Když je v úvodu takovéto oslovení, většina křesťanů si řekne: To není určeno mně.
Misionáři jsme však všichni. Nejste jimi o nic méně než já. Naše občanství je v nebesích (Fil 3,20), takže náš pobyt zde na zemi je „misie v zahraničí“ a my všichni jsme misionáři mimo svůj domov (který máme v nebi). Pro někoho je pobyt na této zemi krátkodobá misie, pro někoho dlouhodobá, ale pro všechny z nás dočasná. Někteří z vás budou celý život misionáři ve svém městě, jiní půjdou do jiného města, jiní třeba i do jiné země. Ale nikdo z nás není na tomto světě na výletě.
Jsme sem VYSLÁNI na misii, a to samým Pánem. Každý z nás. A máme tu konkrétní poslání: získat Ježíši učedníky.
Matouš 10,16: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice.“
Nejraději bych tento text prošel slovo za slovem, ale není zde pro to místo. Zastavím se jen u prvních dvou.
Ježíšovo „Hle!“ je dnešní „Hele!“ nebo „Hej!“. A není to jen pouhá řečnická kudrlinka.
Ježíš chce tímto slovem odpoutat naši pozornost od toho, čím se zabýváme MY,
a nasměrovat ji na to, co je důležité pro NĚJ! Je to jako když učitel ve škole tleskne do dlaní
nebo práskne ukazovátkem o lavici, aby své žáky vytrhl z letargie. Vždycky když to můj učitel ve škole udělal, všichni ve třídě jsme sebou trhli a v momentě dávali pozor. Kdykoli je v Písmu toto slovíčko, pak si následující text zaslouží naši zvýšenou pozornost. Pamatujme si, že tady Pán tleská do dlaní či práská
ukazovátkem do lavice, aby nás, přezaměstnané křesťany, odpoutal od toho všeho, čemu věnujeme svou pozornost, energii a čas, a naši pozornost upoutal k něčemu, co je klíčově důležité pro Něj a co by mělo být stejně tak důležité i pro nás. A vzápětí rozbíjí naši tradiční představu dobrého pastýře a šokuje prohlášením, že „nás posílá jako ovce mezi vlky…“
To druhé slovo, hned za „Hle“ je „já“. Pán Ježíš mohl říct jen „posílám vás“. Říká ale „já vás posílám“ a je pro nás veledůležité vědět, že je to přímo On osobně, kdo nás posílá. Ne naše ambice, dobrodružná povaha, módní církevní trend! Musíme si být jisti, že je to Jeho vůle pro náš život. Proč? Ze dvou 2 důvodů:
1) Jeho vůle a naše poslušnost vnáší do našeho života Jeho moc
a Jeho autoritu.
2) Je to důležité i pro to, abychom
na své misi v tomto světě obstáli jak v dobách zkoušek a těžkostí, kdy nám je jediným světlem jistota, že to byl a je On, kdo nás posílá, tak v období úspěchu – kdy nám možná mnozí tleskají a my právě pro tuto jistotu odoláme pokušení začít si myslet, že jsme hvězdy jitřní…
Proto je Ježíšovo „já“ na začátku této věty o našem poslání tak důležité. Řecky se já řekne „ego“. Naše poslání nezačíná naším já, naším egem, ale Ježíšovým já. Je-li
tam jeho já, pak už tam není
místo pro naše ego. Protože jeho já
obsadilo první místo. Začátkem
i koncem našeho poslání je Ježíšovo já. A v důsledku je to ohromná úleva od našeho egocentrizmu, který naše misijní poslání v tomto světě zabíjí,
a přechod ke kristocentrizmu, který je tak osvobozující a inspirující, že dělá „z vlků beránky“.
Jiří Dohnal
misionář v Chorvatsku
