V květnu jsme přijali s manželem pozvání od našeho bratra Stanislava Czudka, abychom s ním vycestovali na Ukrajinu. Mnoho dobrých zážitků jsme slyšeli od něj i od syna Matouše a jeho ženy Elizabeth, kteří tam s ním už dvakrát byli.
U Staška v Českém Těšíně jsme se seznámili s ostatními spolucestovateli: s jeho ženou Evou a dcerou Tamarou, s manželi Vřeťonkovými Radkem a Lenkou a se studentem biblické školy Radkem Římanem. Takovou mezidenominační sestavu mohl sestrojit jedině Pán Bůh, jak jsme později pochopili.
Před příjezdem do Mukačeva jsme se zastavili v romské vesnici Seredne. Po pravé a levé straně prašné cesty stály hustě vedle sebe chatrče postavené z hliněných cihel. Zastavili jsme vedle pěkné romské modlitebny a přivítal nás zdejší romský pastor i se ženou. Ani jsme se nestačili rozhlédnout, a už k nám začaly přicházet ženy s dětmi, a pak za nimi i muži. Když jsme spatřili ty nádherné děti, začali jsme jim rozdávat bonbóny. Asi moc bonbóny neznaly a tyhle byly obzvláště vzácné, přece z ciziny! A bylo svoláno shromáždění. Brzy byla modlitebna plná čistě a velmi pestře oblečených Romů. Vypadalo to jako veliká a pestrá kytice. Jak to dokázali, to nevíme, ale ve vesnici měli katastrofální nedostatek vody. Chvály začaly dříve, než se lidé usadili. Za chvíli byla plná modlitebna. Nakonec jsme vešli i my. To byly zpěvy! Zpívali z celého srdce. Bylo to tak silné, že jsme začali s manželem slzet. Díváme se na našeho vůdce misie a on též slzí. Po krátkém slově romského pastora a Staška jsme všichni cítili silně a hmatatelně Boží přítomnost. Pak, když jsme se v modlitbě dotýkali nemocných, jsme viděli, že sám Bůh se dotýká. To On uzdravuje! Bylo to tak silné! Na ty chvály se nedá zapomenout. Pak nám romský pastor vyprávěl, jak dříve kradl, pil alkohol a měl tři ženy. Jak ho Pán Ježíš zastavil a jeho život zcela proměnil. Teď má jen jednu ženu, naučil se číst, aby si mohl sám číst Bibli. Dále se nám svěřil, jak Pán je úžasný, že vyslyšel jeho modlitby i modlitby jeho dětí a uzdravil jejich babičku z rakoviny. Pod modlitebnou měl pastor třídu, kde jeho žena učí prvňáčky číst.
Večer i noc jsme strávili v Mukačevě u romského pastora Míši Balka a jeho ženy Věrky. Oba patří mezi první průkopníky evangelia mezi Romy v Mukačevě a i na jiných místech. Jsou to tak úžasní lidé, plní Ježíšovy lásky.
V pátek cestou do Tjačiva jsme navštívili údolí narcisů v Zakarpatí. Kvetly volně v přírodě, a to celé trsy. Žádný člověk je tam nesázel. Žádný? A co nebeský Zahradník?
Co nás čeká v Církvi živého Boha v Tjačivu, to jsme netušili. Radost ze spasení byla tak ohromná, že více jak půl shromáždění se při chválách zvedlo ze židlí a začalo chválit Boha tancem. Všichni se chytili za ruce, začali poskakovat a velebit Boha. Bylo to nádherné vidět nebeskou radost v jejich tvářích! Každý z naší výpravy se zapojil buď svědectvím, Božím Slovem, zpěvem nebo praktickým dobrým skutkem
Blížila se neděle. Měli jsme v plánu navštívit romské shromáždění v Mukačevě a také některé romské rodiny v táboře. Chodili jsme mezi hliněnými chatrčemi. Před domy na zemi se hromadily odpadky, plechovky, PET láhve, všude byl neuvěřitelný zápach. Mezi tím pobíhali bosé děti a psi. Občas projel i nějaký dřevěný vůz tažený koněm a někdy se objevilo dokonce i auto. Všimli jsme si, že domy křesťanů jsou vzhlednější a není před nimi hromada nepořádku a smetí. Našli jsme tam i křesťanskou školu a sprchy, kde se dětem vydávala zdarma polévka. Tak je přiměli k tomu, aby chodily do školy se učit základnímu vzdělání. Pak tam bylo i levné křesťanské občerstvení pro Romy. Mnoho Romů nemá práci a ani nemá možnost si najít nějaké pracovní uplatnění. V 19 hodin už byla jejich pěkná modlitebna přeplněná. Bylo veliké dusno. 
Vzduchem se nesly výpary lidského potu, ale nade vše se pozvedala Boží láska, když se pastor Míša přimlouval za Romy. Dlaně velké jak lopaty obracel vzhůru k nebi se srdcem plným lásky k Romům. Vejdou se všechny romské duše do jeho dlaní, aby je předal Otci v nebi? Tu povstala nějaká silná Romka, asi vůdčí sestra. Mluvila s takovým zanícením a ohněm a vyzývala bratry a sestry k modlitbám a půstu za ztracené v táboře. Bylo to přemáhající. I ta hřejivá a otcovská slova mého muže a bratra Staška. Pak byla výzva k modlitbám a dopředu přicházely davy s cílem být blíž Pánu a víc ho znát.
Večer jsme ještě povečeřeli u pastora Míši a Věrky a v noci jeli nazpět domů. Zázračně a rychle jsme byli odbaveni na hranicích, za dvě a půl hodiny. To ještě celníci uslyšeli z úst mého muže evangelium, a tak tím šokováni nás raději hned propustili. S těžkým srdcem jsme se v Českém Těšíně rozloučili. Bylo nám spolu fajn a jen jsme si uvědomovali, za co máme být denně vděční a co někdy bereme z Božích rukou jako samozřejmost. Máme tu laskavou trpělivost s lidmi, jakou jsme viděli u Míši a Věrky?
S přáním Božího požehnání
Věra a Pavel Čepovi
AC Kroměříž
Práci mezi Romy na Zakarpatí můžete podpořit skrze projekt Nadačního fondu Nehemia „Podpora pastorů na Ukrajině – Michail Balko“, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 5201.
