Misijní výjezd na Zakarpatí mezi Romy – květen 2008
Milí přátelé, srdečně vás zdravím, tentokrát už Třince, kam jsem se s rodinou přestěhoval. V loňském roce jsme uskutečnili na Zakarpatí dva misijní výjezdy. Prvního výjezdu v květnu se účastnili čtyři lidé. Navštívili jsme hlavně romské tábory Seredně a Lučki, ve kterých finančně podporujeme romské pastory.
Vidím jako velmi důležité opakovaně navštěvovat tyto sbory, být s jejich vedoucími a s jejich rodinami. Největším problémem církví v romských táborech je nedostatek zbudovaných vedoucích. Myslím si, že naším hlavním úkolem je povzbuzovat tyto vedoucí a pomoci jim růst v tom, k čemu je Bůh povolal.
Když Bůh povolává, tak také zajišťuje
Další výjezd v roce 2007 se uskutečnil začátkem listopadu. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda pojedeme. Bylo to proto, že jsme se krátce předtím stěhovali s rodinou z Jihlavy do Třince a nebyl časový prostor na přípravu týmu. Motivovala nás však skutečnost, že na nás na Zakarpatí čekají. Modlil jsem se za to, že pokud máme jet, ať to Bůh sám vyřeší. Bůh neskutečným způsobem položil svou ruku na tuto akci. Během čtrnácti dnů se vytvořil nádherný a silný tým osmi lidí ze sborů AC a CB. Před každým výjezdem sháníme finance na nejdůležitější potřeby a projekty tamějších sborů. Tentokrát to však nebylo možné. Čtrnáct dnů před výjezdem jsme se v místních sborech zmínili o této potřebě a začaly se dít nečekané věci. Lidé začali přinášet peníze. Když jsme odjížděli na Zakarpatí, vezli jsme neskutečných 85 000 Kč, což byla nejvyšší částka, jakou jsme v historii této služby na Zakarpatí přivezli. Pro nás je to důkaz skutečného Božího jednání. Mohli jsme kromě jiného sponzorovat třetího služebníka v této oblasti.
Náš příjezd na Zakarpatí v letošním roce
Minuli jsme poslední domky vesničky Seredně a míříme do hor. Naše auto pomalu stoupá po úzké a rozbité cestě. Cesta, která je samá zatáčka, míří do lesa. Po čtyřech kilometrech se objevují první domečky romského tábora. Vjíždíme cestou do jeho středu za doprovodu povykujících dětí. Dospělí, postávající kolem svých domků, zvedají hlavy a nedůvěřivě zkoumají, kdo narušuje jejich soukromí. Potom se na jejich tvářích objeví úsměv a mávají na pozdrav. Zastavujeme vpravo u budovy modlitebny, která je nejvýstavnějším domem v táboře. Ze dveří vychází menší podsaditý muž tmavé pleti. Jeho gesta a úsměv naznačují, že jsme očekávaní. Je to pastor romské církve v Seredně Ivan Surmaj. 
Vzápětí se všude kolem objeví shluk dětí a dospělých. Nastává vítání, objímání a nadšené vyprávění. Jsme mezi našimi romskými přáteli. Dávají nám najevo, že mezi ně patříme a že jsme doma. Ivan je jedním ze dvou služebníků, které sponzorujeme.
Další romský tábor, který podporujeme, je na kraji vesnice Vělikije Lučki. Tento tábor leží v rovině. Příjezdová cesta připomíná oraniště, proto auta necháváme na kraji vesnice a do tábora se vydáváme pěšky. Překonáváme močál a poté jdeme po kraji betonových základů zarostlých plevelem a stojících ve vodě. Projdeme rovinkou, na které se popásají koně, a před námi je poslední překážka, tři metry široký a metr a půl hluboký odvodňovací kanál. Hned za ním můžeme vidět domečky stojící jeden vedle druhého a před nimi nově postavenou modlitebnu, která působí jako dominanta tábora. Vstříc nám přichází pastor Kolja Lakatoš, který na uvítanou volá: „Vítáme vás u nás, velmi jsme se na vás těšili!“ Zatímco se vítám s dalšími lidmi, Kolja provází nové členy našeho týmu modlitebnou a ukazuje jim školu pro romské děti. Hrdě ukazuje sešity dětí, které se učí psát a s nadšením o nich vypráví. Kolja je druhým služebníkem, kterého finančně podporujeme. Je vydaný a velmi zodpovědný. Mají ho rádi nejen lidé z církve, ale i nevěřící Romové z tábora ho berou jako autoritu. Po večerní bohoslužbě jsme pozváni do jeho domu na návštěvu. Při 
neformálním rozhovoru a popíjení kávy vzpomínáme na začátky tohoto sboru. Když Romové uvěří, tak je to zázrak. Když obstojí a stanou se služebníky, tak je to zázrak mnohonásobný.Romové nepotřebují mnoho slov k tomu, aby vám dali najevo, že vás mají rádi. I kdybychom jim nic nepřivezli, tak už jenom kvůli jejich vděčnosti stojí za to tam přijet. Vše je to Boží milost. Bůh je miluje stejně jako nás. Přál bych si, aby lidé v naší zemi mohli uvidět Romy jinýma očima, tak, jak je vidí Bůh.
Během tohoto výjezdu jme navštívili ještě další tábory, ve kterých je církev a se kterými máme vztah. Byl to sbor v Mukačevu, který vede Michail Balko, a tábor v Sabatyno.
Jak se můžete zapojit do této práce?
Lukáš 6,38: Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Kromě služby evangelia jsme přivezli letos na Zakarpatí finanční pomoc přes 70 000 Kč na sponzorování tří služebníků. Tyto finance přišly od vás. 13 000 Kč šlo z Nadačního fondu Nehemia a na dalších se podílely sbory AC a CB z třinecké oblasti. Vidíme v tom Boží ruku. Kromě bratrů Ivana Surmaje a Kolji Lakatoše jsme mohli podpořit i rodinu pastora Michaila Balka. Na závěr bych chtěl říci, že i nadále je potřeba tuto práci podporovat a dále sponzorovat nejen služebníky, o kterých jsem psal, ale i jejich sbory. Chceme v letošním roce zajistit finanční podporu pro tři romské služebníky. Také vnímám potřebu koupě staršího auta pro jejich misijní službu. Bez vás by však tato práce a podpora nemohla být uskutečněna. Tímto bych chtěl všem sponzorům a modlitebníkům upřímně poděkovat. Děkujeme vám za naše romské bratry a sestry na Zakarpatí. Vaši pomoc nebereme jako samozřejmost, ale velmi si jí vážíme.
Jak to vypadá konkrétně
Těm, kterých se tento článek dotknul, nabízím možnost se na této práci podílet. Nabízím vám velmi zajímavou prezentaci s videem z naší misijní služby na Zakarpatí. Součástí prezentace jsou i otázky a odpovědi.
Pro ty, kteří by se chtěli na této práci podílet finančně nebo jinak, uvádím možnosti:
• Může to být formou modlitební podpory za práci mezi Romy. V tomto případě nám dejte vědět, abychom věděli, kdo se za nás modlí.
• Může to být pravidelnými měsíčními příspěvky na podporu romských pastorů, a to na účet Nadačního fondu Nehemia: ČSOB 100113352/0300, var. symbol 5200. Jako poznámku můžete napsat: „Podpora romských pastorů Zakarpatí“.
Ještě jednou děkuji za vaši přízeň, modlitby a podporu.
Ať vám Pán žehná ve vaší práci.
Slavoj Raszka
Církev bratrská Třinec – Lyžbice
slavoj.raszka@cb.cz
