Na Ukrajinu jsem přijel po druhém kole prezidentských voleb, kdy poražený kandidát neuznal svou porážku, a tak jsem si myslel, že to bude jako před pěti lety, kdy bylo druhé kolo zmanipulované a proběhla tehdy slavná „oranžová revoluce“. V sobotu jsem se byl podívat na hlavním kyjevském náměstí Kreščatiku a nebyla tam žádná masivní demonstrace ani žádný demonstrant. Nakonec se poražený kandidát úplně stáhl a při mém odjezdu z Ukrajiny domů v poklidu proběhla inaugurace nového ukrajinského prezidenta. Jaký bude nový prezident a jaký bude mít vliv na křesťanské církve
a křesťanské dětské domovy, to se všechno časem uvidí.
Přísloví 21,1 Královo srdce je v Hospodinových rukou…
Olenka potřebuje naši pomoc
Do dětského domova „Otčij dom“ přibylo od mé poslední listopadové návštěvy zase pár nových dětí. V lednu tam přišla pětiletá dívenka Olenka. Oba rodiče neměli dlouhou dobu práci a velmi holdovali alkoholu. Díky tomu, že se otec ani matka nezajímali o výchovu a hlavně o zdraví své dcery, byli rozhodnutím okresního soudu v Kyjevě zbaveni rodičovských práv. Olenka má podle lékařů řadu nemocí. Nejzásadnější jsou závažné defekty na nohou – z důvodu dlouhodobého nedostatku vitamínu D se jí obě holenní kosti zdeformovaly.
Jinak je Olenka velmi energické dítě, i přes svůj hendikep běhá, skáče a pořád se směje. Velmi rychle zapadla mezi ostatní děti, které ji přijaly mezi sebe, a je radostí i pro vychovatele.
V domově rodinného typu se toho zase tak moc nezměnilo, rodiče zvládají výchovu svěřených dětí. Několikrát jsem navštívil i rodinu sestry Táni, kde spolu s dalšími dětmi žije i Anžela, která si díky vašim sponzorským darům píchala
hormonální injekce Nutropin, po kterých již vyrostla o 9 centimetrů. Anžela potřebuje další hormonální injekce, aby mohla dále růst a dohnat své vrstevníky.V Kyjevě jsem mohl strávit i velmi dobrý čas s ředitelem domova Romanem Kornijkem, kdy jsme mluvili o celém chodu dětského domova.
Extrémní sníh v Apostolovu
Z Kyjeva jsem jel vlakem za Pavlem Golubem, pastorem sboru Svoboda v Apostolovu. Apostolovo je 500 km na jih od Kyjeva, a tak jsem si myslel, že už tu žádný sníh není a je tepleji oproti teplotám v Kyjevě. Po vystoupení z vlaku mě čekal trochu šok, tolik sněhu jsem v Apostolovu nikdy neviděl. Ani sami místní tolik sněhu nepamatují. Po zkušenostech z minulých teplých let si dokonce nikdo z cestářů nekoupil chemický posyp proti sněhu. Ve městě jsme viděli jen jeden traktor s radlicí, který ji měl ale tak zvednutou, že na cestě po něm ještě zůstávalo 20 cm sněhu. Ale dost bylo sněhu.
Navštívili jsme i rodinu bratra Ljoni, s manželkou před dvěma lety adoptovali 3 děti. Ljoňa loni na stav
bě tak nešťastně spadl, že si naněkolikrát zlomil nohu, je už 9 měsíců na nemocenské. Nové děti si na své rodiče dobře zvykly a už jim samy říkají mami
a tati, zvykly si na novou školu i nové kamarády. Tyto děti velmi oživily Ljoňovu rodinu. Chtěli adoptovat jen jedno dítě, a když ho v dětském domově našli, zjistili, že má ještě starší sestru. Řekli si, že dvě děti určitě zvládnou, ale při vyřizování dokumentů zjistili, že v nějakém zapadlém domově je jejich mladší bratr, a druhý den si pro něj jeli. Jejich vlastní děti při příjezdu domů nechápaly, že z jednoho jsou najednou tři. Je to jedna větší šťastná rodina.
Nové děti v Tlumači
Z Apostolova jsem jel celý den vlakem, abych se dostal na druhý konec Ukrajiny, do dětského domova „Ridna Oseľa“ v Tlumači v Ivanofrankovském kraji. Cestou do
domova mi v autě jeho ředitel bratr Zinovij říkal, že sociální služba jim poslala 6 nových dětí, a tak jich celkem mají již 27. Rovněž se jim podařilo zateplit nově postavené třetí patro domova. Pokoje pro děti dokončí asi v první polovině letošního roku.
Děti o mém příjezdu do domova již věděly. Ze školy spěchaly, aby se se mnou mohly přivítat. Bylo to hodně radostné přivítání. Těšil jsem se, až se seznámím i s novými dětmi. Ivasik s Marijkou na mě čekaly v herně, protože ještě nechodí do školy. Hlavně Ivasik mi skočil do náruče, jako bychom se již dlouhá léta znali. Zato Marijka byla zamračená, seděla v koutě a nedůvěřivě si mě prohlížela. Ale i ona mi za chvíli seděla na klíně a povídala si se mnou. Vychovatelky byly trochu v šoku, protože Marijka si tak na klín zatím nikomu nesedla. Všichni čtyři sourozenci prožili strašné dětství jak u svých rodičů, tak i ve státním dětském domově, kde byly jeden rok. Nejstarší sestra byla každodenně bita jak v domově, tak i ve škole od spolužáků, a když přišla k nám do domova, byla ustrašená, zamlklá a ve škole se vůbec neučila. Už to s ní začíná vypadat lépe, dokonce se na mě usmála a začala si se mnou povídat. Věřím, že ona i ostatní děti budou dotčeny Kristovou láskou a jejich srdce budou uzdravena.
Tímto bych vám všem chtěl poděkovat za vaši morální, modlitební a finanční podporu.
Bůh vám žehnej.
Vašek Bednář
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina“, číslo účtu
100 113 352 / 0300, variabilní symbol 1220. Práci Vaška Bednáře můžete podpořit skrze projekt „Služba dětem Ukrajina
(Václav Bednář)“, číslo účtu 100 113 352 / 0300, variabilní symbol 2500.
