Ve dnech 31.5. – 1.6. 2008 proběhla v Havířově ve sboru Apoštolské církve misijní konference s Nealem a Yvonne Pirolovými. Konferenci pořádal Nadační fond Nehemia ve spolupráci s Misijní kanceláří Apoštolské církve. Neal a Yvonne jsou světově proslulí řečníci v oblastech misijního poslání, misijní práce a vysílání a podpory misionářů. Neal je rovněž autorem mnohých misijních knih, z nichž jedna, Pošli a pomáhej, u nás vyšla již před mnohými lety.
I přesto, že jsme s tímto manželským párem pořádali konferenci již před několika lety, byl jsem znovu dotčen jejich velice ryzím a naléhavým poselstvím z oblasti misijního poslání. Znovu jsem si mohl s novou čerstvostí uvědomit důvod, proč Pán Ježíš Kristus na této zemi ustanovil svou církev a jaký má pro ni dnes záměr.
Pokud jste neměli možnost se této konference zúčastnit, chtěl bych vás povzbudit, abyste si výše zmíněnou knihu koupili v některém z křesťanských knihkupectví. Neal se mnohými tématy popsanými v této knize zabýval i při svých kázáních.
Na konferenci rovněž hovořil nový biskup Apoštolské církve Martin Moldan. Jeho poselství bylo velice budující a povzbuzující. Mimo jiné se zabýval misijním posláním a přednesl část misijní vize pro církev v České republice. Škoda, že podobných konferencí není v naší zemi více.
Jaromír Bílý
předseda Správní rady N.f.Nehemia
Drazí sourozenci v Kristu, drazí spolubojovníci v Božím boji!!!
Dovoluji si vám tímto podat zcela subjektivní hlášení z teoreticko-prakticko-výcvikového stanoviště z Havířova, konkrétně z misijní konference, která se konala 30.5. – 1.6.2008 v modlitebně Apoštolské církve a kterou pořádal Nadační fond Nehemia. Byla to má první misijní konference, kterou jsem do sebe přímo nasávala. Misii mám na srdci již mnoho let, ale teprve před zhruba dvěma měsíci nastal v mém životě radikálnější posun v tomto směru, proto jsem nabídla Nehemii své ruce, mysl i srdce a stala jsem se dobrovolníkem. A protože miluji lidi a nejsem zrovna tichošlápek, měla jsem tu čest být na registraci.
A teď vám, kteří jste nemohli či nechtěli dorazit, upřímně říkám: „Jaká škoda pro vás a ve výsledku možná tím pádem škoda i pro jiné…“ Už dlouho jsem neslyšela slova tak praktická, živá, opírající se o Písmo a protkaná osobními zkušenostmi a zážitky. Jste zvědaví, kdo že to byl ten řečník? Byli vlastně dva, a to manželé Pirolo Neal a Yvone. Neal učil celým srdcem, byl z něj cítit zájem o lidi a Boží dílo a hlavně tíha a vážnost situace, kdy na mnohých místech světa umírají denně kvanta nespasených lidí. A i když nás bylo dle mne málo, zhruba asi tak 45 – 50 lidí celkem (jedna sestra mi řekla, že to je větší konference, protože v dnešní době na takové akce jezdí třeba jen deset lidí), nebylo z řečníků poznat, že by něco vzdávali, naopak, předávali plamen lásky a odevzdání se pro druhé lidi opravdu zaujatě.
Na mne osobně asi nejvíce dolehl příběh jednoho muže misionáře, který musel misijní pole opustit kvůli místní vládě. Ta se rozhodla zničit zdravotnické zařízení, které postavil a vojáci společně s křesťany, kteří tam byli zaměstnáni, to místo vydrancovali (odehrálo se to, myslím, v Africe). Tento misionář se vrátil domů plný bolesti a frustrace, ale přesto odpovídal lidem doma, že se má dobře a že vše je ok a haleluja. To řekl i Nealovi, který ale věděl pravdu a dotyčnému řekl z blízka z očí do očí, že jemu lhát nemusí. Misionář se uvolnil a odhodil masku a mohl se konečně vybrečet v objetí někoho, kdo mu rozuměl.
Přijde mi to hrozné, že si musíme lhát. Píšu „musíme“, protože vím, že nosíme různé masky a pod nimi se skrývá bolest, ublížení, hřích, strach, nezájem atd. Samozřejmě se lépe poslouchají dobré věci a zprávy, možná se ale bojíme vidět realitu. Realitu života, smrti, světa, církve, nás samých a chlácholíme se a nalháváme si, že to přeci nevadí, že tak žijí i ostatní, že se nemůžeme ztrapnit a ukázat slabost nebo 
neúspěch. Ale pak by iluze takového falešného stavu mohla prasknout jako bublina a my zjistíme, že to byla prázdná bublina, že po ní zůstalo jen prázdno. To znamená žádné ovoce. Takové, které Bůh považuje za ovoce a ne za plevel. Ten boj není náš, ale Boží! Tak buďme přímí a upřímní a nedělme kolem sebe hezkou, lesklou, ale prázdnou bublinu, si tak říkám sama sobě.
Snad se to netýkalo lidí zúčastněných této konference. Musím jim všem poděkovat za vstřícnost, pružnost, poslušnost i respekt. I přesto, že nás bylo málo, nosili registrační visačky na viditelném místě a dodržovali tak pokyny organizátorů. Byli dochvilní, i přes vedro a občasné prodloužení vyučovacího bloku neztráceli pozornost a radost.
S některými jsem si mohla popovídat, někteří mi pomohli praktickou pomocí, byla to prostě radost trávit čas s takovými sourozenci.
I když jsem byla pracovním účastníkem konference, mohla jsem tolik načerpat, přemýšlet, hodnotit a nasávat informace, že jsem vlastně byla požehnána a hlavně povzbuzena. Proto děkuji Nehemii za důvěru a budu se těšit na další spolupráci s ní, pro ni, skrze ni… (mohla jsem si i uvědomit, že misionáři jsme vlastně všichni – buď jsme na misii nebo misii podporujeme).
A tak nám všem přeji, ať jsme dobří dělníci na Boží žni, ať pracujeme pilně jeden vedle druhého, pomáháme si, podpíráme se, jsme upřímní a radujeme se z výsady, že můžeme sloužit Nebeskému Otci, tvůrci všeho. Kéž neseme dobré kvalitní a mnohé ovoce. Vše k Boží slávě!
Ahoj, s láskou a úctou
Jindřiška
AC Havířov
