Vzpomínám si, s jakou úctou jsem v dětství na nedělní besídce poslouchala příběhy o misionářích, kteří odjeli do Afriky a v nelidských podmínkách přinášeli Krista tam, kde to bylo tak moc třeba… Jak čas šel, ani jsem si neuvědomila, že jsem se sama ocitla na misijním poli. Nějak mi to ani nepřišlo, spíše jsem se viděla jako překladatelka, jako někdo, kdo dělá zajímavou práci mezi úžasnými lidmi… a to, že jsem mluvila o Ježíši? To bylo přece tak přirozené, Ježíš je můj život, já nemůžu mlčet…
Vzpomínám, jak jsem jednou odjela do malé vesničky nedaleko sibiřského Omska, abych tam pomohla židovské rodině. Už jsme se chystali vrátit se zpátky do Omska, když nás nějací lidé pozvali k sobě na čaj. Až po nějaké době mi došlo, že ještě nikdy nepotkali cizince, a tak chtěli využít situace a pořádně si mě prohlédnout. Zpočátku jsem z toho měla velice zvláštní pocit, ale pak mě napadlo, že to je přece úžasná možnost evangelizovat! Mezitím se v domečku shromáždilo asi 40 lidí. Celý dům byl plný. A tak jsem řekla své svědectví, i to, jak moc je Ježíš miluje…. poslouchali s obrovským nadšením. A já už jsem v duchu viděla, jak udělám výzvu a přijdou všichni…. a můžeme tu založit sbor… Úžasné!
Když jsem domluvila, chvíli bylo ticho a po chvilce jsem slyšela hlas: „No, pěkně jsi to řekla. Tak to dokaž!“ „A co mám dokázat?“ „No, říkala jsi přece, že tvůj Bůh uzdravuje. Tak to dokaž. My tady máme slepou holčičku…“ Cítila jsem se, jako by mě někdo polil studenou vodou. Tak to je teda trapas! A tak dobře to začalo. V duchu jsem se modlila: „Pane Bože, pomoz mi nějak důstojně vybruslit z téhle situace.“ Najednou moje nitro naplnil úžasný pokoj. A slyšela jsem tichý, něžný hlas: „Věř mi!“ Začala jsem se modlit. Jak moc jsem v té chvíli ocenila dar jazyků. Jinak bych ani nevěděla, jak se mám modlit. A ta holčička byla uzdravená. Viděla! Bůh se úžasně oslavil! V té chvíli tam skutečně stáli všichni se slzami v očích a chtěli přijmout Pána Ježíše. Dodneška je v té malé vesničce sbor.
Dnes už znám odpověď na otázku, kdo je to misionář. Bůh nehledá nějaké supermany. Hledá obyčejné lidi jako ty a já. Bůh hledá lidi, kteří upřímně řeknou: „Tady jsem. Pošli mě!“ A On se oslaví!
Vlasta Chabibullin,
vedoucí Eben Ezer v ČR,
představitelka ČR v Evropské koalici pro Izrael
