Opět stojíme na prahu dalšího roku, tentokráte s číslovkou 2011, a mnozí z nás najednou zjišťujeme, jak rychle rok 2010 vlastně uplynul. Mnohdy mám dojem, že se ani neohlédnu a další rok je za námi.
Dnešní doba, která je ve svém tempu velmi dynamická, nám přináší stále nové a nové možnosti, nabídky, výzvy do mnoha oblastí našeho života. Jsme přehlceni informacemi, možnostmi, které se nám skýtají, a všichni jsme v neposlední řadě tolik zaneprázdněni. Tento trend dnešní zrychlené a přetechnizované doby nás více či méně ovlivňuje všechny.
Na konci každého uplynulého roku je zvykem bilancovat a ohlédnout se zpět na to, co se událo.
Osobně tento zvyk považuji za dobrý. Myslím, že je pro člověka užitečný a v mnoha směrech velmi poučný. Přestože minulost už neovlivníme, můžeme z ní čerpat poučení pro budoucnost.
Pro Nadační fond Nehemia byl rok 2010 rokem misijních výjezdů, organizování konferencí, sbírek pro postižené zemětřesením a povodněmi, otvírání nových projektů, mnoha schůzek, jednání, nastavování, hledání, cestování do různých koutů světa, pomoci potřebným… Zkrátka bylo toho také hodně.
Pán Bůh nám otevřel nové dveře, do kterých jsme vstoupili, naplnil potřeby, pomohl překonat překážky na cestě. Když se ohlédnu zpět, vidím, že bylo uděláno mnoho dobrého, měli jsme možnost zasáhnout do života mnoha potřebných. Některé věci se podařily přímo skvěle a jiné se podařily už méně, ale takový je zkrátka běh lidského života.
Ohlédnutí zpět a připomenutí si toho, co pro nás Pán Bůh dobrého udělal, je pro mě osobně nesmírně posilující, a to zejména v obdobích, která jsou ve znamení těžkostí.
Jistě tyto momenty života známe velmi dobře. Nic nám nevychází a všechno se rozpadá přímo pod rukama.
A právě v těchto okamžicích je na místě ohlédnout se za tím, co pro nás Bůh v minulosti udělal. Stejně jako když Izraelité měli přejít řeku Jordán (Jozue 4). Pro Izrael to byla jakási zkouška důvěry. Vstoupit do rozbouřené řeky není úplně lehká situace. Po této události, ve které mimochodem Izraelité obstáli, dostává Jozue nařízení, aby vytáhli z Jordánu dvanáct kamenů.
Tyto kameny měly být pro další generace Izraelitů připomínkou Božího zaopatření a přízně, a to
právě pro těžká období v bu-doucnosti.
„Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat svých otců: ‚Co je to za kameny?‘, seznamte své syny s tímto: Izrael přešel tento Jordán po suchu. Hospodin, váš Bůh, vysušil před vámi vody Jordánu, dokud jste nepřešli, jako to učinil Hospodin, váš Bůh, s Rákosovým mořem, které před vámi vysušil, dokud jste nepřešli, aby poznaly všechny národy země, jak mocná je ruka Hospodinova, a abyste se báli Hospodina, svého Boha, po všechny dny.“ (Joz 4,21-24)
Když se poohlédneme zpět do loňského roku, zkusme vybrat také „několik kamenů z Jordánu“, které by nám byly připomínkou toho, že nás Bůh vyslyšel, změnil okolnosti, zasáhl, proměnil, zastal se nás…
A když nás v dalším roce na naší cestě životem potkají těžkosti, můžeme pohlédnout právě na tyto kameny a připomenout si Jeho věrnost.
S přáním pokojných dnů
Leoš Cásek
ředitel N.f. Nehemia
