Zdravíme ze severu Thajska. Je tomu už pár týdnů, co jsme se přestěhovali z Plzně do Chiang Mai. A za těch několik týdnů se toho mnoho událo. Až doposud jsme zařizovali papíry pro vládu a žití tady, vlastní bydlení, seznamovali se s okolím a jak tu věci fungují. Musím říct, že mnoho věcí je pro nás záhadou nebo údivem, ale jak říkají naši spolupracovníci: „Věci jsou jen jiné, nikoliv divné.“ Nějaký čas jsem si tu zvykal na provoz na silnicích a řízení. Ale už se do toho dostávám. Tady nefunguje hromadná doprava, a tak bez auta se neobejdete. Jenže na silnici je to občas šílené. Je v pořádku potkat tříčlennou rodinu i se psem a nákupem na jednom skútru. Opravdu, jde to. Mraky motorkářů
s nulovým pudem sebezáchovy a náklaďáky jezdí rychleji než osobáky, div nedriftují do zatáček.
Na druhou stranu jsme si poměrně rychle zvykli na místní stravu. My rádi chilli, a pokud vám nevadí po jídle plivat oheň, thajská kuchyně je něco i pro vás. Trochu jsme bojovali s komáry, válčíme s drzými pouličními kočkami, které si po setmění přivlastňují domy i ulice, ale zvykli jsme si na gekony. Chvíli jsme měli potíže s pumpou na vodu, ale už je to dobré. A teď mám podezření na termity v některých částech domu. Uvidíme.
Co je důležité a hlavní pro tento rok, začali jsme se učit thajštinu. Krásný jazyk. Ale ty tóny jsou zrádné. Obzvlášť když je, jako třeba já, moc neslyšíte. Jedno slovo má i čtyři a více významů dle použití tónů. Cílem naším i našeho týmu je, abychom do roka dokázali thajsky komunikovat zcela běžně. Tady v Chiang Mai lidé občas mluví anglicky, ale v Ayutthaye, kam bychom se měli za rok přesunout, s angličtinou údajně moc nepochodíme. Pro mnoho Thajců je angličtina prostě jen turistický jazyk.
Mimo náš tým ve městě jsme se mohli už seznámit i s několika spolupracovníky, kteří se tak jako my chystají do roka k přesunu do nezasažených oblastí Thajska a okolních zemí jako Laos nebo Barma. Ale i právě jih země a Ayutthaya. A v Ayutthaye by se měl posílit tým a zřídit takovou centrálu pro práci mezi místními na jihu a jihovýchodě země. Bohužel v jihovýchodní Asii stále řeší covid velmi vážně, a to trochu komplikuje práci.
Podařilo se nám tu začlenit do thajského sborečku okolo 15 lidí, kde nás už přijali za své. A taky jsme získali přístup do „SOS“ vesničky pro děti z horších poměrů, kterým by jinak hrozilo zneužívání v dětské prostituci. Rádi bychom ten rok za nimi jezdili pravidelněji a pomohli, jak bude třeba, místním „tetám a strejdům“, kteří se o ně starají. Budeme rádi za modlitby, jak jim můžeme pomoci. Do budoucna bychom se měli zapojit i v nějakých sportovních projektech a nebo časem přijít s nějakým svým vlastním. Ale jak už jsem psal, oficiální sportovní aktivity trochu komplikuje covid.
Moc vám všem děkujeme za modlitby a že na nás myslíte. Moc to pro nás znamená!
Na podporu misie manželů manželů „K“ použijte č . ú. 1057340/2060, v. s. 2309.
