Na podzim roku 2006 jsem měl možnost zúčastnit se misijního výjezdu na Kavkaz. Během posledních 15 let to byla moje čtvrtá cesta do ruské části Kavkazu.Během mé druhé návštěvy, která proběhla někdy okolo roku 1993, jsme se setkali s křesťanskou misií Miloserdie, a jelikož její práce je v této oblasti na velmi dobré a profesionální úrovni, stala se tato organizace partnerem Nehemie v této části světa. Tuto organizaci založil a vede pastor charismatického baptistického sboru Petr Luničkin. Během obou válek v Čečensku, při masakru v beslanské škole, během záplav, zkratka vždy, když to je třeba, tak vyjíždějí a jsou v první linii. Pokusím se popsat, proč mě uchvátili a v čem se jejich práce liší od práce jiných organizací.Na Kavkaze žije kolem 30 různých muslimských národů, které se ještě dále dělí na různé menší kmeny. Problém spočívá v tom, že Stalin úspěšně do všech těchto národů infiltroval ruské obyvatelstvo. Rusové jsou pravoslavní, alespoň podle jména, Čečenci, Inguši a podobné národy jsou muslimové. Pokud chcete těmto národům zvěstovat evangelium, budou to vždy chápat tak, že se je snažíte přesvědčit, aby se přidali k Rusům, tedy k jejich úhlavním nepřátelům. Na Kavkaze je několik desítek rusky mluvících církví a všechny hlásají, že chtějí zasáhnout okolní muslimské národy. Jejich práce ale spočívá v tom, že říkají: „Přijďte za námi, naše církev je pro vás otevřená.“ Možná si neumíme představit, jak velký problém je pro čečenského občana přijít do ruské církve. Zrazuje tím své předky, před zraky svých rodin přechází na druhou stranu k vrahům své vlastní rodiny. Válka totiž způsobila to, že takřka v každé rodině někdo zahynul. Petr Luničkin a jeho misie dělá trochu jinou práci. Snaží se zasévat bez toho, aby viděli okamžitou změnu. Investují obrovské úsilí do toho, aby sloužili tam, kde je potřeba. V dobách, kdy byly v utečeneckých táborech tisíce uprchlíků, pekli tuny chleba a vozili je uprchlíkům, přiváželi humanitární pomoc, stavěli školy, prostě chtěli sloužit a skrze službu budovat vztahy. Když jsem pozoroval jejich práci během posledních 15 let, uvědomil jsem si, že naplňují přesně to, co kdysi řekl František z Asisi: „Všude, kde to je možné, káží Krista, ale pouze tam, kde to je nezbytné, použijí slova.“ Nadační fond Nehemia podporoval během posledních 10 let projekt pečení chleba pro nejchudší. Chudých najdete na Kavkaze samozřejmě hodně i dnes, nicméně ekonomická situace je naprosto nesrovnatelná s tím, co tam bylo před 15 lety. Myslím si, že možná nadešel čas, kdy můžeme změnit zorné pole naší podpory a začít podporovat nové projekty, které dnes na Kavkaze vznikají. s  Jedním z těchto projektů je sekulární rádio, které je ale v plném vlastnictví misijní organizace Petra Luničkina. Je to malý zázrak a zatím nikde na světě jsem neviděl něco obdobného. Petrovi se podařilo vybudovat rádiovou stanici, která vysílá v okruhu až 300 km kolem Vladikavkazu. Možná byste čekali křesťanskou rozhlasovou stanici, ale to nebyla Petrova vize. Pokud by tato stanice byla křesťanská, tak by ji neposlouchali muslimové. Ale protože se jedná o klasické komerční rádio, tak má obrovskou sledovanost. Taxikáři a různí jiní zaměstnanci svědčí o tom, že poslouchají právě tuto stanici. Jelikož je ale Petr nejen vlastníkem tohoto rádia, ale zároveň i programovým vedoucím, tak si rozhoduje on o tom, co se bude vysílat, a proto kromě klasických populárních ruských písniček uslyšíte i křesťanské písně. Několikrát denně se doslechnete o evangeliu. Minimálně jednou týdně je přenášena nějaká bohoslužba a podobné záležitosti. Představte si, že posloucháte v práci rádio Impuls nebo něco podobného a najednou slyšíte, jak někdo mluví o naději a o pomoci, kterou můžeš mít v Kristu.Nemusím asi vysvětlovat, že tato práce stojí obrovské peníze. Provoz studia, platy zaměstnanců, různé poplatky za provoz frekvence atd… Byl bych moc rád, kdybychom mohli jako Nehemie tuto službu podporovat. Věřím, že to má smysl. Nejsme schopní dnes jet na Kavkaz a uspořádat tam nějakou evangelizační kampaň, bylo by to hodně nebezpečné a asi by nás nikdo ani neposlouchal. Zde je ale nástroj, skrze něhož každý den okolo 30 000 muslimů má možnost slyšet evangelium. Taxikáři zavření ve svých autech, aby je nikdo neviděl a neslyšel, muslimské ženy ve svých domácnostech a mnozí další, kteří ve skrytu před svým okolím naslouchají a obracejí se ke Kristu. Na Kavkaze je dnes obtížné stavět církevní budovy, ale pojďme pomoci podržet tuto církev, která se neviditelným zářením rádiových vln šíří po celém Kavkaze. Jsou mnohá svědectví o tom, co Bůh již vykonal skrze tuto službu. Každý den je pracovník misie na lince důvěry a odpovídá volajícím, modlí se s nimi, radí jim a vyučuje ty, kteří volají. Neznáme Boží plány, ale možná právě tato služba je zárodkem, počátkem probuzení na celém Kavkaze. Vždyť poselství o odpuštění a smíření, které Kavkaz tolik potřebuje, je každý den zaséváno do desítek tisíc lidských srdcí. Podpoř tuto práci i ty! Stanislav Bubik Nadační fond Nehemia se Severoosetinskou misií Milosrdie spolupracuje dlouhodobě. Práci Severoosetinské misie Milosrdie můžete podpořit darem na účtet: 100 113 352/0300, variabilní symbol 5400. |
Co se změnilo na Kavkaze?
Příspěvek byl publikován v rubrice Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.
