Další dívka vyráží na svou průkopnickou misii do severní Afriky, kde se bude učit arabštinu a kulturní zvyky, a pak, pokud budou cesty otevřené, může vyrazit do země, kterou jí Pan Bůh položil na srdce. Z bezpečnostních důvodů nemůžeme uvádět žádné konkrétní místo a detailní informace. NF Nehemia Ivanu zaštiťuje a sbírá finanční prostředky na její budoucí službu.
Je vždy dobré být připraven, a když přijde rozmrzelost z horka a ciziny, mám v záloze kapesní větráček a Cimrmanovskou píseň proti trudomyslnosti „Čech se přizpůsobí.“ To byla jedna z posledních zpráv, které Ivana před svým odjezdem napsala.
Dobrý začátek? Jak se blížil okamžik odletu, v mnoha situacích jsem přemýšlela, jak jiné to bude už za pár dní či hodin. Když rozumím lidem okolo, protože mluví česky, když jedu vlakem s klimatizací (z které mě pak bolí hlava), když jsem procházela tichým nočním městem. Brzy už budu moct psát o nové kultuře z vlastní zkušenosti, zatím však můžu čerpat z emailu s instrukcemi: „Kdyby se něco stalo a nikdo tě na letišti nečekal, půjč si od někoho telefon a zavolej nám. Místní lidé jsou velmi ochotní, takže ti určitě někdo pomůže a telefon rád půjčí.“ To zní jako dobrý začátek.
Opravdu důvěřovat Bohu. Toto jsem se mohla učit mnoha způsoby za skoro rok příprav na tuto chvíli, hlavně pak v posledních měsících. Věděla jsem, že mám jet. Že musím pomoct a přispět, sdílet s lidmi jejich příběhy, naslouchat potřebám, které ne vždy bývají vyslovené.
A hlavně ukazovat na Ježíše. Ať činy nebo slovy. Ale zdálo se mi to téměř nemožné. Hlavou mi vířily otázky a pochyby. Teď už ale věřím, jak mi bylo nedávno řečeno, že když Bůh povolává, tak také připravuje. Když mu nasloucháme a zůstáváme v jeho vůli, může přikrýt či dokonce využít naše nedokonalosti k Jeho slávě, nebo nás naučit, co je potřeba. Sama ještě nevím, co všechno se bude dít příštích několik měsíců, ale On ano. Tak už se kvůli tomu nemusím v noci budit, ale těšit se na to, co bude činit.
Finance a zázraky. Nerada o penězích mluvím, ale tohle se mi říká velmi dobře. Bůh je úžasný a vy jste úžasní! Dnes, v den odjezdu, nasbíraná (nebo přislíbená) částka činí 193 000 (Kč) z celkového rozpočtu 197 000, takže už jsme téměř tam. (Rozpočet zadaný organizací LD, cestovní a zdravotní výdaje.) Vidím to jako zázrak a Boží ujištění.
Štědrost. Na začátku byl plán odjet na tři měsíce, ale v průběhu se to prodloužilo na půl roku, a tím se i zdvojnásobily výdaje. Když jsem podruhé spočítala částku, v úžasu jsem vydechla modlitbu: Jestli je to tvoje vůle, Pane, prosím, pomoz obstarat finance, protože na tohle sama nemám. Už jsem počítala s tím, že odjezd bude krokem víry. Pojedu s tím, co mám, a zbytek se uvidí. Ale teď mám tolik příběhů o štědrosti, že by vydaly na mnoho stran.
Opravdu si toho vážím a děkuji každému, kdo jste věnovali finance, povzbuzení, radu nebo modlitbu. Bez ničeho (čehokoliv) z toho by nebyl tento okamžik a všechny následující možné. Přijala jsem skrze to mnoho požehnání, které teď mohu předat dál.
Zapojení se do misijního týmu znamená:
Přimlouvat se za nezasažené a pronásledované národy.
Studovat arabštinu, abych se domluvila s místními.
Učit se, co znamená misie v teorii a praxi.
Vyučovat angličtinu v jazykovém centru, a tím také získat kontakt s lidmi ve městě a navštěvovat, a doufám i zapojit se (až se domluvím :-)) v místním arabském křesťanském sboru. A uvidíme co ještě.
Počáteční dojmy. První dva týdny to byl docela kulturní šok, i když jsem teoreticky věděla, co čekat, v praxi to je přece jen jiné. Celkem jsem zápasila, jak to všechno pobrat, učit se arabštinu skrze angličtinu a začlenit se do komunity týmu i místních lidí. Ale teď už to začíná být lepší, díky Bohu. Přes konverzační klub jsem se seznámila i s dvěma dívkami, s kterými se můžu vídat i častěji. Takže už to vypadá docela dobře.
Pokud byste rádi Ivanu v jejím povolání podpořili, použijte prosím č. ú. 1057340/2060, v. s. 2306.
