Zuzka. 6. června letošního roku jsem mohla odletět do severní Tanzanie a prožít šest a půl týdne mezi Masaji v Masajské stepi. Připojila jsem se k misijnímu týmu v malé vesnici Loltepes a zapojila se do místního života. Loltepes je místo, o kterém ke mně Pán Ježíš mluvil v listopadu 2019 při minulé cestě, a ukázal mi, že tady budu jednou pracovat a žít. Konkrétně že budu učit angličtinu v místní základní škole, pomáhat v péči o děti a že ponesu naději masajským ženám, což bude největší díl služby.
Moje očekávání pro letošní cestu bylo, že pomohu s přípravami dětského tábora, pak na něm budu a po skončení prázdnin se podívám do školy na výuku anglického jazyka a zapojím se do aktivit misie. Také jsem chtěla navázat kontakty s místními ženami a dětmi a mít příležitost vidět během delšího období činnost zdejších misionářů a zjistit, jak se na budoucí službu mohu připravit. Asi pět dní před odletem jsem dostala zprávu, že tábor proběhne v jiném termínu, protože se posunulo datum pro konec 1. pololetí, a tudíž to znamená, že přiletím, když bude probíhat jeho předposlední den. To mě tedy nejprve nepotěšilo. Ale modlila jsem se (a náš sbor a další přátelé taky), ať si mě Pán Bůh mezi Masaji použije jakkoliv podle své vůle.
Zpětně jsem Bohu velice vděčná, že tuto modlitbu vyslyšel a naplnil. Mohla jsem prožít požehnané dny. Protože se ukázalo, že moje znalost svahilštiny je nedostatečná pro větší komunikaci s lidmi, modlila jsem se každý den, ať si Pán použije moje dvě ruce a můžu tam pracovat fyzicky a ať jsem pro tým a místní lidi pomocí.
Mohla jsem hodně uklízet jak misijní dům, tak i některé materiály ve skladu, zalévala jsem zahradu, vařila, podílela jsem se na nákupech věcí pro děti z dětského domova (a např. devět hodin na hlučném tržišti v Moshi, kde jsme nakupovali obuv, oblečení a další věci, mi dalo hodně zabrat), pracovala jsem na zahradě. Také jsem měla příležitost mít slovo z Bible na setkání mládeže a dvakrát v neděli v místních sborech. Účastnila jsem se modlitebních setkání. Pomáhala jsem jeden den v táborové kuchyni. Prala jsem prádlo (zde ve studené vodě a ručně), dvakrát pekla koláč. Účastnila jsem se prázdninového režimu dětského domova/ internátu stejně jako cest s dětmi či jejich rodiči do 120 km vzdáleného města Arusha do nemocnice/ rehabilitačního centra. Mohla jsem navštívit další dětský domov v Morogoro a povzbudit tamní misionářky. Spolupracovala jsem s masajskými „mammas“ v běžných každodenních činnostech.
Příběhy a návštěvy. K tomu bylo skvělé, že mě misionáři Ray a Matthias a John brali hodně na návštěvy do místních rodin, kde jsem mohla vidět život Masajů, poslouchat příběhy žen, mužů a dětí, vidět jejich potřeby a slyšet, čím žijí (obvykle přes dva tlumočníky – jeden tlumočil z kimasaj do svahilštiny a druhý ze svahilštiny do AJ). Díky těmto setkáním si nyní mnohem lépe umím představit, co může znamenat nést naději masajským ženám. Mnohé z nich zakoušejí velké pronásledování, bití a někdy zapuzení od svých manželů, pokud se samy rozhodnou pro Krista. Jiné prožívají velké těžkosti týkající se porodů či péče o děti nebo chudoby.
Pohostinnost. Mohla jsem na vlastní kůži zakusit velkou pohostinnost Masajů. Často i v té nejchudší bomě, kde je pár chýší a děti v roztrhaném oblečení, dostanete jako návštěvník vynikající černý čaj se zázvorem a mlékem a třeba vařenou batátu nebo vejce.
Bylo pro mě privilegiem stát pod hvězdnou oblohou u táboráku na jedné z shamb (farem), kterou má místní misie pronajatou, a slyšet Masaje – muže chválit Hospodina zpěvem, stejně jako jiný den sedět uprostřed lidí, kteří přišli do buše na noční promítání filmu Ježíš v kimasaj, a i když už bylo pozdě v noci, dokoukali ho až do konce, anebo být na křtu šesti Masajů a Masajek… To jsou jen střípky, pokud byste chtěli slyšet víc, ráda navštívím váš sbor a budu vyprávět.
Co mě čeká: Během podzimu chci vyřešit bydlení/ stěhování v ČR, a pokud se podaří naplnit rozpočet, chtěla bych do Masajské stepi odletět v lednu 2022 a zapojit se do týmu coby dlouhodobá misionářka. Děkuji vám za vaše modlitby, finanční podporu i za váš zájem.
Podpořit školu pro 650 dětí v Masajské stepi můžete darem na účet 1057340/2060, v. s. 1203. Misii Zuzky S. – v. s. 2201.
