V květnu, při naší cestě do Severní Koreje, jsme také mohli strávit pár dní v Číně. Až tehdy mi došlo, jak obrovskou plochu Čína zaujímá. Podle statistiky zde žije více než 1,3 miliardy lidí. Že ji však uvidíme i tolikrát z výšky, by mne v životě nenapadlo. Celkem jsme na naší cestě 16 krát vzlétali a přistávali. Podle našeho čínského přítele a překladatele je město, které má 5 milionů obyvatel, malé město. Měli jsme tedy možnost nahlédnout do životů lidí v Číně ze zcela jiné perspektivy a alespoň na okamžik s nimi sdílet jejich životy.
Dar, který otvírá srdce. Jedno ráno jsme tedy z města vyrazili do malé budhistické vesničky pod horami, abychom se podívali na nově vybudovaný vodovod s pitnou vodou, který ze sponzorských darů zajistila křesťanská organizace CCI (China Care International). Voda z hor se hromadí ve velkém kontejneru, kde je přefiltrována a následně vyvedena do každého domu. Bylo pro mne velmi dojemné vidět vděčnost, která se zrcadlila na tvářích všech obyvatel, kteří nás přišli osobně pozdravit i spolu s vedoucím vesnice. Oči se mi zalily slzami, když jsem si uvědomila, jak jim tento dar v podobě pitné vody otevřel srdce. Pitná voda je pro ně cenným bohatstvím. Dříve pili jen neupravenou vodu ze studny, ta jim však způsobovala nemalé zdravotní problémy a lidé byli často nemocní. Kéž by zde Pán Bůh poslal člověka, který by jim předal ještě větší bohatství a přivedl je k prameni živých vod.
Potřeba pitné vody. Druhý den jsme navštívili jinou vesnici, Guan Qiao Di, nacházející se v horách 30 km od nejbližšího města. Už jen cesta autem byla jako jízda tankodromem. Silnice byla plná děr a bláta. Když jsme přijeli na místo, připadala jsem si jako v Africe. I ta hlína měla stejně červenou barvu. Žijí zde tři různé národnostní skupiny a celkem tedy necelá stovka obyvatel, která se potýká se stejným problémem – nemají pitnou vodu, ta, která je momentálně k dispozici, se nachází v údolí uprostřed lesa a je pěkně špinavá. Vzhledem k chudobě a nedostatku vzdělání nosí lidé stále vodu na svých ramenou nebo na koních. Přemýšlíme tedy, jak bychom my z České republiky mohli být pro tyto obyvatele požehnáním. Na vybudování vodovodu s pitnou vodou je potřeba zhruba 700 tisíc korun. Bude nutné vybudovat nový kontejner s filtry, kde se bude hromadit voda z hor, a pak následně potrubím rozvést vodu do domácností.
Ti, kdo s pláčem rozsévají, s prozpěvováním žíti budou. Další dojemné setkání bylo s misionářem, kterému před 7 lety zemřela manželka. Neměl peníze na její léčbu, ani na pobyt v nemocnici, a tak později své nemoci podlehla. S pláčem nám popisoval, že tou nejtěžší věcí však pro něj bylo, že na všechno zůstal sám. Jeho vysílající sbor na něj zapomněl, finančně ho nepodporoval a nijak se o něj nestaral. Plakali jsme v místnosti úplně všichni. Nyní jej však vzal pod svá křídla jiný sbor, a tak může dále ve své misijní práci pokračovat. Popisoval nám příběh, kdy on sám zadarmo, denně pracoval na poli v jedné muslimské rodině uprostřed muslimské vesnice. Pomáhal s láskou a věrností a jeho skutek začal brzy vzbuzovat mnohé otazníky. Zhruba po roce jeho obětavé námahy přišla odezva. Bratři z této rodiny jej pozvali na večeři a zde jej slavnostně přijali za člena rodiny. Následně se celá rodina obrátila ke Kristu.
Služba dětem a sirotčinec. Později jsme se také setkali se třemi muži, kterým hořelo srdce pro děti. Slouží dětem na dětské besídce, ale mimo to slouží dětem v sirotčinci a ve škole, kam děti docházejí. Žijí neskutečně skromně a tuto práci dělají dobrovolně a zadarmo. Jde jim o životy dětí, se kterými sdílejí víru, naději a lásku, a díky jejich obětavé práci již zhruba polovina dětí přijala věčnou naději v Kristu. Byli jsme překvapeni, jak málo peněz by vystačilo na provoz sirotčince a školy. Měsíčně jsou schopni za pouhých 100 dolarů uživit 80 dětí v sirotčinci a zajistit jim potřebné věci k životu, to je v přepočtu 2 500 Kč. Není toto výzva pro nás? Když jsem viděla, s jakým zanícením a láskou hovoří o dětech, kterým slouží, bylo mé srdce pohnuto. Rádi bychom i jim podali prostřednictvím Nehemie pomocnou ruku.
Výzva. Po této cestě jsem ještě více přesvědčena o tom, že my všichni z České republiky máme co nabídnout. Ať už skrze praktickou pomoc, peníze či modlitby. Na druhé straně země jsou lidé, kteří se zdaleka nemají tak dobře jako my, a přesto s tak vroucím srdcem slouží a obětavě vydávají své životy pro druhé. Pokud byste se rádi připojili k vybudování vodovodu či k podpoře sirotčince v horách, použijte variabilní symbol 1302 – vodovod, nebo 1303 – sirotčinec a určitě přinesete změnu do dalších lidských životů.
