Válka je zlo, rodem z pekla. Stále vidím, jak zde lidé i několik let po hlavní vlně války stále trpí. Trpí jednak fyzicky, protože stále bydlí jako uprchlíci, a zároveň psychicky, kdy se vyrovnávají s traumaty války.
V našem centru pro jezídské sirotky slavíme jednou za měsíc narozeniny. Jeden chlapec nám řekl: „Jsem za tuto narozeninovou oslavu opravdu vděčný. Slyším v tom zprávu – nejsme zapomenuti, něco znamenáme, máme nějakou hodnotu.“
Ano, za tyto sirotky se v Iráku modlíme. Bůh na ně nezapomněl, naopak, On je Bůh sirotků (Ž 68:5). Jsem také rád, že v uprchlickém táboře v Baadre, kde žije 3 000 rodin, budeme stavět hřiště pro děti. (Doposud zde žádné není.)
Požár. Mehsinova dcera se narodila v uprchlickém táboře. Slyšela o hrůzách a genocidě Jezídů. To je také důvod, proč jsou nyní v uprchlickém táboře. Nepoznala nic jiného než nekonečný les stanů, stovky dětí kolem a ani jedno hřiště. Meshin měl vždy z hořlavých stanů strach. Pamatuje si na několik požárů, ať už v tomto táboře či jinde. Prosil tedy úřady, zda by pro svou osmičlennou rodinu nemohl postavit betonové zdi. Jako zedník věděl, že je tato varianta bezpečnější. Povolení ale nedostal. Pak však jednu noc vlivem vadné elektroinstalace vypukl požár, při kterém shořely dva stany. A v jednom z nich ve spánku uhořela i jeho sedmiletá dcera. Je to tragický příběh malé holčičky, která ani nepoznala normální svět. Narodila se a zemřela v přeplněném táboře… Meshinovi jsme alespoň nakoupili nové karimatky, deky, přímotopy, koberec a další potřebné věci.
Nové koberce… Na stejném místě jsme před začátkem zimy darovali více než pěti stům rodinám koberce. Byla to pro ně radostná událost, protože koberec poskytne v zimě tolik potřebnou izolaci od studené betonové podlahy. Přitom jsem se dal do řeči s padesátiletým Jezídou jménem Said. Ztratil vše. Když k nim vtrhlo ISIS, byl zrovna v jiném městě, ale jeho ženu a čtyři děti mu unesli. Po několika letech byly za výkupné vysvobozeny jeho dvě dcery. Tehdy mi řekl: „Jsem za tento koberec velmi vděčný. Doposud jsme měli na podlaze pouze plastovou fólii. Ze všeho nejvíce bych však potřeboval práci. I kdybyste mi darovali tisíc dolarů (míněno velkou hodnotu), byl bych vděčnější za práci. Chci svoji rodinu uživit vlastní prací, klidně i málo placenou, ale se stabilním příjmem. Jakákoliv práce je lepší než žádná!“
Vánoční sbírka přinesla také vděčnost. Díky vaší štědrosti se vybralo 256 000 Kč. Spolu s organizací Shelter Now tak můžeme vyměnit staré a zrezivělé nádoby na vodu více než 700 rodinám. Je to velká pomoc a akutní potřeba. Tady v Iráku totiž stabilně voda neteče, proto je třeba ji ve chvíli, kdy je k dispozici, načerpat do velké nádoby (500 l). Teprve pak je možné vodu používat. Kdy však voda zase poteče, nikdo neví. V našem domě nemáme hlavně přes léto vodu i několik dní. Představa děravé a neopravitelné cisterny je frustrující. Jezídové v Baadre dostali před osmi lety cisterny přes OSN. Jejich kancelář však zde již byla uzavřena a žádná další pomoc od nich neproudí. To, že jim my jako církev můžeme dát napít, je přímo symbolické. Není snad naší touhou, aby tento lid již nikdy nežíznil a napil se vody, kterou dává Bůh sám?
Citát Terezie z Ávily (1515–1582). V mém domácím sboru v Českém Těšíně zazněl v kázání s názvem „Pohleď na mé ruce“ citát Terezie z Ávily: Kristus nemá jiné tělo než tvé, žádné ruce, žádné nohy na zemi kromě tvých, tvé jsou oči, jimiž se dívá, soucitně hledí na tento svět. Tvé jsou nohy, jimiž kráčí, aby konal dobro, tvé jsou ruce, jimiž žehná celému světu. Tvé jsou ruce, tvé jsou nohy, tvé jsou oči, ty jsi jeho tělo. Kristus nyní nemá jiné tělo než vaše, žádné ruce, žádné nohy na zemi, jen ty vaše. Tvé jsou oči, jimiž se dívá, soucitně hledí na tento svět. Kristus nemá nyní na zemi žádné tělo, jen vaše.
Pokud jsou tedy mé ruce ruce Ježíšovy, co s nimi uděláme? Pokud jsou mé oči oči Ježíšovy, díváme se na tento svět soucitně? Vždyť Bůh je vždy na straně těch, kterým se ubližuje, těch, kteří jsou nejvíc zranitelní. Na straně dětí, vdov i sirotků. A Ježíš to bere velmi osobně: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
Pomoc lidem v zimě. Proto se i každý rok v zimě zaměřujeme na pomoc těm nejzranitelnějším. Tito lidé často i ve zdánlivě malých věcech bojují o přežití. Bojují o život, když například začne mrznout a sněžit. Proto organizace Shelter Now (pod níž zde v Iráku pracuji) darovala v těch nejchladnějších dnech vdovám, chromým a rodinám starajícím se o sirotky každému 40 litrů nafty do jejich přímotopů. (Přímotopy jsme jim věnovali před dvěma lety.) Celkově jsme pomohli 640 rodinám a darovali jim 25 tisíc litrů nafty. Tato pomoc ale vystačila max. na dva týdny. Dále jsme 120 dětem nakoupili zimní oblečení a boty (tato pomoc byla součástí vánoční sbírky mého těšínského sboru).
Ovoce pro děti. Stále také každou zimu pokračuje projekt, který jsme začali o Vánocích v roce 2018 – Ovoce pro jezídské děti. Rodiče nadšeně reagují: „Naše děti jsou zdravější a nepotřebují tolik léků.“
Co dál? Lidé v táborech jsou vděční za naši pomoc, stále však touží vrátit se domů. Po osmi letech života v táboře se zde cítí spíše jako ve vězení. Z místa záchrany se stalo vězení. Mehsinovi, kterému uhořela dcera ve stanu, se stále v hlavě opakuje nevyslovená myšlenka: Kdybychom se mohli vrátit do naší rodné země Sindžáru, má dcera by dnes žila. Proto vnímám, že je v našich silách mnohem víc, než jen lepší život v uprchlických táborech a zajištění základních lidských potřeb. Věřím, že stejně jako Ježíš dokáže uhasit žízeň navždy (duchovně), tak stejně to dokáže i fyzicky – tedy dá nám nové nápady a způsoby, jak Jezídy vysvobodit z vězení táborů, jak pro ně nalézt cestu k práci a nabídnout naději na budoucnost.
Vše bych chtěl nyní zakončit malým svědectvím. V časopise Nehemia info 03/21 jsem psal o rozvojovém projektu „Ovce pro rodiny“. Jezídové jsou nejlepší pastýři a tato myšlenka funguje i jinde. Skvělá zpráva je, že jsme dostali dar 189 000 Kč, který tuto pomoc odstartuje pro prvních pět pastýřských rodin. Nedávno jsem seděl se staršími nové vesnice, kde se nyní usadilo 300 Jezídů. Jsou to hlavně pastýři, kterým se podařilo od státu koupit pozemek, a tak začínají budovat novou vesnici. Byli z projektu „Ovce pro rodiny“ nadšeni. Rodiny dostanou mikro kredit v podobě ovcí, který během dvou let vrátí v podobě jiných oveček předáním další pastevecké rodině.
Byl jsem nadšený a přesvědčený, že to je správné místo, kde můžeme začít. Starší kmene mi však řekli, že to není možné. „Proč?“ ptal jsem se. „Protože není možné mít ovce bez vody,“ zněla odpověď. O povolení vykopat studnu totiž již žádali před dlouhou dobou, ale nic se nestalo. Navrhl jsem, že se budu za to hned modlit. V modlitbě jsem prosil Ježíše o požehnání pro tyto vzácné lidi a taky za vodu. Dopili jsme spolu čaj a rozloučili se. Později jsem si vzpomněl na jednoho člověka, který pracuje na podobném úřadu, ale v jiné provincii. Střední východ je totiž o kontaktech. Známost dala známost a dneska jsem měl telefonát, že finální razítko povolení ke studni bylo odsouhlaseno. Bude-li vše fungovat, budeme mít i vodu a využijeme peníze na ovce!
Kéž nám Ježíš ukáže, jak tyto lidi bez naděje na budoucnost napojit, aby již nikdy nežíznili.
Jezídským rodinám můžete pomoci prostřednictvím č. ú. 1057340/2060, v. s. 1002. Práci Wojnarových na v. s. 2303.
