Na přelomu dubna a května jsme navštívili masajskou step v Tanzanii. Je to překrásný kus země. Někdo říkal, že si Afriku buď oblíbíte, nebo se vám zhnusí. Já patřím k těm, kteří si Afriku zamilovali. Byl jsem již několikrát jak v saharské, tak v tropické Africe a vždy znovu a znovu jsem uchvácen nádherou tohoto překrásného kontinentu a kulturou národů, které zde žijí. Miluji africké klima, zvířata, přírodu, ale především Afričany.Líbí se mi černošský humor, jejich hravost a rovněž pokora, se kterou se u nich můžete setkat. Na druhé straně vím, že Afričané dokážou být velmi hrdí, a myslím, že to platí dvojnásobně i o Masajích.Masajové mají jiný původ než černoši. Jsou hnědé pleti, dnes však již se značnou příměsí černošské krve. Mnozí antropologové se domnívají, že jsou to Semité. Je zřejmé, že do srdce Afriky se dostali z oblasti dnešního Egypta, podle jiných předpokladů odněkud z Etiopie, a byli lidem, jemuž vládla královna ze Sáby, která se přijela na vlastní oči přesvědčit o divech Šalamounových. Velmi jsem si tento starobylý lid, který žije již několik století na území tří států, Tanzanie, Keni a Ugandy, zamiloval.
Jeli jsme s Leošem Cáskem navštívit místo Loltepes, kde podporujeme masajskou školku s 270 dětmi. Děti zde dostávají zdarma školní vzdělání, oblečení, lékařskou péči a každodenní příděl jídla. Naposled jsme toto místo navštívili před čtyřmi lety. Zůstali jsme v údivu, kolik práce zde bylo uděláno. Bez elektrické energie, daleko od civilizace a dobrých přístupových cest zde vyrostlo překrásné útočiště pro děti. Když jsme na toto místo dorazili poprvé, stála zde jediná budova, školka, a to jen její část. Dále zde byly základy budovy pro ubytování. Nyní jsme byli svědky, jak na tomto místě vyrostlo několik budov. Staví se zde základní škola, budova s ubytováním pro děti ze vzdálených míst, skladiště, dům pro pastora, větrná pumpa, sociální zařízení a několik dalších menších budov. Když jsme zde dorazili, připadalo mi toto místo jako oáza požehnání uprostřed země nikoho. Najednou jsem si uvědomil, jak to asi vypadalo, když první osadníci začali osídlovat Ameriku. Loltepes leží asi dvě stě kilometrů jižně od Kilimanjara. Navštívili jsme ho u příležitosti otevření kuchyně s jídelnou, na jejíž výstavbu poslala naše organizace peníze. Budova nebyla ještě zcela dokončená, a tak jsme pár dní s Leošem Cáskem a Markusem Drotlefem instalovali do budovy rozvody elektřiny, aby byla budova připravená na slavnostní otevření. Do těchto míst není přiveden elektrický proud, a proto jsme museli nejprve nainstalovat na střechu veliký solární panel a dvě baterie z nákladního automobilu.
Na slavnostní otevření tohoto zařízení přijel i Pavel Szturc, ředitel německé Nehemie se svou ženou Danutou, kteří zrovna pobývali v Tanzanii, a Werner Drotlef, vedoucí Nehemie v Tanzanii. Rovněž se dostavili vedoucí a starší okolních masajských vesnic. Byla to nádherná chvíle a já měl výsadu slavnostně otevřít toto zařízení a odevzdat je masajským dětem k používání. Pavel Szturc nejprve krátce oslovil všechny přítomné a později jsme se společně modlili, aby Bůh navštívil a požehnal tento velice zvláštní lid. Byla to skutečně vzácná chvíle.
Tento rok bude pro Masaje nesmírně těžký. Již několik měsíců v této oblasti nepršelo, na polích uschla kukuřice a zdá se, že celou masajskou step čeká období hladu. Některé sbory a církve v Tanzanii začaly pořádat shromáždění s půstem a modlitbami za déšť. Pokud nezačne pršet, je velmi pravděpodobné, že tak, jak tomu bylo minulý rok, i letos některé děti
umřou hlady. Prosím, pomoz nám tuto neutěšenou situaci zmírnit a podpoř tento projekt. Rovněž se můžeš zapojit do podpory dětí tohoto projektu. Částka na jedno dítě je sedm dolarů měsíčně. V tom jsou zahrnuty všechny materiální potřeby, jídlo, ošacení a pro vzdálenější děti i ubytování a lékařská péče. Rovněž chceme podpořit stavbu školy, která ještě není dostavěná. Jsme přesvědčeni, že je Boží vůlí, abychom tento projekt podporovali a stali se tak nástrojem a pomocí k tomu, aby se mnohé z těchto dětí mohly stát misionáři mezi svým vlastním lidem. Prosím, pomozte jim v tom.
Jaromír Bílý
