Letos 6 týmů, 28 účastníků
Letos s námi na misijní výjezd do dětských domovů jelo zatím nejvíce účastníků. Dva týmy jely sloužit do Otčího domu v Kyjevě, dva sloužily v domově ve Vinnici a po jednom týmu jsme měli v Mariupolu a na Krymu. Letos s námi jelo dokonce šest mužů – i otec se synem (byli na Krymu), ale i matka s dcerou, ale ty byly každá v jiném týmu i termínu. Přípravy na výjezd byly delší a těžší, zajistit vše, např. dopravu, ubytování, jídlo, program, jaké děti atd.
Ne vždy to klaplo, jak jsme se domluvili. Hned první den ujel týmu, který cestoval do Mariupolu, vlak. Odjezd měl v 15 hodin a my do Kyjeva dorazili v 17. Vždy přijíždíme do Kyjeva v dopoledních hodinách, ale tentokrát jsme na polské hranici stáli 6 hodin. Po cestě busem do Kyjeva bylo třeba vrátit koupené jízdenky do Kyjeva a koupit jízdenky na večerní vlak do Doněcka, ale nastal problém. V kase jízdenky nebyly, ale na internetu ano, takže jsme jízdenky vrátili a jeli zpět na internet, abychom přes něj jízdenky koupili. Pak jsme jeli zase na vlakové nádraží s papírem o koupi jízdenek a na něj nám v kase paní jízdenky vydala.
Další problém nastal na Krymu. Místo slíbených 10 dětí ve věku 15 let bylo 30 dětí ve věku od čtyř let. Jinak si myslím, že se výjezd velmi vydařil a spokojení byli jak děti a vychovatelé, tak i naši misionáři.
10 let naší práce v Otčím domě v Kyjevě
Už je to deset let. Tuto událost jsme s Romanem Kornyjkem plánovali delší dobu a přemýšleli, koho na výročí pozveme.
Nakonec se ne všem podařilo doručit pozvánku na tuto událost a taky ne všichni mohli přijet, protože byli na dovolené. Ale i tak přijelo do Otčího domu hodně bývalých i současných pracovníků a rovněž i bývalých dětí – chovanců, kteří jsou dnes již dospělí a někteří mají i své rodiny. Hodně se vzpomínalo. Jedna z mnoha historek – tři kluci se domluvili, že z domova utečou do Německa. Domluvili se, sbalili si věci a nad ránem vyskočili z okna, vzali tři připravená kola a vyrazili. Cesta netrvala dlouho, protože jedno kolo se jim pokazilo, tak ho z mostu hodili do řeky a šli pěšky. Po celodenním šlapání pěšky se tak unavili, že ještě nejsou na hranici s Itálií, přes kterou do Německa chtěli utéct, že to vzdali a vrátili se do Otčího domu.
Byla to velká oslava, děti nám poděkovaly, rozdaly každému kytici, dostali jsme několik čokolád, CD s písněmi dětí z Otčího domu, konvičku na kávu a obrázek s poděkováním. Po velmi důležitém focení byla připravena hostina – šašliky. Dlouho do noci jsme s vychovateli a dětmi seděli a povídali si. Byl to krásný večer a všichni byli vděčni za toto setkání, protože se mnozí již pár let neviděli.
Služba v Apostolovu
Z Kyjeva jsme s Dankou jeli vlakem do Apostolova. Bydleli jsme u rodiny pastora Pavla Goluba a bylo to radostné setkání. Měli jsme možnost znovu sloužit v jejich sboru a navštívit rodiny přátel. Byli jsme pozváni na návštěvu k bratru Ljoňovi, který před třemi měsíci spadl z lešení a na několikrát si zlomil nohu. Ljoňa se svou manželkou Lenou si loni adoptovali tři děti. Povídali jsme si hlavně o jejich dětech a o tom, jak nový domov, školu a kamarády zvládají. Nakonec jsme se dověděli, že jeho noha se nelepší, že dostal cukrovku a 2x denně za ním jezdí doktorka a píchá mu inzulín. Večer jsme se za něj pomodlili, aby ho Pán uzdravil, a hned v pondělí mu doktorka vzala na kontrolu krev. Po vyšetření mu řekla, že neví, co se stalo, ale že je zdravý a cukrovka někam zmizela, a tak Ljoňa jí hned řekl svědectví o Božím uzdravení a nám zavolal, že ho Bůh uzdravil. V neděli jsme mohli navštívit rodinu opařeného Kolji. Ráno před
shromážděním jsme se totiž dověděli, že Kolja má v pondělí ráno letět s mamkou na další operaci do Německa. Ke Koljovi jsme přijeli odpoledne a všechny děti nás radostně přivítaly a měli jsme čas si s nimi i mamkou Olou popovídat. Kolja nám ukázal, jak s operovanou rukou cvičí a jak umí hrát fotbal. Kolja se do nemocnice v Německu moc těšil, i když věděl, že mu tam budou dělat další dvě operace. 13. srpna ho čekala první operace levé nohy a 19. srpna druhá. A na začátku září ho čeká plastická operace levého ucha. Toto bude Koljova poslední bezplatná návštěva v německé nemocnici, pak další operace nebo plastiky na Ukrajině nebo v Německu by si měli již platit.Kolja se ukázal ve svých čtyřech letech jako velký bojovník, který se nebojí bolesti a rád si užívá života. On se v životě neztratí.
Návštěva v Pětichatkách
V červnu jsem navštívil romský sbor Sulamita v Pětichatkách. I když se mi tam velmi líbilo, nevěděl jsem, kdy je znovu
navštívím. Ještě z Kyjeva jsem volal pastorovi Igorovi, že budeme s Dankou v Apostolovu a že bychom je mohli v pátek nebo v sobotu navštívil. Ten týden ale měli velkou přípravu na vodní křest, z jejich sboru se křtilo osm lidí. Igor mě vůbec nepotěšil, řekl, že shromáždění mají ve čtvrtek večer, stejně jako ve sboru v Apostolovu, kde jsem měl kázat, a pak v neděli dopoledne, i když vždy ho měli odpoledne. V tu neděli jsem měl taky kázat v Apostolovu, a že se shromáždění nedají přesunout na jiný termín. Tuto informaci jsem předal i Pavlovi Golubovi, se kterým jsme do Pětichatek měli jet.
Až jsme přijeli do Apostolova, zavolal mi pastor Igor, že shromáždění přesunuli ze čtvrtk na pátek a že nás všichni čekají. To bylo radosti. V pátek po obědě jsme vyrazili do Pětichatek, na shromáždění jsme přijeli s 15 minutovým zpožděním, ale to nevadilo, protože se shromáždění přerušilo, aby nás všichni vřele přivítali a pak jsme společně mohli uctívat našeho Pána a Spasitele. Bylo to dlouhé shromáždění, dlouho se zpívalo a ještě déle s křikem modlilo, kázalo několik lidí a po shromáždění se se všemi fotilo.
Byl jsem vděčný Pánu, že jsme tam mohli s Dankou být a mohli poznat tyto nádherné lidi.
Služba v Otčím domě
Naše služba na Ukrajině byla trochu jiná, než služba všech ostatních, kteří přijeli sloužit dětem. My sloužili našim týmům a pak 2x ve sboru Spasení v Petrivském, kam v úterý chodí prakticky všichni pracovníci a děti z Otčího domu a sloužili jsme na několika ranních bohoslužbách v Otčím domě. Kromě toho jsme navštívili budoucí středisko pro děti z ulice v Garbovičích a středisko pro narkomany v Matyžině, který vede manželský pár Voloďa s Natašou. Před deseti lety se přestěhovali z bytu v Kyjevě do rozbitého domečku v Matyžině, kde založili rehabilitační středisko pro lidi závislé na drogách a alkoholu. Ve dvou domcích žije 13 rehabilitantů, 8 mužů v domě s kuchyní a 5 žen spolu s manželským párem. Za těch 10 let prošlo rehabilitací mnoho lidí a velké procento jich dnes slouží Pánu. Někteří založili podobná rehabilitační střediska, další založili v místě svého bydliště domácí skupinku a pak sbor – prostě jsme viděli velkou práci Boží.
Navštívili jsme křesťanskou prodejnu kytic, kde pracuje i naše dívenka Saša z Otčího domu. Sestra Nataša, která prodejnu vede, ukázala, jak se vyrábějí malé kytičky, a pak naše holky vyráběly kytičky samy. Měli jsme možnost navštívit i historické centrum v Kyjevě a nakoupit si různé dárky.Tento misijní výjezd byl velmi dobrý a všichni na něj budou dlouho vzpomínat.Chtěl bych poděkovat všem účastníkům misijního výjezdu za jejich vzornou, příkladnou a láskyplnou práci s dětmi. Díky patří i vám za vaše modlitby i finanční dary.
Bůh Vám žehnej
Vašek Bednář
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina,“, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220. Práci Vaška Bednáře na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Služba dětem Ukrajina (Václav Bednář)“ číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.
