Boží ekonomie a misie
V červnu jsem se s Nehemií zúčastnil misijního výjezdu na Sibiř. Nemohl jsem se přitom vyhnout úvahám o smyslu cesty v porovnání s vynaloženými výdaji. Proč čtyři lidé podnikají cestu do země vzdálené několik tisíc kilometrů, aby navštívili pár skupinek křesťanů rozesetých stovky kilometrů od sebe?
Z Bible víme, že Boží království se řídí občas zcela jinou logikou. Napadá mne příběh ženy, která rozbila nádobu alabastrové masti, aby pomazala Ježíše. „Hlavní ekonom“ výpravy jménem Jidáš Iškariotský tento počin odsoudil, protože šlo o zjevný přehmat; mast se dala prodat a zisk zhodnotit účelněji. (A to Jidáš neměl na mysli byznys, ale konkrétní humanitární projekt). Anebo pastýř, který ponechává devadesát devět ovcí na pustém místě a jde hledat jednu ztracenou. Vyplatí se toto riziko?
V oblasti misie musíme občas uvažovat jinak, než nás učili na školách. Naše výprava po Sibiři toho byla dokladem: nešlo jen o nás, ale o to, co návštěva znamenala pro ně. Bylo silnou zkušeností vidět, jak na shromáždění přijíždějí hosté ze stovky kilometrů vzdálených vesnic, do kterých ani nevedou pořádné cesty. Bylo dojemné se modlit za lidi, kteří hledají Boha a často mají za sebou pohnutou minulost (drogy, alkohol, kriminální činnost). Jejich oči byly plné slz, když jsme se loučili.
Bůh na Sibiři zjevně jedná. Už jen skutečnost, že většina pastorů (možná všichni), s nimiž jsme se setkali, jsou bývalí závislí nebo kriminálníci, je toho dokladem. Sibiř není chudá země. Jsou zde bohaté zásoby nerostných surovin a lidé sem jezdí za prací z celé Ruské federace. Mnozí si nežijí špatně. To ale neplatí o církvi. Pastoři – misionáři, stojící v čele malých sborečků, jsou odkázáni jen na základní podporu z jejich misie a bez pomoci Nehemie by nemohli konat práci, kterou konají.
Na jednom z míst, které jsme navštívili, neměli ani tekoucí vodu. Stál jsem ve sprše (tedy u venkovní zdi, v malém koutku obehnaném igelitem), hleděl k nebi a poléval se studenou dešťovou vodou ze sudu. Tou samou, ze které nám hostitelé o chvíli později uvařili medvědí polévku. Napadá mne slovo o tom, že nemáme pohrdat dnem malých začátků (Za 4,10). Jsem vděčný Pánu, že mohu být součástí Božího díla. Tato cesta zanechala něco v mém srdci. Zanechala něco i v srdci mého syna, pro něhož to byl první misijní výjezd v životě. Cesta stála za to. A nešlo jen o pár lidí, kteří vydali své životy Ježíši, nebo se Duch svatý nějakým způsobem dotkl jejich životů. Pomoc z České republiky pro místní církev mnoho znamená po duchovní i finanční stránce. Ale nejvíce se těším na to, co na Sibiři uvidíme za pár let či desetiletí. Věřím, že stojíme na počátku úžasného díla a je pro mne výsadou, že jsem se jej mohl zúčastnit.
Martin Moldan, biskup AC
