Spolehlivost. Lidé, s nimiž nyní komunikujeme na dálku a kteří jsou za projekty zodpovědní, jsou nyní mladí a perspektivní služebníci, na které je opravdu spolehnutí. Ti spolu s námi také do Koffele a Jimmy cestovali a bylo velmi milé je více poznat a nahlédnout pod pokličku celého dění v Etiopii.
Cestou… Po dlouhých hodinách jsme se po nyní již vyasfaltovaných cestách dostali do odlehlých koutů Etiopie až na místo určení. Cesty byly mnohdy lemovány kolemjdoucími lidmi i malými dětmi, obchodníky prodávajícími ovoce a zeleninu, ale také i různými druhy zvířat, přes kozy a krávy až po osly a koně. Města byla přeplněná lidmi, a taxíky a minibusy také mnohdy doslova přetékaly lidmi. Po pár dnech jsem pochopila místní pravidlo, že přednost na cestě má vždy rychlejší a větší auto.
Děti v Kofele. A pak už přišlo i na samotné setkání s dětmi, pro které byla naše návštěva nevšední událostí. Lámanou angličtinou nás osobně a vřele přivítaly a na otázku, kým by chtěly být, většina z nich odpověděla: „I want to be a doctor.“ (Chci být doktorem.) Ambice tedy mají. Přes překladatele jsme je pak motivovali v dalším studiu a povzbuzovali jsme je v tom, že každé z nich je důležité a vzácné, má naději na lepší budoucnost a každé z nich má svůj jedinečný úsměv i oči, a také specifický úkol a obdarování. Mohli jsme se také obejmout s rodiči a i jim projevit úctu a zájem.
Učební obor. Po dohodě jsme také rozhodli, že 18 dětem, které se nedostaly na střední školu, poskytneme nadále podporu k tomu, aby vystudovaly alespoň nějaký učební obor, který by je v budoucnosti mohl uživit.
Děti v Jimmě. V Jimmě bylo pro mne setkání s dětmi ještě silnější, protože zde podporujeme děti, jejichž rodiče jsou díky svému malomocenství považováni za naprostý odpad společnosti, a tudíž o ně nikdo nejeví zájem. Mnozí z nich jsou již vyléčeni, nicméně však nemoc zanechala na jejich těle své následky. O to víc však rodiče dětí projevovali svou vděčnost za pomoc, kterou od nás mohli získat. Navíc jsme každému dítěti dali malé přáníčko s povzbuzením, které napsala naše starší dcera. Ani jsme netušili, jak si děti těchto slov váží a jak si tato přáníčka pečlivě schovávají. Mnohdy jsou to pro ně jediná hřejivá slova. Z domu jsou zvyklí spíše na proklínání a nadávky. O to více nás tedy povzbudilo, že psaní dopisů má zde své místo. Na závěr jsme všem dětem rozdávali sladkosti a navíc i volejbalové a fotbalové míče.
Koordinátor projektu krátce popisuje: „Dáváme dětem školní potřeby a během dvouměsíčních prázdnin se
s nimi učíme tři dny v týdnu. Povídáme si s nimi a řešíme jejich problémy a povzbuzujeme je. Zajišťujeme jim i školní uniformy a staráme se o jejich zdravotní péči. 50% rodičů má malomocenství, a proto jim pomáháme s léky. Rodiny také navštěvujeme.
Děti i s rodiči rády docházejí na naše setkání. Všichni se chtějí dozvědět o Kristu. Některé děti ve vyučování usínají, protože nemají dost jídla, proto těm nejchudším rodinám pomáháme s potravinovými balíčky a zároveň je učíme, jak nakládat s penězi a jak se poprat s chudobou. Přinášíme tak požehnání nejen dětem, ale celým rodinám.
30 rodin založilo svým dětem také vkladní knížku, kde jim rodiče spoří 1 Birr denně (0,80 Kč) tedy 7 Birrů za týden. Dokonce se zapojily i děti a i ony se snaží dávat 1 Birr denně. Tyto peníze spoří dětem na studia. Projektoví pracovníci nad těmito financemi dohlíží, aby nebyly zneužity.
Aktivní zapojení. Byli jsme nadšení, že děti nejen že navštěvují křesťanské komunitní centrum, ale zapojují se také v místním sboru. Pomáhají s ozvučovací technikou, zpívají v pěveckém chóru, a jeden mladík dokonce vedl shromáždění. Jedna dívenka za mnou po shromáždění přišla a nesměle, přitom však velmi srdečně a s vděčností mě objala a děkovala za pomoc, kterou od dárců dostává. Náš průvodce a zároveň pracovník v komunitním centru v Jimmě nás přivítal slovy: „Byl jsem jedním
z nich. Byl jsem dítětem bez naděje a beze snů. Díky této podpoře jsem získal smělost, odhodlání a naději, že mám ve svém životě něco, co si Bůh může použít pro druhé. Vím, jaké to je, sám jsem si tímto údolím prošel, ale díky dárcům a pracovníkům, kteří se mnou trávili čas a povzbuzovali mě, nyní mohu i já se smělostí, vděčností a soucitem těmto dětem pomáhat. Být jim nablízku, naslouchat jim. Nyní je čas splatit tento dluh. Tato podpora má velký význam. Mění to naše životy. Díky, že nám pomáháte, díky za vaši věrnou podporu.“
Mnohdy si rodiny myslí, že pomoc ze zahraničí přichází od zbohatlíků, kteří nevědí, co s penězi. Když se však dozvídají, že pomoc přichází od zcela obyčejných lidí, jsou jejich srdce zlomena a mění tak své postoje a názory a projevují větší důvěru a vděčnost.
Vaše pomoc mění životy, díky, že jste se stali součástí této velké proměny.
