Mezi Masaje do Tanzanie

Oficiálně vám představujeme Zuzku jako naši misionářku schválenou Správní radou Nehemie a vysílanou sborem AC Lysá nad Labem.

Co tě v Tanzanii čeká? Čeká mě práce v místní základní škole jako učitelka angličtiny a život mezi Masaji. Ve škole je nyní 500 dětí plus 150 dětí v přilehlé mateřské školce. V první fázi se budu muset seznámit s novou kulturou, zdokonalovat se ve svahilštině a učit se základy jazyka maa, abych byla schopná naslouchat, rozumět, chápat i sdílet příběhy z Bible a svědectví o Pánu Ježíši s místními Masaji. Mezitím bych chtěla navazovat a rozvíjet přátelství s ženami a dětmi a podílet se na humanitárních a evangelizačních aktivitách misijního týmu, který v Loltepes již pracuje.

V Loltepes je nedostatek učitelů a misijních pracovníků. Pokud nepojedu, bude potřeba, aby jel někdo jiný. Zároveň je to i poněkud nehostinné místo na život – člověk musí vyjít ze svého evropského pohodlí. Učitelům v severní Tanzánii mohu být prospěšná i svými pedagogickými a poradenskými zkušenostmi. Před rokem a půl ke mně Bůh na místě jasně promluvil, že Loltepes je přesně místo, kam si mě povolává. Od té doby pravidelně komunikuji s místním týmem. Modlím se, a pokud je to možné, informuji o potřebách své okolí. Spolu s mým domácím sborem pracujeme na praktických krocích mého vyslání (je s tím spojené předání mé aktuální služby zde v Sadské a později pravděpodobně i stěhování z pronajatého domu, který mám v Sadské k dispozici).

Co je pro tebe největší radostí? Jednoznačně to, že Pán Ježíš ke mně konkrétně mluví a má všechno připravené. Všechny detaily zatím nevidím, jsem si však jistá, že mé místo je v Masajské stepi, kde bych chtěla být požehnáním pro masajské děti a ženy. On je ten, kdo mi pomůže zvládnout i oblast nekomfortní zóny. Aktuálně mi dělá radost pravidelná komunikace s misionářkou Ray, která v Loltepes už několik let pracuje. Mohu se od ní dozvídat aktuální potřeby, radosti nebo starosti, čím v Tanzanii žijí, a být skrze modlitby součástí tamní misie i na dálku. Dělá mi radost zájem některých přátel a jejich modlitby, je mi to povzbuzením. A těším se, že budu moci začít jezdit po sborech a představit práci, ke které mne Pán Bůh do Tanzanie volá. Pokud máte zájem o prezentaci nebo besedu ve vašem sboru nebo stanici, ráda přijedu. Stejně tak, pokud jste ochotní misii mezi Masaji podpořit modlitebně či finančně a stát se součástí mého podpůrného týmu, tak budu ráda, když se ozvete na office@nehemia.cz.

Co je pro tebe největší obětí? To ještě přesně nevím. Pokud je to ale myšlené, co mi dělá (někdy velké) starosti, tak myslím, že hodně těžká bude ztráta domova, opuštění Sadské a stěhování věcí někam jinam (asi zpět do Lysé, kde mám byt, jejž pronajímám, ale kde jsem nikdy nebydlela). Bydlím v Sadské už víc než 13,5 let, stěhovala jsem se sem jako misionářka z mého původního domácího města Lysé nad Labem. Za ty roky jsem tady doma, mám tu mnoho přátel a známých a do určité míry jsem v místní komunitě „zapustila kořeny“. Jestli Pán Bůh nedá nějaké jiné řešení, tak se před odletem do Tanzanie na dlouhodobou misii budu muset odstěhovat z pronajatého domu, kde teď bydlím, a který je mým domovem. Znamená to přijít o obyčejné i neobyčejné kontakty se zdejšími lidmi. Taky to znamená, že se pak z Tanzanie nebudu moci tak úplně vracet domů.

Těžké je, že pravděpodobně nebudu moci být v blízkém kontaktu s mou širší rodinou a nebudu moci trávit tolik času jako dosud se svými příbuznými. Jsem člověk, pro kterého jsou vztahy a přátelství s lidmi hodně důležité. Takový mezičas, kdy už nebudu mít intenzivní vztahy s českými lidmi a ještě nebudu mít ani navázaná přátelství s lidmi v Tanzanii, bude proto asi dost složitý. Tam, kam jdu sloužit, není standardem každodenní připojení k internetu. I pošta je vzdálená hodně kilometrů. Je možné, že se mi v něčem bude stýskat (než se mi povede navázat kamarádství s místními). Ale asi nejtěžší představou je, že budu muset změnit svou českou adresu (a vzdát se mnoha věcí, které teď vytváří moje „doma“ – třeba věnovat někomu jinému moji kočku Nessi anebo opustit zahrádku, klavír, mnoho knih, klarinet…). Uvidíme ale, jak to všechno bude. Pán Bůh je dobrý.

Zuzku a její misijní práci můžete podpořit prostřednictvím č. ú. 1057340/2060, v. s. 2201.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.