Letos jsme pořádali první letní misijní výjezd do Bosny. Oproti letním výjezdům na Ukrajinu, jsem tým skládal velmi těžko. I když se o výjezdu psalo a prezentovalo hodně, v době uzávěrky nebyl přihlášený žádný účastník. Jednou po skončení naší bohoslužby, jsem si všiml Ester Bubíkové, jak stojí sama u dveří, přišel jsem k ní a ptám se: Nechceš s námi v létě jet na misijní výjezd do Bosny? A Ester mi odpověděla, že jo. Nakonec se mnou jely 4 sestry, kromě Ester,ještě Karin z Karviné, Zdenka z Břeclavi a Pája z Varnsdorfu.
Zastávka první: Daruvar
Vyjížděli jsme autem v sobotu ráno, nabalili jsme auto až po střechu a zamířili směr chorvatský Daruvar. Opět jsme navštívili manželský pastorský pár Mirka a Aničku. Po přivítání v jejich modlitebně a osvěžení se, jsme jim předali velmi vzácný dárek a to všechny díly knih od bratra Rudka Bubika Nepřemožitelné světlo, ve dvou kompletech. Jeden pro sbor a druhý pro českou knihovnu v Daruvaru. Hlavně sestra Anička za knihy byla moc ráda, protože si chce oprášit češtinu. Pak jsme zamířili do místních lázní na dobrou kávu, kde jsme si mohli popovídat. Předal jsem jim i touhu svého srdce, abychom mohli příští rok přijet do jejich oblasti s evangeliem. Nakonec jsme se pomodlili a jeli do Banja Luky.
Zastávka druhá: Banja Luka
Do bosenské Banja Luky, která je hlavním městem Republiky Srbské, jsme přijeli za doprovodu blesků v 9 večer. Po setkání s misionářem Davidem Symonem, který se svou manželkou Irenou tam slouží vysokoškolákům, jsme se ubytovali a šli po celodenní cestě spát.
V neděli dopoledne jsme mohli sloužit na místní bohoslužbě a odpoledne jsme si prohlídli město. V pondělí a v úterý jsme dělali pořádek na modlitebně a hlavně jsme uklízeli budoucí hlavní sál modlitebny, který byl před dokončením. Při úklidu jsme ještě roztřídili a připravili humanitární pomoc pro 10 rodin, které vyplavila květnová povodeň. V úterý odpoledne jsme navštívili rodiny a tuto pomoc jsme jim předali. Odpoledne jsme měli setkání se třemi studenty, se kterými mám David pravidelné setkávání.
Zastávka čtvrtá: Bihać
Ve středu ráno jsme vyrazili tříhodinovou cestu do Bihače. Toto 50 tisícové město se nachází na severozápadě Federace Bosny a Hercegoviny. Zde nás již čekala sestra Jael, misionářka z Estonska, spolu s celým týmem misionářů. Po dobrém obědě, jsme měli kurz bosenštiny, historie a kulturních zvyklostí. Pak nás Jael rozdělila do dvou týmů a šli jsme navštívit dvě bosenské rodiny, abychom u nich byli až do druhého dne do oběda. Já s Ester a Pájou jsme šli k šedesátiletému manželskému páru, který nás mile přivítal a připravil pohoštění. Jejich tradicí je pití místní velmi silné kávy, nebo kafy a ta se pije stále. Při povídání si oni bosensky a my česky, se večer završil prohlížením rodinných fotografií.
Druhý den odpoledne jsme šli navštívit místní panelákové hřiště, kde jsme se podíleli na hrách pro děti. Další den jsme připravovali pozvánky, program a jídlo na český večer, kam jsme zvali lidi, na konec jich přišlo přes 30. Jael říkala, že na takovou akci přišlo zatím nejvíce lidí. Lidé byli z tohoto setkání velmi nadšení a nakonec holky vytáhly barvičky na tváře a všechny děti až po dorostence zmalovaly.
Jedno dopoledne jsme uklízeli odpadky – hlavně papírky a papíry z různých hotdogů, v okruhu asi 1 km kolem modlitebny. Několik lidí se nás ptalo, co a proč to děláme a vůbec naší iniciativu nechápalo. Druhý den tam nepořádek byl znovu, i když jsou všude popelnice a odpadkové koše, no hold jiná kultura.
V neděli v podvečer jsme pořádali melounovou párty a opět přišlo hodně dětí i dospělých. Toto setkání bylo velmi dobré a povzbudivé. Hlavně sestra Jael měla radost, protože by chtěla v modlitebně otevřít křesťanský dětský klub, totiž na ulici není možné kázat evangelium, ale na území modlitebny to možné je.
Zastávka šestá: Bosanska Krupa
V neděli dopoledne jsme jeli navštívit bratra Amira (více o Amirovi jsem napsal v minulém dopise) do Bosanské Krupy. Bratr Amir nás již čekal na náměstí, kde jsme všichni se odebrali na modlitební horu, kde jsme se za město a za Amira modlili. Poté jsme šli na modlitební procházku městem a prošli i místní park.
Závěrem:
V pondělí ráno jsme zamířili domů. Cesta uběhla, až na dopravní nehodu, která se stala před námi v Bratislavě a my se asi hodinu ob krokem sunuly k autonehodě – naštěstí jen plechy. Páju se Zdenkou jsme odvezli do Břeclavi, Karin do Karviné a Ester do Bubíkova.
Ale abych to aspoň trochu zhodnotil. Misijní výjezd byl náročný a místní nám připravili velmi pestrý program, žádná nuda. Sloužili jsme v církvi, lidem po povodních, lidem na piknicích, dětem a uklízeli modlitebnu i město. A co se týče Ester, tak ta mě velmi mile překvapila. I když byla nejmladší a na misijním výjezdu byla poprvé, připadala mi jako střílený misionář, zapojila se s úsměvem do všech aktivit, nezkazila žádnou srandu a hlavně pro mě, byla velmi dobrou překladatelkou. Doufám a za to se i modlím, aby Ester byla ta, která bude dále stavět most z Čech do Bosny.
Pavle a Milko – díky, že jste Ester dovolili se mnou jet sloužit ztraceným, byla a je pro mě velkým požehnáním.
Chtěl bych Vám všem poděkovat za vaše modlitby a finanční dary, ať vám Pán vaše úsilí vynahradí.
Pán s vámi
Vašek Bednář