Válka na východní Ukrajině stále není u konce. Nekončí však ani obětavá služba místní církve. „Situace v naší zemi zůstává velmi těžká, protože všechny reformy vyloženě selhávají,“ říká pastor Konstantin Melnik a k dobru přidává několik příběhů, které ilustrují, že je země v mnoha ohledech na pokraji kolapsu.
Nefungující nemocnice. „Moje maminka má 81 let, žije ve vesnici 70 km od našeho města Krivoj Rog. Nedávno spadla a zlomila si rameno. Sanitka ani po několika výzvách nepřijela, a tak si otec vypůjčil auto a dovezl maminku do 20 km vzdálené nemocnice. Jenže tam nefungoval rentgen, a tak ji vyzvali, ať se sama dopraví do nemocnice o 40 km dál. Otec ji tam tedy zavezl. Po rentgenu jim lékař sdělil, že nemá speciální dlahu, kterou by rameno zafixoval. Mají si ji prý koupit ve vedlejším městě. A tak se zase kodrcali dál po našich rozbitých silnicích. Nevím, jak mohla máma vydržet tolik bolesti a utrpení.“
Netečná policie. „Tchýně jednoho z našich presbyterů pečuje o své staré rodiče. Zatímco všichni spali, otec naplánoval zavraždit svou ženu. Aby mu v tom nemohla zabránit jeho dcera Tamara, rozhodl se nejprve ji ve spánku omráčit těžkým kusem železa (doslova klíčem na trubky). Tamara však neztratila vědomí a pospíchala bránit svou matku na balkon, kde spala. Dostala ještě dva údery. Celá zakrvácená pak držela dveře balkónu, aby se k nim otec nedostal a volala policii s prosbou
o rychlou pomoc, protože je chce někdo zabít. Namísto zásahu se jí začal policista podrobně vyptávat na všechny detaily. Pak se naopak začal ptát, zda není narkomanka nebo nebere nějaké léky. Policie nepřijela. Otec se mezitím stále snažil dostat na balkón. Telefonem zalitým krví se nakonec Tamaře podařilo dovolat na svého zetě. Sergej rychle nasedl do auta a pospíchal na pomoc. Když vyjížděl, všiml si policejní hlídky spící v autě. Vzbudil je a začal je přemlouvat, aby jeli s ním. Odmítali s tím, že má vytočit tísňovou linku. Po delší době se ale nakonec nechali přesvědčit. Když vešli do bytu, uviděli všude krev. Dvě ženy se třásly strachem na balkóně a plakaly. Sanitka nepřijela. Policisté věc uzavřeli s tím, že stařík nakonec nikoho nezabil, a tak není důvod k jeho zajištění. Pokud se ale bude incident opakovat, tak prý zasáhnou. Našim přátelům tak nezbylo nic jiného, než si najít jiné místo k bydlení.“
„Tyto příběhy nevyprávím proto, abych vás rozčílil, ale abyste se za nás ještě více modlili a také byli vděčni za zemi, ve které žijete,“ podotýká pastor Melnik.
Láska k bližnímu i ke své zemi. Policie není schopna zajistit bezpečí pro své občany. Lékařské ani sociální služby na mnoha místech prakticky nefungují. Církev je tak nucena v mnoha ohledech suplovat to, o co by se měl postarat stát. Není se co divit, že mnoho Ukrajinců hledá lepší život za hranicemi. O to větší uznání si zaslouží ti, kteří zůstávají, aby lidem na Ukrajině pomohli. „Milujeme svou zemi a modlíme se k Bohu za ni,“ říká se slzami v očích pastor Konstantin Melnik. Ačkoliv nemají mnoho prostředků, zasahuje jejich služba široké spektrum potřeb. V místní nemocnici pomáhají těžce nemocným dětem. Nejenže je navštěvují, ale když je zapotřebí, přiloží ruku k dílu a pomáhají opravit jejich pavilón. Skládají se na medicínskou pomoc pro ty, kteří ji nedokáží zaplatit. Krmí hladovějící důchodce, podporují práci mezi Romy, pomáhají bezdomovcům. Organizují volnočasové aktivity pro náctileté. Organizují humanitární pomoc pro válkou postižené regiony. Starají se o válečné uprchlíky. Pomáhají mnohodětným rodinám … a seznam jejich aktivit by mohl pokračovat dále. Podpora, kterou z Nehemie dostávají, pro ně není jen o penězích. Je pro ně ujištěním, že se Bůh o jejich zemi stará. Ujištěním, že v tomto těžkém boji nezůstávají sami. Proto nepřestávají děkovat, že na ně nezapomínáme.
Pokud máte touhu podpořit službu K. Melnika, použijte prosím číslo účtu 1057340/2060, v. s. 5103.
