“Setkání s Ježíšem pro studenty a mladé lidi v Bosně a Hercegovině”
V Banja Luce je leden, pro většinové srbské obyvatelstvo měsíc slavení Vánoc, Nového roku a slávy – dne rodinného svatého. I studenti mají pauzu a my se můžeme nadechnout a naplánovat dobře práci na příští semestr. Pracujeme především s vysokoškolskými studenty, v bosenském kontextu se jedná zejména o evangelizaci prostřednictvím studia Bible ve skupinkách nebo s jednotlivci.
Jeden takový student, můžeme mu říkat Zoran, byl v létě skrze kurzy angličtiny a tým, který jsme tu měli z USA, pozván ke čtení Bible. Ze zvědavosti přišel, sešli jsme se v kavárně u studentských kolejí a otevřeli, pro hledající vhodnou, pasáž z Písma. “Kluci, děkuji, že s vámi můžu číst Bibli,” řekl, protože to bylo poprvé co Bibli četl a zkoumal, co Bůh skrze ní říká. Zoran měl velký zájem. Když letní tým odjel a uplynula určitá doba, kdy jsme Zoran nebo já byli mimo město, jsem se s ním setkal a moc hezky si popovídal u kávy(V Bosně se veškerá setkání točí okolo kafe). Doufal jsem, že se spolu s ním a nejlépe i s dalšími z jeho okolí, budu scházet a číst Bibli. “Lhal bych ti, kdybych řekl, že mám zájem, v současné době to nepotřebuji,” řekl a já, i když jsem si cenil jeho upřímnosti, jsem byl v hloubi zklamán. Modlili jsme se za něho. Modlit se budeme i dál. Naše práce mezi studenty je fluidní, podobných Zoranů jsme tu měli mnoho, studenti přicházejí, odcházejí, slyší evangelium, my zaséváme a často nevidíme výsledky. V současné době jsme Irena a já povzbuzeni ze skupinky tří studentek, které se s námi začaly scházet na biblickou studii.
Číst si z Bible je tady podezřelé, pravoslavná církev to nepovzbuzuje. Ano, chápu, že by to mohlo vést ke vzniku falešných učení a sekt, jak se obávají, ale na druhou stranu to zabraňuje lidem, kterým je evangelium tak blízko, aby jím byli proměněni a neměli vztah s Bohem! V tom smyslu jsou mnozí bosenští Srbové (a bosenští Chorvati) nezasažení, spolu s muslimskými Bosňáky. Bůh však v Bosně jedná, často nenápadně, navzdory neodpuštění a náboženskému nacionalismu.Bůh jedná i v našich životech a i po více než pěti letech služby v Banja Luce zakoušíme, že to není především naše služba Bohu, ale Boží služba nám. Jako Boží vyslanci sloužíme lidem s Jeho zdroji a často přijímáme více než dáváme. Pro mě osobně skrze poslechnutí povolání jít do Bosny mi Bůh postupně dal:
– vidět své rodinné dědictví a českou kulturu z perspektivy života v zahraničí,
– poznat Bosnu a ocenit přívětivost místních lidí a životní styl,
– vidět krásnou přírodu a také okolní země Balkánu se spoustou příležitostí k cestování,
– začít a dokončit dálkově biblickou školu,
– schopnosti a zkušenosti v práci sboru, křesťanských misijních, humanitárních a rozvojových organizací,
– přátele a známé z různých částí světa a
-manželku!Bůh mě nedávno povzbudil tím, že tak jak mě do Bosny povolal, tak nás jako rodinu Bůh bude povolávat dál. Chtěl bych tím povzbudit i ostatní: “Když ti Bůh dá na srdce určitý národ nebo skupinu lidí, půjdeš. Půjdeš v radostné poslušnosti a nebudeš si dělat starosti o budoucnost.”
Chci vás povzbudit, vydávejte se Bohu, tam kde jste. “Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu” (Římanům 14: 7-8).
Irena & David
