všem přátelům, přímluvcům a zastáncům Izraele. Chci vám poděkovat za vaše přátelství, podporu, povzbuzení, zpětnou vazbu a modlitby, které mě podporují duchovně i finančně. Jsem opět v Jeruzalémě od konce června, ale připadá mi to, že čas neuvěřitelně letí a moje tři měsíce služby a další tři měsíce jazykového studia, na které se denně připravuji, ubíhají povážlivě rychle.
Déšť pro Izrael
Asi poprvé od začátku svojí služby (jsem zde pátý rok) jsem se tentokrát do Izraele moc netěšila. Příčinou bylo odloučení od rodiny a vnoučat, na která jsem si za půl roku zvykla. Přivykla jsem také volnějšímu osobnímu režimu, pestrosti ve službě, cestování, volnému času a soukromí. To všechno zde nemám a věděla jsem, že mě čeká pracovně nejnáročnější období roku. Nedovedla jsem si už vlastně ani moc představit, jak po těch neuvěřitelně zelených loukách, zahradách a polích sahajících až k lesům na obzoru (obrázky z oken ve vlaku či autobusu během služebních cest) zase přivyknu vyprahlé zemi a rozpálenému slunci za poledne. Prosila jsem Pána, aby mi dal jako dar a útěchu na přivítanou déšť pro Izrael. Věděla jsem, že to je prosba o zázrak, protože jsem za celá léta nezažila, že by v létě byly na obloze nějaké mráčky, natož bouřkové mraky, či dokonce déšť. A místní obyvatelé to potvrzují. Je tady obvykle nezměnitelně modrá obloha a letní žár. K mému úžasu mě cestou z letiště provázely nad hlavou těžké bouřkové mraky. Zkusila jsem si říct, že to je asi tma, jak po ránu ustupuje, protože zkušenost mi říkala, že mraky, natož bouřkové, tady být prostě v létě nemohou. Ještě jsem se pro jistotu zeptala vedle sedící Izraelky: Jsou to bouřkové mraky? Ano, odpověděla mi. V noci na různých místech pršelo, říkal řidič. Viděla jsem to na vlastní oči, slyšela od svědků, ale bylo těžké tomu uvěřit, přestože se mi připomněla moje modlitba za déšť. Dokonce jsem Pána přemlouvala s tím, že jsem mu připomínala, že je v Písmu napsáno, že On shromažďuje bouřková mračna, takže je snadné je mimořádně shromáždit také nad Izraelem. Takhle mě tedy Pán přivítal v Izraeli a na mě padla Boží bázeň. Během první oslavy šabatu (probíhají v létě venku na zahradě, na svahu Olivové hory s výhledem na Staré Město, se sváteční večeří a zpěvy a tanci pod izraelským nebem) jsem prožila znovu velikou radost, vděčnost
a vnitřní ujištění, že jsem zase zpátky doma v Izraeli. Velmi rychle jsem se přizpůsobila životu ve své izraelské komunitní rodině, která mě vřele přivítala.
Práce a příprava ke studiu jazyka
První dva týdny byly skoro neuvěřitelně pohodové, všechno jsem stíhala včas, žádné velké zatížení. Pak jsem znovu dostala na starost koordinaci hostů (kromě části Evropy), což je sama o sobě práce na plný úvazek. Mám také více stráží, takže mi administrace začala přetékat stůl. Do toho se po večerech učím na rozřaďovací test z ivritu – současné hebrejštiny. Chci nastoupit rovnou do druhého stupně. Během hledání Božího časového plánu ještě před příchodem do Jeruzaléma mám za to, že mi Pán řekl, že tady budu tentokrát půl roku. Už delší dobu jsem se modlila za zvláštní oddělený čas pro studium jazyka, protože jsem tady pátý rok
a ještě nemluvím. Při více než plném pracovním vytížení a navíc mezi muslimy se to jaksi nedalo naučit. Myslím si, že mi Pán tento čas daruje letos, protože dlouhodobé vízum zatím není v dohledu. Potřebuji po konvokaci vycestovat do Jordánska a prodloužit si turistické vízum, které by mi poskytlo čas ke studiu.
(redakčně zkráceno, celou zprávu najdete na www.nehemia.cz)
Alena Krausová
www.olivet777.com
Službu Aleny Krausové v Izraeli můžete podpořit na účet N.f. Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 2600, a to buď jednorázově nebo pravidelnou měsíční částkou.
