Irči se narodila dcera
Pro vás, kteří si na naši Irču pamatujete, se jí a jejímu muži Gríšovi narodila na konci ledna dcera jménem Sofia. Jen pro připomenutí. Když Irča navštěvovala druhou třídu základní školy, byla prodána bratrem (on to s ní myslel dobře) do jedné bohaté rodiny. Její rodiče se rozvedli, matka s nejmladší sestrou se odstěhovala do Moldávie a Irča spolu se dvěma staršími bratry, kteří již doma nebydleli, zůstala se svým stále opilým otcem. Irča neměla co jíst, všechny peníze byly propity. Spolužáci jí nosili jídlo a ona z toho ještě nechávala pro svého otce. Bratr to s ní myslel dobře, když viděl situaci u nich doma, a tak se Irča přestěhovala do nové rodiny. Nejprve bylo vše dobré, ale asi za rok se vše změnilo a rodina se pro ni stala noční můrou. Začali ji zneužívat, bít a nadávat. Stala se otrokem, i pes měl u nich větší důstojnost. Pes měl pelech, zato Irča spala v kuchyni na podlaze. Musela doma prát, uklízet a přes den stála na ulici a žebrotou vydělávala peníze na vodku, aby měli za co pít. Pokud přinesla málo peněz, byla bita a nedostala žádné jídlo.
Jedna sestra, pracovnice z dětského domova „Otčij dom“, si Irči všimla, když tam v zimě špatně oblečená stála a žebrala peníze. Začala se s ní kamarádit, přinášela jí peníze a hlavně jídlo. Asi po dvou měsících, když jí Irča začala důvěřovat, jí řekla o svém životě a sestra se spojila s ředitelem domova a Irču z ulice odvezli do dětského domova. Rodina samozřejmě nebyla ráda, ale pod hrozbou policejního stíhání se Irči vzdali. Irča začala znovu chodit do školy (do externí školy), našla si spoustu kamarádů i přátel. Po dokončení základní školy začala studovat střední školu humanitární v Havířově a žila v naší rodině. To jí bylo již 17 let. Zdárně zvládla první ročník, ale po dovršení 18 let se kvůli dětskému pasu musela vrátit zpět na Ukrajinu. Místní pasová služba jí však neudělala nový pas, aby i dále mohla studovat v Čechách. Irča tedy zůstala v dětském domově v Kyjevě. Zanedlouho si našla přítele, kterého si vzala, a po roce se jim narodil syn Ilija.
Nyní druhým rokem pracují jako rodiče vychovatelé v dětském domově „Otčij dom“ v Kyjevě. Mají na starost šest středoškoláků a dvě své děti. Oba mají velký vliv na další osud svěřených dětí, se kterými kdysi Irča v domově vyrůstala.
Centrum sociální výchovy dětí v Kyjevě
Pod dětský domov „Otčij dom“ v Kyjevě spadá nejen dětský domov rodinného typu, ale i Centrum sociální výchovy dětí. Děti, které žily na ulici nebo v problematických rodinách a rodičům byly soudně odebrány, po třech měsících strávených v rehabilitačním středisku na „Ostrově pokladů“ na řece Dněpr přecházejí na devět měsíců do domova, který se nazývá Centrum sociální výchovy. Zde děti začínají chodit do státní školy, pokud doma školu navštěvovaly. Děti, které delší dobu do školy nechodily, začínají v domově navštěvovat tzv. externí školu, aby dohnaly své vrstevníky a mohly pak začít navštěvovat státní školu. Úkolem Centra je úplná sociálně-psychologická a duchovní rehabilitace každého dítěte. Po devíti měsících každé dítě přechází do domova rodinného typu. V Centru nyní žije 15 dětí ve věku od šesti do 13 let.
S Romanem Kornyjkem jsme se byli podívat na nový dům, kam bude Centrum sociální výchovy přestěhováno. „Otčij dom“ totiž získal bývalý pionýrský tábor. Je to veliká budova ve velmi dobrém stavu i s obrovským pozemkem ve vesnici Gorbovyni, což je asi 15 km od „Otčího domu“. V tomto novém domě nebude jen Centrum, ale i byty pro starší středoškoláky (od 18 let výše), kteří nemají kde bydlet a rovněž se nemohou vrátit ke svým rodinám. Měly by tam být služební byty a hlavně krizové centrum pro matky s dětmi. Toto středisko se nachází u lesa, ve kterém je i velký rybník.
Stávající Centrum bude předěláno na křesťanskou základní školu pro děti od 1. do 5. třídy.
Dětský domov Perlynka v Alexandrii
Měl jsem možnost navštívit další dětský domov, který spadá pod nadaci „Otčij dom“. 
Dětský domov „Perlynka“ je v Alexandrii v Kirovogradské oblasti. Již šest let tady křesťané slouží opuštěným dětem. V tomto domově je 36 dětí (20 chlapců a 16 dívek). V domově jsem strávil dvě hodiny. Většina dětí byla ještě ve škole, která je naproti přes cestu. Ředitel 
domova bratr Saša, který sám kdysi žil na ulici a byl narkoman, se nyní se svou manželkou, která v době mé návštěvy byla v porodnici, stará o tyto děti. Děti žijí ve dvou velkých pokojích s poschoďovými postelemi. V pokojích bylo docela chladno, jen 18 st., hodně šetří, protože nemají dost peněz na provoz domova.
Věřím, že jsem v domově nebyl naposledy a že do domova v létě pojede nějaký náš tým podělit se s dětmi o Boží lásku, tak jako již několik let jezdíme do jiných křesťanských dětských domovů.
Nejsme děti z dětského domova
Po delší době jsem měl opět možnost zavítat do bývalého dětského domova ve Žlutých 
Vodách, který vede matka Ljudmila. Potože Ljudmila neměla dostatek peněz na provoz dětského domova, rozhodla se ve svém srdci domov přeregistrovat na domov rodinného typu, a tak se z ředitelky domova stala matka. Na všech 10 dětí si zažádala o opatrovnictví a nyní od státu na ně dostává peníze. Všechny děti říkají Ljudmile mámo, to je naše máma a bydlíme v rodinném domě. Děti nerady slyší, když jim někdo říká, že jsou z dětského domova a všechny říkají, že mají mámu a bydlí v domě. Vždy velmi rád 
navštěvuji tyto nádherné děti. S dětmi zpíváme písničky, tancujeme, skáčeme, hrajeme si, ale i povídáme o jejich radostech i strastech. Díky Bohu za ně i za jejich mámu Ljudmilu. Po dvou hodinách dovádění jsem úplně hotový, nechám tam úplně vše. Děti mě obdaří svou nesmírnou láskou a při loučení pláčou, drží mě za nohy i ruce, abych jim neodjel. Problém je v tom, že u nich jsme vždy průjezdem a tentokrát jsme se vraceli z Alexandrie. S dětmi jsme se ale již domlouvali na dubnové návštěvě. A v červnu bychom ve sborech v Apostolovu chtěli s dětmi oslavit Mezinárodní den dětí. Připravujeme pro ně den plný her, dárků a opékání šašliků.
Novinky z Apostolova
I tentokrát jsem zavítal do Apostolova, kde mě již tradičně čekaly řízky a guláš. Dančin guláš se stal velkou pochoutkou, která se zabydlela v mnohých rodinách sboru Svoboda.
V neděli jsem měl možnost sloužit ve sboru slovem a bohoslužbu znovu navštívila velmi zapáchající žena, podle vzhledu babička. Celé shromáždění seděla u hlavních dveří. Sestra Natalia, která se stará o děti z polévkového programu supčiki, se o paní Ljubu po shromáždění postarala. Odvedli ji do domečku, kde se každý den vaří jídlo pro supčiki a ve skladu jí udělali místo k bydlení. Ljuba je alkoholička a bezdomovkyně, která byla několikrát ve vězení, opustila svého manžela alkoholika, který loni zemřel na tuberkulózu, i své děti. Její děti Sergej a Táňa kdysi navštěvovali polévkový projekt a velmi se modlili za svou mamku, která v té době byla ve vězení. Sociální úřad otci děti odebral a dal je do dětského domova. Děti byly po dvou letech svěřeny do pěstounské péče jedné rodině, která bydlí nedaleko Apostolova. Bůh vyslyšel modlitby dětí a přivedl Ljubu do sboru. Máma bezdomovec přišla před měsícem do sboru Svoboda s hlubokým pláčem a se slovy: „Jestli mi Bůh nepomůže, tak mi nikdo již nepomůže“. Ljuba každý den pomáhá u supčiků, kde prochází rehabilitací. Stále čte Bibli, modlí se a sdílí se s pracovníky z polévkového projektu. Ljuba nemá nic, nemá ani občanský průkaz, ale získala spasení a novou velkou rodinu, která ji přijala. Obě děti již matku několikrát navštívily a byly velmi rády, že ji po několika letech znovu vidí a že vidí i změnu, kterou Bůh v jejím životě vykonal.
Dyma z dětského domova vyhrál biblickou soutěž
Z Apostolova jsem cestoval celý den vlakem do Ivanofrankovska, do dětského domova 
Ridna Oseľa v Tlumači. Všechny děti již netrpělivě čekaly, až přijede ďaďa Vaclav, aby se mu pochlubily svými výsledky ve škole a novými dárky, které dostaly.
Romčik, který do domova přišel v polovině října, se už zabydlel, má kamarády a své hračky. Ostatní děti ho velmi mile přijaly.
Největší radost všem udělal dvanáctiletý Dyma, který se spolu s dalšími dvěma chlapci účastnil celoukrajinské soutěže ve znalosti Bible. Soutěž se konala v Kyjevě a zúčastnilo se jí asi 500 dětí ze všech koutů Ukrajiny. Rodiče a učitelé nedělních besídek si velmi zakládají na znalostech Bible a pro všechny pak bylo velkým překvapením, že tuto soutěž vyhrál chlapec z dětského domova. V domově z toho byla velká sláva a jeho diplom visí na čestném místě.
I tento první výjezd v roce 2008 byl pro mě požehnáním a načerpáním z té nevyčerpatelné studnice Boží milosti a dobroty.
Chtěl bych vám všem poděkovat za modlitby a finanční dary jak pro mou cestu, tak i pro potřeby dětí v dětských domovech.
Pokud vám nejsou lhostejné osudy dětí a máte touhu podílet se na jejich záchraně pro Boží království, můžete:
• s námi jet pracovat do dětských domovů na Ukrajině
• modlit se za milost pro tyto děti, za misijní výjezdy na Ukrajinu
• finančně podpořit moji službu na Ukrajině a práci dětských domovů na Ukrajině.
• bližší info na www.nehemia.cz nebo www.otchiy-dim.estranky.cz
Bůh Vám žehnej
Vašek Bednář
