protivník prvotní církve je zrovna na cestě do Damašku, když tu jej ozáří světlo z nebes a on slyší hlas: „Saule, proč mne pronásleduješ?“
Saul je v tuto chvíli na jedné ze svých cest zaměřených na boj proti křesťanům. Je vybaven mandátem zatknout všechny vyznavače Kristova jména a v poutech je odvést do Jeruzaléma. Hlas z nebe patří zmrtvýchvstalému Pánu a příběh zaznamenaný ve Skutcích apoštolských líčí dramatické Saulovo obrácení. Jaká je reakce budoucího Ježíšova apoštola na toto osudové setkání? Velice zajímavá. Dala by se shrnout do dvou vět, přesněji otázek. První, co Saula zajímá je, kdo to k němu vlastně mluví. Říká: „Pane, kdo jsi?“ Když se dozví pravdu, že hlas z nebe patří tomu, proti kterému všemi prostředky bojuje, pokořen a ohromen klade druhou otázku:
„Pane, co chceš, abych činil?“ Během dvou vět se z horlivého odpůrce stává ještě horlivější následovník. Dvě základní informace stačily k tomu, aby se zcela změnil život mladého člověka. Za prvé: „Kdo je tady Pánem?“ Za druhé: „Co se ode mne očekává?“ Jasné, logické, dostačující. Žádné zbytečné řeči, ví vše potřebné k tomu, aby si ujasnil základní otázky svého života. V této souvislosti mě napadá, co vše potřebujeme mnohdy my, než řekneme Pánu své „ano“.
Myslím si, že jsme někdy experty na komplikování věcí průzračně jednoduchých. Podívejme se na tyto dvě otázky znovu a podrobněji. První otázka řeší problém autority: Je Bůh? Jaké je jeho jméno? Mohu jej poznat? Otázky tohoto typu si kladou všichni hledající lidé. Žel, mnozí se u nich zastaví.
Hledání však pokračuje druhou otázkou: Co ode mne Bůh očekává? Jak mám nyní změnit svůj život, aby byl v souladu s jeho vůlí? Otázky tohoto typu jsou mnohem osobnější a svým způsobem i někdy nepříjemné. Proto se jim podvědomě bráníme. Bráníme se jim, protože nemáme moc rádi změny a navíc představa autority v nás vyvolává pocity strachu. Říkáme si: „Co po mně může Bůh chtít?“ Zde často s Bohem smlouváme. „Ano, Pane, budu Ti sloužit, když pro mne uděláš to a to…“
Chtěl bych zdůraznit, že právě tato druhá otázka je klíčová. Je rozhodující pro náš vlastní osud – zda náš život dojde naplnění, či zda budeme živořit na pomezí Boží vůle a svévole. Je to ale rozhodující pro osud církve a svým způsobem i pro osud národa. Dějiny církve neznají velkých lidí. Znají jen takové lidi, kteří měli odvahu říci Bohu své „ano“. To jsou lidé, kteří se nebáli klást si Saulovu druhou otázku: „Co chceš, abych činil?“ Takoví lidé měli opravdový vliv na své okolí, takoví lidé napomáhali měnit dějiny.
A tak není podstatné, kým jsme, jaké máme zaměstnání, vzdělání, zda jsme staří či mladí. Podstatné je to, jaké si klademe otázky a jak na ně reagujeme. Saul na obě otázky dostal jasné odpovědi a nikdy toho nelitoval. Máme odvahu stát před Pánem ve stejném postoji?
Martin Moldan
zástupce biskupa AC
