Letní pobyty Voschod II

Rozporuplné myšlenky. „Přípravy před táborem byly obtížné a napjaté. V jednu chvíli se zdálo, že se snad ani žádný tábor konat nebude. Nebylo možné se společně setkat a dořešit všechny organizační záležitosti. Procházeli jsme pocity zklamání a prázdnoty. Ale náš Bůh nás v tom nenechal. On věci buduje. Neničí je. A tak přišla ubezpečení – tábor se musí konat! Bůh nám dal novou sílu a moudrost, trpělivost i vzájemné pochopení.

Moře. Byl to opravdu vzrušující čas pro nás všechny. První místo jsme vybrali u moře, přímo na pláži u léčebné základny „Borovice“ u města Kaspiysk v Dagestánu. Někteří byli u moře poprvé, a tak se tento výlet stal důležitým bodem jejich života. Tématem celého pobytu byly Boží hodnoty. Společně jsme chválili Boha, hráli spoustu her, koupali jsme se v moři a dělali ruční práce.

Hory. Druhý třídenní pobyt strávily děti z chudých rodin v horách, to byl další zázrak. Neměli jsme žádného člověka ani tým, který by mohl tábor zajistit. V poslední chvíli se pro to rozhodla Zalina Valerevna z vesnice Voschod 2, která je skvělou učitelkou i matkou. Duchovní část programu jsem si vzal na starost já a Zalina převzala program a dohled nad dětmi. Okolí bylo nádherné, horské řeky a vrcholky kolem… Chodili jsme na výlety, hráli hry, takže to bylo jedním slovem úžasné! Některé děti, i když žijí v Osetii, byly v horách poprvé. Dobrá, laskavá atmosféra, přátelství a víra, to všechno celý program ještě umocnilo. Děti se během několika dní tak spřátelily, že si dodnes spolu dopisují a posílají sms. Řekli jsme dětem, že to všechno bylo díky pomoci Nehemie.

Viditelná změna. Rodiče těchto dětí nám pak zpětně volali, děkovali a ptali se, co jsme udělali s jejich dětmi, že jsou tak dobré a poslušné. Poděkování patří i rodičům, kteří připravili dárky a jídlo. Zažili jsme mnoho emocí, podařilo se nám vložit do dětí kousek nebe a dobra. Sám jsem na těchto táborech mohl uvidět, že nás nemohou rozdělit žádná města, žádné denominace či národnosti, protože my sloužíme jedinému Bohu. Rád bych poznamenal, že každý z nás si vzal kus dobrého z každého přátelství. Když jsme byli spolu pohromadě, dospělí i děti, každý z nás se naučil něco nového jak o sobě, tak o ostatních. Vzpomněl jsem si i na slova Písma: „Buďte jako malé děti.“

Všechno se událo tak rychle, a tak když přišel čas odjezdu, bylo nám smutno. Seděl jsem v autobuse za sedadlem řidiče, unavený, ale spokojený. Jeli jsme domů s pocitem radosti a s pokojem v srdci. Nejdůležitějším ujištěním pro mne bylo vědomí, že to vše má smysl, a moc rád a s nadšením se do této akce pustím znovu i příští rok.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář