Vasja se modlil a Bůh odpověděl
Do Ivanofrankovska jsme přijeli o více jak hodinu dříve. V autobuse nás bylo i s řidiči sedm lidí, tak jsme na hranicích nečekali dlouho. Po snídani jsme vyrazili do dětského domova v Tlumači. Děti byly ve škole, o to více radosti bylo, když se vrátily. Všechny děti mě zdravily „Slava Bogu, brat Vaclav“, a hned mi skočily okolo krku. Druhý den bratr Zinovij, ředitel domova, přivezl nového chlapce z Kolomyje. Přijela s ním i jeho babička, protože sociální služba Romana jeho rodičům alkoholikům odebrala a babička si vyřídila povolení, aby Romana mohla odvézt do našeho křesťanského domova. Babička je věřící a navštěvuje letniční sbor v Kolomyji. Roman u nás nechtěl být a pořád se babičky držel, ale když odjela, děti Romanovi ukázaly, kde bude spát a všechny další věci a Roman se s nimi hned skamarádil. Další den si Roman s dětmi hrál a bylo na něm vidět, že je jistější, klidnější, že mu nehrozí bití a odvržení od svých rodičů.
Bratr Zinovij mi vyprávěl příběh, že mamka od chlapce Vasji, který je již třetím rokem v domově, byla více než 5 let nezvěstná. Nyní se našla a přijela za Vasjou do domova. Vasil se každý den modlil za svou maminku, aby ji Bůh našel a zachránil, ale vychovatelé a vedoucí si mysleli, že již dávno zemřela. Bůh se doopravdy této ženy dotkl a ona se setkala s věřícími, kteří jí pomohli. Zavezli ji do rehabilitačního střediska pro narkomany. Po vyléčení se k nim vrátila zpět a oni jí našli zaměstnání i podnájem. Pak vyhledala svého syna a přijela ho do domova navštívit. Požádala soud, aby se k ní její syn mohl vrátit, že se změnila a chce dobře Vasila vychovávat. Když jsem byl na konci října v domově, Vasil tam ještě byl a velmi se těšil, až se vrátí ke své mamince domů.
V domově v Tlumači je nyní 23 dětí. Vychovatelé se jim snaží dny v domově zpříjemnit, ale nikdy nenahradí jejich rodiče.
Návštěva u „supčiků“
Z Tlumače jsem cestoval vlakem do Apostolova, kde jsem měl ve sboru po tři večery sloužit manželským párům. Měl jsem taky možnost znovu vidět děti, které navštěvují „supový“ (polévkový) program. Děti mi zazpívaly písničky a přednesly pár básniček. Do programu děti přicházejí každý den po škole. Když přijdou, dostanou teplý oběd a rychle si udělají úkoly, aby měly dost času na hry a další aktivity. Kdysi to byly děti alkoholiků, ale dnes někteří rodiče přišli skrze tuto službu k Bohu. Dokonce založili u jedné rodiny domácí skupinku, kterou navštěvují výhradně rodiče „supčiků“. S dětmi mi bylo velmi dobře, je to zázrak, co skrze ně Bůh vykonal.
Rehabilitační středisko v Alexandrii
Než jsem dorazil do Alexandrie, navštívil jsem znovu bývalý dětský domov, dnes domov rodinného typu ve Žlutých Vodách. Domov byl ve velké rekonstrukci. Dům se zateploval a řemeslníci měnili střechu, kterou začalo zatékat, a stěny byly samá plíseň. Dětem to ale zjevně nevadilo a z naší návštěvy byly velmi nadšené. Hned nám ukazovaly, co se nového učí, jaké známky dostaly a kde byly v létě na dovolené. Máma Ljuda má v pěstounské péči 12 dětí, které kdysi žily u ní v dětském domově a dnes žijí s ní v jedné rodině.
Večer jsme jeli navštívit rehabilitační středisko pro narkomany „Novyj kavček“ v Alexandrii. Středisko založil bratr Saša před pěti roky. Sám bývalý narkoman, který prošel křesťanskou rehabilitací v Mariupolu a Bůh ho poslal i s rodinou do Alexandrie. Loni ho Bůh povolal, aby vedl jako pastor místní sbor, který spolu s centrem navštěvovali. Skrze Sašovy ruce prošlo mnoho narkomanů, kteří dnes slouží Bohu. Měl jsem možnost mluvit s některými bývalými klienty a ti mi řekli, že to byla Boží láska, kterou se skrze Sašu Bůh dotýkal jejich životů. Potom jsem s nimi nahrál osm svědectví pro pořad „Magazín o Ukrajině“, který je vysílán každý čtvrtek na Radiu 7.
Návštěva adoptivních rodin
Do Mariupolu jsem dorazil v pátek a hned po ubytování jsem začal úřadovat. Měl jsem několik setkání s vedoucími domovů „Obnovlenie“ a „Piligrim“. V neděli jsem sloužil slovem ve sboru „Dobrych pěreměn“, kde je pastorem Genadij Mochněnko. Po bohoslužbě jsem navštívil dvě rodiny, které adoptovaly děti z ulice, z dětského domova „Piligrim“. Obě rodiny bydlí v rodinných domech ve vesnici Červone nedaleko Mariupolu. Saša s Olou adoptovali 13 dětí. Mají dvoupatrový dům za milion s nádherným výhledem na Azovské moře. Na druhou stranu však mají záchod na ulici a ještě neměli zprovozněné topení ani zateplený dům. Druhá rodina – Saša s Lenou – mají pět dětí. Samí šampioni v boxu. Otec Saša je ukrajinským mistrem v boxu a všech pět kluků tvrdě trénuje fyzicky i duchovně.
V neděli večer jsem byl pozván na večeři k adoptivní rodině bratra Kolji. Spolu se svou ženou adoptovali šest dětí a bydlí v domově v Obnovleniu. Kolja upekl brambory a jako příloha byla zvláštní česneková omáčka. Není jednoduché adoptovat tolik dětí najednou, o to více potřebují lidi, kteří se za ně budou modlit a pomáhat jim.
Julka se dočkala
Z Mariupolu jsem letěl letadlem An 140 do Kyjeva. Navštívil jsem všech šest rodin, které žijí v Otčím domě. Od poslední letní návštěvy se toho zase tak moc nezměnilo, žádné děti nám neutekly, jen do rehabilitačního centra přišlo 12 nových dětí z rozvrácených rodin.
Když jsme s mým synem Vaškem byli v červnu v Otčím domě, oslavili jsme s Julkou její 13. narozeniny. Julka je v domově šest let a již několik manželských párů ji chtělo adoptovat, ale vždy z toho z různých příčin sešlo. Při oslavě jsem se jí ptal, jak to vypadá s rodinou z Ameriky, která ji chtěla adoptovat. Julka mi velmi neochotně řekla, že tam moc nechce, že by chtěla jet studovat do Itálie a že vlastně vůbec neví, kam by chtěla. Stejnou odpověď jsem dostal v létě při mé další návštěvě. Teď jsme spolu seděli a povídali si při čaji a Julka mi řekla, že bude v nejbližší době adoptovaná a pojede do Ameriky. Z jedné strany jsem se radoval, že se konečně dočkala, protože všechny její kamarádky jsou již v Americe. Na druhou stranu však z domova odjede moje kamarádka, kterou jsem znal velmi dobře a s kterou jsem si při čaji krásně popovídal. Budu za ní velmi tesknit. Na konci listopadu jsem mluvil s ředitelem domova Romanem Kornyjkem. Řekl mi, že možná se s Julkou ještě stačím rozloučit, protože soud byl teprve tento týden a pak se musí ještě měsíc čekat, než rozsudek nabude právní moci.
Měl jsem ještě možnost navštívit dva křesťanské domovy, které jsou nedaleko Kyjeva. V Chotově mají 12 chlapců a v „Sonjačnem svitle“ v Trebuchive je 20 dětí. Tento domov vede Marek Wnuk, misionář z Polska.
Svědectví pro TWR
Už jste svědectví slyšeli? Ještě ne? Svědectví si můžete poslechnout každý čtvrtek od 
16.05 a reprízu v sobotu od 12.30 na internetovém vysílání Rádia 7 na www.radio7.cz. Nahrál jsem hodně velmi zajímavých svědectví od bratří a sester z Ukrajiny. V pětadvaceti minutách je svědectví, kázání od pastora Pavla Goluba a několik písní z různých kyjevských sborů. Byla by velká škoda, kdybyste tato svědectví o Boží milosti a dobrotě neslyšeli.
Díky Boží milosti jsem si tento výjezd pořádně užil. Díky vám všem, kteří mě modlitebně i finančně podporujete, abych mohl předávat Boží lásku všem potřebným. Ještě jednou vám všem děkuji.
Bůh vám žehnej
Vašek Bednář
Více informací najdete na: http://www.otchiy-dim.estranky.cz
