Nedávno jsem se vrátil z letošního posledního ukrajinského misijního výjezdu. Když jsem v polovině listopadu odjížděl na Ukrajinu, bylo venku krásných 18 stupňů, když jsem se na začátku prosince vracel domů, sněžilo a bylo -13 stupňů. Se svým letním oblečením jsem vypadal v Kyjevě velmi divně, ale kdo by v prosinci očekával tolik sněhu a mráz? Já tedy asi ne.
Erik má rodinu
Když jsem přiletěl do Kyjeva, přivítala mě obrovská mlha, která by se dala krájet a ještě k tomu vyvážet, nebylo pomalu na krok vidět, ale dětský domov jsme i tak našli. Jako jednu z prvních novinek jsem se dověděl, že Erik byl v 18 letech adoptován rodiči Sergejem a Marií, kteří pracují v domově jako rodiče-vychovatelé. Když jsem přišel do jejich bytu, abych jim pogratuloval, byli doma úplně všichni, kromě rodičů a dětí i obě dospělé dcery. Bylo hodně veselí a radosti a rovněž obě dcery byly velmi rády, že mají nového již dospělého bratra Erika. Pro Erika to byl velký zázrak, protože jeho otec, bezdomovec žijící bez jakýchkoliv dokumentů v lese, se nechtěl otcovství vzdát. Erikův otec je Angolan, který na Ukrajinu přijel studovat vysokou školu, ale pak se zamilovával do sličných ukrajinských dívek a plodil děti. O děti se nestaral a žil velmi podivný život, až nakonec ztratil pas. Nechat si udělat nový pas je pro něj prakticky nemožné, protože na Ukrajině není angolské velvyslanectví, nejbližší je v Moskvě a bez pasu do Ruska cestovat nemůže. Nakonec bylo Erikově otci zrušeno otcovství a Erik mohl být adoptován. Dnes má své nové a milující rodiče a na jeho tváři je tato radost znát.
Rodinné čajopití
Před několika lety mě při návštěvě kyjevského domova Julka vždy zvala, než byla adoptována, na soukromý čaj. Vždy uklidila v pokoji, připravila stůl s čokoládovými bonbóny, udělala dva čaje a pak jsme si krásně povídali. Po jejím odjezdu tyto soukromé čaje skončily, ale teď jsem si řekl, že tuto krásnou tradici znovu zavedu, a každý večer jsem strávil u jedné rodiny s rodiči a jejich dětmi, povídali jsme si o všem možném, pili čaj a jedli k tomu čokoládové bonbóny. Znovu jsem prožíval ten krásný a pokojný čas mezi dětmi.
Romský sbor Sulamita v Pětichatkách
Po třech měsících jsem byl znovu pozván do romského sboru v Pětichatkách. V úterý ráno jsem vlakem dorazil do Krivého Rogu k rodině pastora Konstantina Melnika a odpoledne jsme vyrazili do Pětichatek. Předtím jsme však díky vaší štědrosti jeli koupit nějaké ovoce pro děti. Když jsme dorazili k modlitebně, děti už na nás netrpělivě čekaly, otevřely nám dveře a viděly, že tam leží banány, tak se z toho velmi radovaly. Ve sboru nás velmi srdečně přivítali, a když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že do sboru přišlo více dětí než jindy. Pastor Igor mi pak sdělil, že si děti mezi sebou řekly, že k nám přijede zase ten bratr, který vozí banány. Byl jsem velmi rád, že jsem je ani tentokrát nezklamal.
Nevím přesně, kolik dětí bylo na shromáždění, ale vím, že jen tři z nich navštěvují školu. Důvodem není to, že jsou Romové, ale že jejich rodiče nemají žádné osobní dokumenty. Kvůli tomu nemůžou děti chodit do školy (jednou týdně je chodí učit jedna sestra učitelka) ani do nemocnice a rodiče nemůžou pracovat. Bratr Igor říkal, že je to jejich největší modlitební potřeba, aby nějakým zázrakem dostali rodné listy a občanské průkazy a stali se právoplatnými občany Ukrajiny. Ještě dlouho po konci shromáždění jsme se fotili, povídali, pili čaj a ještě déle jsme se loučili. Při zpáteční cestě jsme děkovali Bohu za tyto nádherné lidi.
10 let sboru Svoboda v Apostolovu
Z Krivého Rogu jsem odjel do Apostolova na oslavu 10 let založení sboru Svoboda. Na tuto slavnost přijelo hodně hostů z různých koutů Ukrajiny. První večer se po uctívání, předání vřelých pozdravů a projekci k desetiletí sdílel se slovem biskup Alexej Alexejevič.
Druhý den slavnost pokračovala, církev pozdravily písněmi děti, pozdravy předali další hosté. Díky Boží milosti jsem se sdílel slovem a na závěr bylo předáno ocenění některým členům sboru a hostům, kteří měli velký vliv na budování sboru. Byla to dobrá a krásná konference, která oslavila našeho Spasitele Pána Ježíše Krista.
Chtěl bych vám všem poděkovat za vaše modlitby a finanční podporu v letošním roce, bez které bychom nebyli schopni udělat to, co bylo letos uděláno. Ať vám Pán Ježíš požehná a nastokrát vám to vynahradí.
Bůh vám žehnej
Václav Bednář
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220.
Práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze projekt Václav Bednář – Ukrajina, Balkán, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.
