Lukáš 9,12: Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“ Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ I učinili tak a všechny rozsadili. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo – dvanáct nůší úlomků.
Toto je velmi zajímavé místo ze života Ježíše a učedníků. Učedníci neustále sloužili spolu s Ježíšem. Potřeb mezi lidmi bylo tolik, že si nestačili odpočinout, natož najíst. Když už sami velmi unavení měli toho dost, řekli svému Mistrovi: „Rozpusť je, ať se mohou o sebe postarat v okolí, protože tak jako my, i oni mají hlad a jsou vysílení.“ Zdálo by se to velmi logické a rozumné. Očekávali, že Ježíš s tím bude souhlasit a podpoří je. Ale to, co Ježíš udělal, bylo šokující nejen pro učedníky, ale je to šokující i pro nás. Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte těmto lidem najíst vy!“ Měli dvě možnosti: buď se zablokovat a začít naříkat a reptat, nebo zvolit druhou variantu, a to vstoupit do Ježíšovy výzvy, přestože sami neměli šanci ji naplnit. A tak před Ježíše přinesli to málo, co měli – pět chlebů a dvě ryby. Ježíši vůbec nevadilo, že přinesené jídlo nepatřilo jim. Předložené chleby a ryby zázračným způsobem rozmnožil. Nejenže prostřednictvím učedníků nakrmil zástupy lidí, ale také pro každého z nich zbylo požehnání. Zůstalo dvanáct plných košů úlomků jídla.
Jak dále sloužit
Často je to v naší službě podobné. Zvažujeme, zda to má smysl, zda to přináší ovoce a jestli vůbec na to máme. Letos v květnu jsme neměli v záměru na Zakarpatí jet. Jednak plánujeme letní misijní výjezd na Zakarpatí spolu s americkým týmem, a také mládež našeho sboru připravuje misijní výjezd do Bulharska. Navíc jsem cítil určitou únavu po jedenáctileté službě na Zakarpatí. Vyvstaly mi otázky, co jim naše služba přináší, a také pocit, že my jim už nemáme co dát. Modlil jsem se, co s tím udělat. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Začátkem dubna nás oslovili vedoucí bratři z Mukačeva, abychom přijeli a pomohli jim vyřešit palčivé otázky ohledně obnovy rozpadlých domečků po prosincových záplavách. V prosinci loňského roku se uskutečnil výjezd po naléhavé prosbě romských vedoucích a jejich pastora Michaila Balka. Po dlouhotrvajících deštích byly zatopeny některé oblasti mukačevského tábora a mnohé domy byly neobyvatelné. Na tuto potřebu jsme přivezli kolem 200 000 Kč, které poslali různí křesťané z celé republiky. Bratři z Mukačeva byli za tyto finance velmi vděčni.
Mnoha rodinám pomohli s bydlením, jídlem, oblečením a dřevem na topení. Teď však šlo o to, jak dále pokračovat s obnovou domečků.
Letošní květnový výjezd
Bylo to silná výzva. Po rozhovorech s bratry ze sboru jsme s dalšími třemi bratry (Jan Paško, Marek Rajca a Hynek Raszka) tento pracovní výjezd ve dnech 12. 5.–15. 5. uskutečnili. Setkali jsme se s hlavními vedoucími romské církve na Zakarpatí a hlavním pastorem Michailem Balkem. Seznámili jsme se s problémem obnovy zatopené oblasti. Navštívili jsme většinu rodin z postižené oblasti, jejichž domky jsou na odpis. Společným úsilím vznikl zajímavý projekt. Za stávající modlitebnou vlastní církev pozemek. Na tomto pozemku je možné postavit vedle sebe několik domečků, něco jako řadové domky, ale jednodušším způsobem, než jsme zvyklí my (například voda a společné WC by byly na dvoře). Po dokončení by se lidé z postižené oblasti do těchto domečků přestěhovali, stávající polorozpadlé domky by se zbouraly a na jejich místě by se mohlo postupovat podobným způsobem. Nebude to pro ně jednoduché, ale je zde náznak řešení.
Dále jsme s bratry z Mukačeva řešili, jak my Češi máme pokračovat v naší službě a zda je ještě potřebná. Na setkání vyvstala prosba, zda bychom jim pomohli s podobnými semináři, jako byly na podzim pro vedoucí, ale tentokrát pro rodiny. Nic podobného ještě neměli, a služba rodinám je tam velmi zanedbaná. To by znamenalo nejen úplně jiný způsob služby, další služebníky, ale i finančně by to bylo náročnější. Jestliže semináře pro vedoucí vycházely zhruba na 70 000 Kč, pro rodiny se to přehoupne přes 100 000. Takže teď nezbývá nic jiného, než se za to modlit a také za finanční zázrak.
Navštívili jsme také několik romských táborů a jejich vedoucí s rodinami; Domboki, Seredně, Vělikije Lučki a tábor ve Strabišovo, kde vzniká nový sbor. Pastora Kolju Lakatoše s manželkou ze sboru Velikije Lučki a vedoucího chval Feriho Olaha z mukačevského sboru jsme pozvali na Slezsko. Kdy se návštěva uskuteční, záleží na tom, kdy se jim podaří vyřídit potřebná víza.
Výjezdy v roce 2010
Loňský rok byl v této oblasti velmi bohatý a požehnaný. Uskutečnili jsme čtyři náročné výjezdy. První byl v březnu 2010 s Tomášem Řehákem, kde hlavní náplní bylo vyškolení mladých lidí a vedoucích v oblasti prevence nemoci AIDS. Měli jsme možnost sloužit i na jedné ukrajinské škole. Další výjezd se uskutečnil v červenci. Skupina mladých lidí z našeho sboru se spojila s malým americkým týmem, který vedla sestra Vendy, Američanka, která pochází z Čech. Hlavní náplní tohoto výjezdu byla práce s romskými sirotky v Mukačevu a služba v táborech na Zakarpatí. Podzimní výjezd, který se uskutečnil v září, byl ve znamení seminářů pro romské vedoucí. Navštívili jsme také romské vedoucí a jejich rodiny, které sponzorujeme: Janka Davida z tábora Čomonin, Kolju Lakatoše z tábora Velikije Lučki a Olodara Lokova z tábora Domboki. Sloužili jsme na různých setkáních v romských táborech. Poslední loňský výjezd byl v prosinci (viz výše).
Co plánujeme v letošním roce:
V letošním roce plánujeme větší misijní výjezd o letních prázdninách spolu s americkým týmem. Uskuteční se od pátku 8. 7. (odjezd) do středy 13. 7. (příjezd do ČR ve čtvrtek ráno).
Dále je předmětem modliteb podzimní výjezd spojený s výše zmiňovanými semináři pro rodiny.
Pro nás všechny je Ježíšova výzva „Dejte vy jim jíst“ velmi aktuální. Nepůjde možná až tak o chléb a ryby, ale o službu všude tam, kde to bude nejvíc zapotřebí. Modlete se prosím za nás, abychom vše zvládli a naplnili to, co po nás Bůh chce. Ještě jednou všem děkuji za modlitební, praktickou i finanční podporu, bez které by se nemohlo nic z toho uskutečnit. Chci, abyste si uvědomili, že jste součástí této misijní práce.
Bůh vám žehnej.
Slavoj Raszka
CB Třinec-Lyžbice
Pastory na Zakarpatí můžete podpořit na číslo účtu 100 113 352/0300, v.s. 5201.
