V Iráku v současné době vítězí nelidskost a teror. Lidský život nic nestojí a pomáhat je životu nebezpečné. Jeden pracovník z AVC byl přímo na místě a koordinoval zde pomoc pro pronásledované křesťany a pro chudé obyvatele. Volker Baumann navštívil mnoho krizových oblastí a koordinoval okamžitou pomoc a pomocné práce. Jeho dojmy jsou popsány v následujícím rozhovoru.
Před několika dny jste se vrátil z Iráku. Máte již utříděné dojmy?
Ne, v tak krátkém čase to nebylo možné. Severní Irák se v této době podobá peklu. Masy vysídlených lidí, uprchlické tábory, obrovské množství různých příběhů. A prakticky každý den přibývají další hororové příběhy. Jen tři dny po mém návratu mi náš partner poslal e-mail z Bagdádu. Dvě auta naložená bombami explodovala pouze několik sekund poté, co on a jeho manželka projeli kolem nich. Naštěstí se ani jednomu nic nestalo. Jejich smrt by ohrozila celý náš projekt podpory a měla by ničivé důsledky pro tisíce lidí. Nikdo neví, co bude zítra.
Co vás motivuje, že opakovaně podstupujete těžkosti a nebezpečí?
Můj rozum mi říkal, abych do Bagdádu nejezdil. Zde by mě lidé poznali jako Zápaďana, a tudíž bych byl potencionální obětí únosu. To by byla „totální hrůza“. Ale nechci nečinně přihlížet, jak lidé trpí. Avšak abychom mohli dělat smysluplnou práci, osobní pocity musí často stranou. Tyto výjezdy jsou pro realizaci naší pomoci nezbytné, a to i v nebezpečných oblastech. Ale můj život je v rukou Božích. Zažívám to už mnoho let.
Jak byste popsal situaci podle vašich dojmů?
Jedním slovem peklo. Vůdce kurdské autonomní oblasti označil milice Islámského státu za „nepřátele lidstva“, což se odráží v brutalitě, chladnokrevných vraždách, znásilnění a otroctví . Jsou dokumentovány hromadné popravy. Ženy a dívky byly prodávány na trhu jako otroci za 40 dolarů. Co se s nimi stalo, si představte sami. Křesťané a Jezídové jsou obzvláště postiženi. Strach se stal jednou z nejsilnějších zbraní Islámského státu.
Jaké alternativy k útěku měli křesťané z Mosulu, jejichž rodiny tam žily po staletí?
Měli tři možnosti: konverzi k islámu, platbu vysoké daně na osobu nebo smrt. Setkal jsem se s rodinami, které opustily svůj domov do jedné hodiny po příjezdu jednotek IS. Někteří byli schopni utéct autem. Nechali tam všechen osobní majetek, aby se do jejich auta vešlo co nejvíce lidí. Vím o jednom případu, kdy v čtyřmístném autě uteklo deset lidí.
Vystihuje výše zmíněná brutalita Islámského státu celou situaci komplexně?
Bohužel ne. Teror má mnoho dalších důsledků. Právě jsem slyšel od našeho partnera v Bagdádu, že přijal jednu křesťanku. Její manžel byl zavražděn stoupenci IS, má ročního syna a ona sama je v devátém měsíci těhotenství a blízko k šílenství. Celý její majetek je pouze to, co má na sobě. A to je jen jeden příběh z mnoha. Nebo situace škol: jenom v provincii Duhok je v současné době 673 škol obsazených uprchlíky. Prázdniny už vlastně skončily, ale musely být prodlouženy o měsíc. Ale tím ten problém není vyřešen. Terorem nejsou ovlivněni pouze uprchlíci, ale také celá místní mládež. A bez vzdělání – jakou mají budoucnost? Důsledky teroru, zejména ty dlouhodobé důsledky, není možné v současné době posoudit v celém rozsahu.
Má mládež nějakou budoucnost?
Zcela realisticky: drtivá většina ne. Je to tragédie! Ptal jsem se mnoha dívek a chlapců mezi deseti a osmnácti lety, čím by chtěli být. Skoro 80% respondentů uvedlo, že chtějí být inženýry nebo lékaři. Tyto děti viděly zkázu a ničení, čelily smrti, těžkým zraněním, potkávaly staré lidi, kteří se plahočili v hrozném horku přes hory, aby si zachránili život.
Chtějí pomoci, chtějí být lékaři nebo pracovat jako inženýři, aby mohli obnovit svou zemi. Ale bez vzdělání to všechno zůstává jenom snem. Navíc míra traumatu spojená s vysídlením je děsivá. Mluvil jsem s odborníkem a ten na základě své nedávné zkušenosti odhaduje, že více než 90% dětí bylo silně traumatizováno. Můžeme si představit, jak velký vliv to má na budoucnost země.
Jsou ostatní části Iráku také tak ovlivněny tímto dramatem?
Celá země je ovlivněna. V současné době uprchlo asi 1,4 milionu lidí z celé země. Více než 520 000 lidí bylo přijato v severní provincii Duhok, mnozí z nich přišli do Bagdádu. AVC pomáhá jak na severu, tak spolu s našimi partnery v hlavním městě. Každý e-mail, který od našich partnerů dostáváme, je v zásadě zoufalé volání o pomoc.
V Bagdádu čelí problémům s horkem. V odpoledních hodinách se teplota vyšplhá obvykle nad 50 °C. Vařené potraviny se zkazí za pár hodin, voda se nedá pít horká, v noci lidé málo spí. Navíc lidé upadají do hrozné beznaděje. Lidé, kteří před pár měsíci žili spokojeným životem, upadli do velké tísně a nemají žádné vyhlídky.
Odkud přišli ti zmínění uprchlíci do Bagdádu?
Drtivá většina z oblasti Ninive. Stovky let stará křesťanská tradice tam byla zcela zničena. Náš partner a jeho křesťanská komunita si pronajímají autobusy, jezdí do Arbilu, naberou uprchlíky a kvůli bezpečnosti je vezou do Bagdádu oklikou. Tam je ubytují doma, na zahradě nebo v pronajatých prostorách. Poté začíná každodenní opatrování a péče. Naši partneři pracují často 24 hodin v kuse a postupně na ně doléhá krize. Ale i tak „žijí život podobný Kristu, slovem i skutkem”. Jsem tímto postojem hluboce ohromen.
Poslední otázka: Jaké jsou největší problémy a kolik stojí základní a první pomoc?
Problémy jsou velmi odlišné. Na severu přichází studená zima a zanedlouho lehké oblečení nebude dostatečně chránit před mrazem. V Bagdádu je stále vražedné horko a nedostatek materiální podpory. A otázka zní: Co bude dál?
Náklady na pomoc? Neomezené! Minimální zásoba potravin pro jednu rodinu stojí nejméně 100 euro na měsíc. A to opravdu není dost. Pro 1,4 milionu uprchlíků každý měsíc to je 35.000.000 euro, když to vezmeme realističtěji, tak 50 milionů. Pochopitelně budeme žádat o dary, abychom pomohli v co největší míře.
Pane Baumanne, moc Vám děkuji za rozhovor a Bůh vám žehnej za vaši neúnavnou službu pronásledovaným.
Z němčiny přeložila Kateřina Floryková
Pokud máte touhu se do pomoci zapojit, použijte prosím číslo účtu: 1057340/2060, v. s. 1002 – Irák
