V polovině července jsme s mou Dankou, Adamem a Ivou Zedníčkovými jeli na již pátý poznávací výjezd na Balkán. Tentokrát jsme jeli na týden do chorvatského Daruvaru, prozkoumat, seznámit se a posloužit v místních církvích.
Zastávka první: Daruvar
Hned po příjezdu jsme se setkali s baptistickým pastorem Ivanem a zúčastnili se večerních modliteb v místním letničním sboru. V neděli dopoledne jsme navštívili a posloužili slovem ve dvou sborech.
V úterý nám bratr Božidar (Bóža) domluvil exkurzi po Daruvaru. Navštívili jsme také českou besedu a paní ředitelka české mateřské školky nás provedla po budově, ale s dětmi jsme se nesetkali, protože měly poobědní siestu. Paní ředitelka si jen tam mezi řečí posteskla, že by velmi přivítala někoho, kdo by s dětmi mluvil spisovně česky, protože všichni pracovníci školky jsou sice Češi, ale s chorvatským přízvukem.
Pak následovala exkurze do vinného sklípku a zámku, kde nám paní průvodkyně povídala o prvním osídlení Čechy v okolí Daruvaru. Již v roce 1729 se do Brodu nad Kupou přestěhovali čeští skláři. V roce 1792 se přistěhovalo prvních 14 rodin do Ivanovčan u Bjelovaru. V roce 1826 se z Čech přestěhovalo více jak 100 rodin do Daruvaru a okolí. Češi byli v té době velmi dobrými zemědělci a přivezli do nové země mnoho do té doby neznámé zemědělské techniky.
Zastávka druhá: Banja Luka a Prijedor
V pondělí dopoledne jsme vyrazili za naším přítelem Davidem, který je misionářem v bosenské Banja Luce. Jen pro připomenutí: Banja Luka má 200.000 obyvatel a je hlavním městem Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině, kde se mluví srbsky a píše se cyrilicí.
Opět jsme zde navštívili modlitební horu. Přimlouvali jsme se za milost pro lidi, kteří tam bydlí, a aby Pán Bůh jim otevřel oči a viděli Ho jako Pána a Spasitele.
V Prijedoru jsme s pastorem Dankem, v jedné z mnoha místních kaváren prohlubovali naši budoucí spolupráci mezi bosenskou a českou církví.
Zastávka třetí: Golubinjak
Ve středu večer jsme jeli sloužit do malé české zemědělské vesničky Golubinjak, kterou Češi založili na začátku 20. století, kde bydlí asi 150 obyvatel. Ještě dnes zde bydlí víc jak 90% Čechů. Do místního baptistického sboru jsme přijeli před sedmou hodinou a zvláštní bylo, že modlitebna měla dveře dokořán otevřené a nikdo tam nebyl. Místní přišli něco po sedmé, protože mnozí křesťané jsou zemědělci a zrovna bylo období sklizně. Po bohoslužbě jsme se s bratry odebrali modlit za tříletého Noaha, který je po operaci nádoru v mozku a metastáze se rozjely do celého těla a doktoři mu nedávali žádné naděje.
Na večeři jsme byli pozváni k pastorovi Jarkovi, který má velký statek, kde má více jak 30 krav, mnoho prasat a polí. Celá rodina se stará o dobytek a pole.
Zde jsme se setkali s velmi zajímavým člověkem, dědečkem Slavkem, který má 86 roků. V 77 letech se potřetí oženil s o 13 roků mladší ženou – křesťankou, která rovněž byla vdovou. Humorné na tom je, že má ještě tchýni, neboli matičku, která je jen o 10 roků starší než Slavko. Bratr Slavko nám vyprávěl svůj životní příběh, jak jeho dědeček se z Čech přestěhoval do Golubinjaku, jak bojoval ve druhé světové válce a pak v 90. letech v jugoslávsko-chorvatské válce. Jak mnoho Čechů se ze strachu vzdalo českého občanství, a stali se Chorvaty. Jak se po válce zavíraly české školy, protože nebyli Češi, a pak po roce 2000 se znovu otevíraly. Slavko hovořil i o církvích, jak jim chybí moc a dary Ducha svatého, i to dřívější nasazení a zápas za každou duši.
Zastávka čtvrtá: Garešnica
Ve čtvrtek odpoledne jsme jeli sloužit do letničního sboru v Garešnici, kterou vede bratr Branko. Tento malý sbor má necelých 30 členů, ale přes léto několik hlavně mladých lidí odjelo na dovolenou k moři.
Po shromáždění jsme měli čas posedět a popovídat si v místní cukrárně u vynikající zmrzliny.
Nestihli jsme se sice seznámit se všemi členy letničního sboru v Daruvaru, ale věřím, že nám Pán dá opět příležitost do Chorvatska a Bosny přijet a prohlubovat naše vztahy a spolupráci.
Stále se modlíme, co na Balkáně dělat dále. Za rok jsme navštívili 15 sborů, které chtějí spolupracovat s českými sbory. Hledáme lidi, kteří by na měsíc či déle mohli jet sloužit do Bosny či Chorvatska a pomohli místním sborům v jejich růstu.
Bůh vám žehnej
Vašek Bednář
