Před několika lety začala církev v Krivom Rogu pod vedením pastora Konstantina Melnika sloužit ve 100 km vzdáleném městečku Pjatichatky. O Romy, kteří zde žijí, se nikdo nezajímá. Většina z nich pro stát vlastně ani neexistuje, protože nemají žádné osobní doklady. Živí se, jak se dá, většinou nelegálně. Dům, který je dnes používán jako modlitebna, sloužil dříve k výrobě drog. Když se Romové obrátí ke Kristu, mají touhu svůj život změnit. Chtějí pracovat, ale nikdo je nezaměstná. Často neumí číst a psát. Svědectví o tom, jak se spoléhají na Boha, aby mohli nakrmit své děti, jsou velmi dojemná. Děti do školy nechodí. Provizorní školu proto pro ně zřídili přímo v modlitebně. Učí je číst a psát, ale mají také biblické lekce. Všichni Romové velmi rádi zpívají. Děti ze sboru nejsou výjimkou. Fungují vlastně jako chválicí skupina. Zpívají s obrovským nadšením, pusu od ucha k uchu. Mám pocit, že mi brzy popraskají bubínky. Hned po chválách jedno dítě po druhém odříká nejnovější biblické verše, které se naučily zpaměti. Když je slyším, cítím se zahanben. Několikrát týdně dostanou děti pořádně najíst. Jsou za to velmi vděčné. Až na vedoucího stanice jsou všichni služebníci Romové. Nechtějí jen pasivně přímat, ale chtějí být pro Boha užiteční. Pokud onemocní, je zle. Peníze nemají a zadarmo je nikdo neošetří. Své o tom ví i Tamara. Měla komplikované těhotenství, které musel ukončit císařský řez. Ačkoliv byla v ohrožení života, lékaři ji vytrvale odmítali přijmout, dokud za operaci v hotovosti nezaplatí. Možná i proto je slyšet tolik svědectví o Božím uzdravení. Když je vyprávějí, často u toho pláčou vděčností. Stejně jako muž, kterého pozvali do sboru, ačkoliv měl otevřenou formu tuberkulózy. Část církve se proti tomu bouřila: Vždyť nás nakazí a všichni zemřeme! Vedoucí stanice však rozhodl, že pro nikoho dveře modlitebny nezůstanou zavřené. Postavili ho před shromáždění a všichni se za něj horlivě modlili. Věděli, že se vlastně modlí i za sebe. A Bůh ho zázračně uzdravil. Církev v Pjatichatkách nezažívá dramatický růst. Každý rok tam ale pokřtí 5–10 lidí. Plánují se proto brzy osamostatnit a transformovat se z misijní stanice na plnohodnotný sbor.
N.f. Nehemia uvolnil z účtu „Děti v nouzi“, v.s. 1200, během roku 2009–2010 celkem 26 000 Kč, které byly použity na krmení romských dětí v Pjatichatkách, na operaci romské ženy a na zakoupení dvou kočárků pro romské rodiny. Pro rok 2010–2011 bylo z tohoto účtu uvolněno dalších 26 000 Kč na pomoc v Pjatichatkách.
Dále podporujeme spolu se sborem Apoštolské církve ve Valašském Meziříčí plat Konstantina Melnika. Pomozte nám prosím pokrýt náklady na plat pro pastora Konstantina Melnika skrze projekt Nadačního fondu Nehemia Podpora pastorů na Ukrajině – Konstantin Melnik, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 5202.
Jiří Hanák
Člen SR N.f. Nehemia
