Letošní misijní výjezd byl vyvrcholením celoroční práce a úsilí všech zúčastněných. Příprava výjezdu se odehrávala zejména na půdě biblické školy, kde studenti měli k dispozici veškeré zázemí a vybavení pro zdárné zvládnutí připravovaného programu. Nácvik programu sestával zejména z písní, scének, pantomimy, různých her a soutěží, svědectví a kázání. V této fázi příprav studenti velice ocenili teoretické vědomosti a znalosti a praktické dovednosti doposud získané studiem na biblické škole, které pak zúročili přímo v „terénu“, tj. ve sborech, mládežnických setkáních, shromážděních pod holým nebem, rozhovorech s lidmi v rodinách apod.
Hlavním cílem výjezdu bylo 1) poskytnout studentům prostor pro jejich službu a zapojení se do různých aktivit, které jsou s tím spojeny, 2) rozšířit jejich obzor v oblasti misijní a evangelizační práce, konkrétně to byla práce s romským etnikem na Slovensku a slovenskou komunitou žijící v Rumunsku a 3) prohloubit dobré vztahy z předchozích let s výhledem do budoucnosti.
S průběhem výjezdu vyjadřuji maximální spokojenost. Po stránce organizační, technické a duchovní byl výjezd dobře zvládnut. Studenti byli vystaveni zátěži z cestování, častých přesunů z místa na místo, pobytu v různých rodinách (kulturách), ale i přesto to zvládli nadmíru dobře. Dokonce by velice ocenili mít tyto zkušenosti mnohem častěji.
Věřím, že taková a podobná praxe je pro naše studenty nenahraditelná. Je to pro ně odrazový můstek a zároveň skvělá příležitost reflektovat na prožité chvíle s kamarády, kdy někteří z nich už v dohledné době zaujmou zodpovědná místa v církvi nebo ve společnosti.
Náš dík patří především Pánu Bohu, ale i všem těm, kdo se finančně nebo modlitebně podíleli na uskutečnění tohoto výjezdu. Všem Vám moc děkujeme.
Vladimír Rafaj,
vedoucí výjezdu
Nadační fond Nehemia podpořil misijní výjezd studentů VOŠMT Slovensko – Rumunsko 2009 z fondu „Krátkodobá misie“ částkou 6000 korun.
Krátkodobé misijní výjezdy můžete podpořit jakoukoliv částkou skrze projekt N.f.Nehemia „Krátkodobá misie“, číslo účtu 100 113 352/0300, v.s. 4000. Peníze z tohoto účtu jsou každoročně rozdělovány jednotlivcům či skupinám, které podnikají krátkodobé misijní výjezdy do zahraničí.
Zde si můžete přečíst osobní svědectví dvou účastníků letošního výjezdu.
Školní výjezd 2009 Slovensko, Rumunsko – Nechť oslaven je Hospodin nyní i navěky.
Při průjezdu Tatrami jsem přemýšlela o víře, která hory přenáší, o pahorcích, které skákají jako kůzlata z radosti před Hospodinem.
Z obou zemí jsem povzbuzena setkáními s tamními Božími dětmi. Je velmi krásné být mezi lidem, který otevřeně horlí pro Pána, je jím nadchnut a zná jej. Mohla jsem si znovu a znovu uvědomovat, třeba i jen na jednoduchém ilustračním příkladu, kdy chléb ležící na míse masa měl masový šmak, že člověk načichne tím, co je okolo něj. Závažnějším případem je to, jak vroucně děkovali Pánu, jak během kázání jeden bratr chválil tak nadšeně Pána přesto, že lidé kolem něho – z mého pozorování – byli spíše tišší. To mě usvědčovalo z obávané (mojí) chladnosti.
Lidé nás při potřásání rukama zdravili „pokoj Boží“, to zasahovalo mé srdce a vzbuzovalo pokoru. Všimla jsem si, že jsem mnohem nafoukanější, než jsem si byla ochotná přiznat.
Celkově jsem byla hodně konfrontována sama se sebou. Ukazovalo se, že mé reakce, chování, postoje, o kterých jsem ve známém prostředí buď nepřemýšlela, nebo je nepokládala za nesprávné, nemají opodstatnění.
Vyjížděli jsme v sobotu dopoledne, do Košic dojeli na večeři. V neděli ráno před modlitbami se mi nějak pospojovalo Římanům 8:7 – „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“ a „Galatským 6:2 – „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův“. A toto téma jsem „nacházela“ častěji: na nástěnce v budově sboru ve Vranově nad Topľou – méně mluv o lásce, více miluj. Pohostinnost lidí, u kterých jsme jedli, mi to ukazovala prakticky. I vztahy, které se vytvářely v naší skupině, které jsem sama nějak míjela.
„Víc milovat“, toto si mimo jiné odnáším z tohoto výjezdu. Dávat se k dispozici. Zajímat se o ostatní. Často prosím Pána, aby mi pomohl vyjít z mého sobectví.
V Rumunsku jsem žasla nad tím, jak milují Boha, jak s ním počítají, jak jsou mu vděční. S jakou úctou o něm hovoří. A jakou radost v sobě mají. Uvědomuji si, že potřebuji mnohem více poznávat Boha.
Na Slovensku mě také zaujal program pro mládež na měsíc duben – 4 „o“ – oheň, olej, oběť, ovoce… záležitosti, za které je křesťan ve svém životě zodpovědný. Přijde mi úžasné, že je někdo tak systematicky vedený. Plakát s nápisy jejich vize o armádě Krista znalých lidí, kterým nezáleží na módních trendech a podobných věcech, ale na záchraně lidí z hrůzy temnoty. Můj sen.
Čím jsem to jen načichla, že mnoho z toho pro mě bylo nezvyklým?
Anna Pikhartová
Chopila jsem se příležitosti
Někdy na podzim roku 2008 si mě zavolal učitel Vlado z biblické školy v Kolíně do své kanceláře a nabídl mi vyjet se skupinou studentů na krátkodobý misijní výjezd. Byla jsem mile překvapena a nabídku jsem přijala. Nelituji toho. Píši z pohledu pracujícího člověka, který si na takovéto záležitosti musí vybírat svou vlastní dovolenou. Čas strávený na Slovensku a Rumunsku řadím mezi své nejkrásnější dovolené. Chci povzbudit každého, kdo bude čelit podobné výzvě, aby se chopil příležitosti a jel.
Naším úkolem bylo pozorovat, jak to kde funguje, ale zároveň i sloužit tím, co umíme. Mohla jsem zde znovu poznávat, že pro Boha nemusím být žádný superman proto, aby si mě mohl použít. Stačí mu, když jsem před ním upřímná a ochotná udělat to, co On chce. Bůh si používal naše svědectví, úsměvy, písně, modlitby… přeci tak obyčejné věci… a přeci hluboké, když v nich je opravdu Bůh. Viděli jsme lidi vděčné a povzbuzené už jen tím, že jsme přijeli, a že tak mladí lidé jsme se rozhodli Bohu sloužit.
Co mi misijní výjezd osobně dal? Zase jsem se pořádně procvičila ve spoléhání se na Boha, být vždy připravená a zároveň i občas zaimprovizovat, být flexibilní. Také jsem velmi vděčná, že jsme se jako tým mohli víc poznat a zažít jednotu při práci. Sama jsem byla povzbuzena skrze službu druhých. (Když jsem např. viděla své bratry a sestry být smělejší a odvážnější).
Další postřeh, který si odnáším, je, abych dělala věci pro Boha naplno. Nestačí jen mých 95%. Bůh vidí mé postoje, motivy a možnosti. Měla jsem možnost si na misii vyzkoušet mnoho situací a služeb (např. od toho, kdo povzbuzuje, přes toho, kdo potřebuje povzbuzení, vedoucího v různých oblastech, chváliče, pracovníka s dětmi… modlitebníka…). Mohla jsem na vlastní oči vidět, jak funguje velký sbor v Košicích. Seznámila jsem se – jak na Slovensku, tak v rumunském Bodonoši a dalších vesničkách – s úžasnými lidmi, z kterých přímo vyzařoval Kristus. Vedlo mě to k pokoře. Dále jsem si uvědomila, že rozdíl mezi službou Bohu a člověku je svoboda, přirozenost a radost namísto strachu, že se před druhými ztrapním či selžu. Uvědomila jsem si, že takovéto krátkodobé výjezdy mi jsou velmi blízké. Chtěla bych vyjíždět častěji, nebo je alespoň podporovat (či snad i organizovat ?). Vrátila jsem se velmi povzbuzená s touhou více Bohu sloužit.
Tak co, milý čtenáři, potkáme se někdy na jednom z misijních výjezdů? Už se na tebe těším!
Eliška Tesárková
