Nejdříve se trochu podíváme do Wikipedie, co se tam o Bosně a jejím vzniku píše. Bosna a Hercegovina patří k zemím, kde se vystřídali mnozí vládci a proběhlo zde mnoho významných celoevropských i balkánských událostí.
Zpočátku byla součástí provincie Římské říše, později nezávislý středověký stát na rozhraní západního a východního křesťanství, po dobytí expandujícím Tureckem poznala islám (1463–1878: Osmanská nadvláda a islamizace) a do té doby nepříliš známou kulturu i zvyky. Bosna a Hercegovina byla svědkem soupeření Osmanské říše s Rakousko-Uherskem, které ji ovládlo ke konci 19. století (1878–1918: Rakousko-uherský protektorát), stejně jako vzniku projektu jihoslovanského státu (1918) Jugoslávie ve století dvacátém, vzestupu i pádu komunismu, ale i válek a etnického násilí.
Nezávislost
V době krize federace na začátku devadesátých let se mezi vedoucími představiteli bosenských muslimů, Chorvatů a Srbů projevily rozpory ve věci formování nezávislého státu. V březnu 1991 se sešli v Karadjordjevu ve Vojvodině Slobodan Milošević a Franjo Tuđman, aby si dohodli rozdělení země mezi Srbsko a Chorvatsko. V důsledku pozdějšího vývoje jejich vzájemných vztahů však k tomu nedošlo.
Bosňané (Bosenci) a Chorvati vyhlásili 3. března 1992 nezávislost Bosny a Hercegoviny na základě vůle bosenského a chorvatského obyvatelstva vyjádřené v referendu dne 1. března 1992. Srbové referendum bojkotovali a 7. dubna 1992 vyhlásili vlastní republiku. Politický konflikt přerostl v ozbrojené srážky, kterým padlo za oběť mnoho obyvatel Bosny a Hercegoviny (mj. v tzv. etnických čistkách) a které velmi posílily vzájemnou nevraživost mezi národnostmi země. V této válce bojoval prakticky každý proti každému. OSN vyslala do Bosny a Hercegoviny jednotky, které rozdělily bojující strany. Po 42 měsících bojů byla pod tlakem USA 21. listopadu v Daytonu uzavřena mírová dohoda, která byla slavnostně ratifikována všemi bojujícími stranami v Paříži 14. prosince 1995.
Administrativní dělení
Bosna a Hercegovina (4.000.000 obyvatel v roce 2011), hlavní město: Sarajevo (400.000 obyv.), je rozdělena na dvě, resp. tři samosprávní jednotky (entity); těmi jsou:
• Federace Bosny a Hercegoviny (25 989 km2, 2.300.000 obyv.) hlavní město: Sarajevo, hovoří se zde bosenštinou a chorvatštinou, převážně zde žijí Bosňané (1.750.000 tj. 76% obyv., vyznávající islám) a Chorvaté (550.000 obyv. tj. 23%, vyznávající římsko-katolické náboženství),
• Republika Srbska (25 208 km2, 1.600.000 obyv.), hlavní město Banja Luka (200.000obyv.), zde žijí převážně Srbové (pravoslavné náboženství, hovoří se srbsky, píše azbukou) a jen 8% Bosňanů.
• Distrikt Brčko (493 km2, 80.000 obyvatel), kde společně vládnou Srbové, Chorvaté a Bosňané.
Velikonoce v Bosně
Týden před Velikonocemi jsem spolu se studenty biblické školy jel na misijní výjezd do Bosny a Hercegoviny. Nejprve jsme sloužili 4 dny vysokoškolským studentům v Republice Srbské a další 4 dny jsme pomáhali místní církvi ve Federaci Bosny a Hercegoviny.
Ankety
Druhý den dopoledne jsme měli setkání s místními služebníky, kteří nám řekli, že se nacházíme v Republice Srbské, kde se hovoří srbsky, a i když okolo nás je spousta mešit, je většina obyvatel pravoslavného vyznání, dále nám povídali o historii, válce, tradicích a náboženství. Pak jsme byli rozděleni do skupin po dvou a šli do vysokoškolských kampusů oslovovat studenty s anketami, co by chtěli dělat ve svém volném čase. Mým partnerem byla Kristýna, která uměla dobře anglicky. Dostali jsme do ruky ankety a pozvánky na kulturní večer ohledně Velikonoc (Vaskrs). Začátek byl hlavně pro mě, ale i pro Kristýnu velmi těžký, oba jsme nesmělí a měli jsme problém vysokoškoláky oslovovat. Trvalo mi docela dlouho, než jsem kohokoli oslovil. Největší problém jsem měl s řečí, protože neumím anglicky, a česky, slovensky, polsky, rusky a ukrajinsky prakticky nikdo neuměl a já zase srbsky taky ne. Začátek byl pomalu stejný, přijít k lidem, kteří seděli na lavičce a říci: Dobr dan, ja sam iz Češke, my radimo ankete za studenta. Mnohokrát nám pomohlo, když jsme řekli, že jsme z Čech, tak i ti nejdrsnější se s námi začali bavit. Za dva dny jsme díky Bohu oslovili 300 studentů.
Modlitební procházky
Po čtyřech dnech jsme se přesunuli do jednoho města ve Federaci Bosny a Hercegoviny, kde se mluví bosensky a prakticky všichni lidé jsou muslimové.
Jak obrovský rozdíl byl mezi oběma městy – moderní město s velkým procentem mladých lidí a historickým městem, kde jsme na náměstí potkali mnoho žebráků, invalidů a lidí v tradičním muslimském oblečení.
Naším cílem v tomto pěkném městě bylo v předvečer Velikonoc (Uskrs) rozdávání Biblí. Rozdávali jsme je na modlitebních procházkách, kdy jsme ve skupinách spolu s místní hrstkou křesťanů chodili po různých částech města a modlili se za město a za rozdávání Biblí.
Tak jak v minulém článku psal můj syn Vašek, ještě nikdy jsme nerozdávali Bible muslimům. Setkali jsme se s obrovským hladem po Božím slově, ale i s obrovským odmítáním. Mluvili jsme s muslimy a bylo to neskutečné vidět, jak si nás Bůh používal.
Jeden příběh za všechny. Každý jsme dostali 15 Biblí, které jsme měli rozdat. Nevím ani jak, ale během krátké chvíle jsem všechny rozdal, a tak jsem šel pomoci s rozdáváním Vaškovi. Spolu jsme přišli do zahradní kavárny, kde sedělo u tří stolů 9 lidí. Když jsme jim začali rozdávat Bible, lidé je s opovržením odmítali, až jsme přišli k poslednímu stolu, kde seděli dva pánové v mých letech. Jeden se na mě podíval a ukázal na člověka, který seděl u druhého stolu a řekl: On je Kosovec, co ty na něj říkáš? Odpověděl jsem mu, že tak, jako já jsem Čech, on Bosňan, který bydlí v Bosně, tak on je Kosovec, který bydlí v Kosovu. Zeptal se mě, jestli to myslím vážně, tak jsem mu odpověděl, že uznávám jeho kosovskou národnost. Ten člověk mi hned řekl, ať mu dám Bibli, pak se podíval po ostatních a řekl, proč vy nechcete Bible? Jdi a dej všem Bibli. Rázem jsme rozdali devět Biblí, tento člověk nás potom pozval na kávu, kterou jsme velmi rádi přijali, protože odmítnout se zde nesmí. Domluvili jsme se, že přijdeme za pár minut, protože musíme rozdat ještě zbytek Biblí. Asi za půl hodiny jsme s Vaškem za nimi přišli a byli velmi mile překvapeni. Objednali jsme si „produženou kafu s mliekom a čašu vody“ a měli jsme nádherný čas. Ptali se nás, odkud jsme, co děláme, kde Vašek studuje a co v jejich městě děláme. Tak jsme jim mohli říci, že jsme křesťané, že Vašek studuje na teologické škole, že pracuji jako misionář a že zde rozdáváme Bible. Oni nám řekli, že děláme velmi dobrou a záslužnou práci a že by byli moc rádi, kdybychom přijeli do jejich města znovu.
I když to byl jeden z mých nejnáročnějších misijních výjezdů, jsem vděčný Pánu Bohu, že jsme tam mohli jet a sloužit místním lidem, kteří bez Krista jdou do věčného zahynutí.
Tak, jak nám řekla vedoucí místní církve, Bůh nás zde poslal, abychom začali nové dějiny tohoto města. Izajáš 52:7 Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!“
Tímto bych vám chtěl poděkovat za modlitební i finanční podporu.
Bůh vám žehnej.
Václav Bednář
Zpráva o misijním výjezdu do Bosny a Hercegoviny
Misijní výjezd pořádala Vyšší odborná škola misijní a teologická (VOŠMT) v Kolíně. Zúčastnilo se ho 7 studentů VOŠMT a jako náš dohled jeli ředitel školy Milan Buban se svou chotí Yvonou a k tomu ještě můj otec Václav Bednář, celkově se výjezdu zúčastnilo 10 lidí.
Při našem výjezdu jsme navštívili dvě města.
V prvním městě pracují dva čeští misionáři David a Eliška. A my jsme jim přijeli pomoci v jejich službě hlavně mezi studenty. První den jsme se aklimatizovali a David nám udělal přípravu, kdy nám říkal, co můžeme dělat a čeho se vyvarovat a k tomu kompletní přípravu a organizaci našeho plánu a programu. Služba se týkala vysokoškolských studentů. Dva dny jsme chodili do kampusů vysokých škol, kde se nacházely v jednom areálu fakulty a internáty (studentské město). David připravil ankety pro studenty, které studenti vyplňovali. Ty ankety se týkaly zejména různých křesťanských přednášek pro studenty. Studenti si vybírali, co by je mohlo zajímat a poté na ty ankety psali na sebe kontakty, aby je David mohl poté kontaktovat ohledně přednášek + navázání nových vztahů. Spolu s předáváním anket jsme je zvali na náš kulturní večer ohledně paschy. Za dva dny práce mezi studenty jsme dostali 300 vyplněných anket. Na kulturní večer přišlo asi 18 lidí. Měli jsme povídání ohledně paschy a k tomu jsme zpívali židovské písně, k závěru jsme měli křesťanskou scénku spojenou s výzvou. Také jsme mohli posloužit ve státním dětském domově, kde jsme dětem mohli udělat hodinový program.
Při příjezdu do druhého města jsme zažili velice zvláštní zkušenost, protože jakmile jsme přijeli na místo, úplně se změnila atmosféra. Jiná atmosféra byla nejen ve městě, ale také se změnila atmosféra v našem týmu. Prožívali jsme útoky ze strany opozice a byli jsme tím rozpolceni. Hodně jsme byli ve stresu, přišla na nás obrovská únava, zažívali jsme útoky z duchovního světa, ale i některé útoky ze strany místních občanů. Kvůli tomu nám ubýval optimismus, proto jsme se ještě ten večer modlili, aby nás Bůh ochraňoval, aby nám dal sílu a jednotu do týmu, abychom mohli pokračovat v práci. Ale Bůh byl s námi a hned na druhý den jsme mohli naplno pracovat.
Naším hlavním cílem bylo rozdávání Biblí místním lidem. Bylo to super, neboť jsem nikdy nerozdával Bible, a navíc v muslimském prostředí. Setkali jsme se všichni s obrovským hladem po Božím slově, ale i s obrovským odmítáním. Vedli jsme i rozhovory s muslimy a bylo to neskutečné vidět, jak Bůh si nás používal. Pro mne velikým příkladem a povzbuzením byl můj otec, když dokázal zaryté muslimy přemluvit nejenom k tomu, aby si tu Bibli vzali, ale přemluvil je, aby tu Bibli i četli!!! Ale svědectví ohledně rozdávání Biblí jsme měli všichni v našem týmu.
I v tomto městě jsme měli stejný kulturní večer. Pozvání přijalo asi 20 lidí. A poslední den jsme měli grilování s místní mládeží, kde jsme sloužili Božím slovem.
I když jsme se setkali s odporem v různých směrech, tak o to více jsme mohli zakusit Boží milost a bázeň.
Bůh ten čas, který jsme strávili v Bosně, neskutečným způsobem požehnal a také si nás použil ke svému dílu.
Všem doporučuji zakusit misii, neboť můžete zakusit něco nového s Bohem a také se v něčem zdokonalit. Jsou to velmi cenné zkušenosti! A v poslední řadě určité věci nezažijete nikde jinde než na misii.
Bůh Vám žehnej.
Václav Bednář jr.
Student VOŠMT
