V našem sboru se před nedávnem obrátili lidé, kteří byli členy radikálních skupin, jež proti sobě extrémně bojovaly. Po obrácení se tito lidé potkali v jednom sboru a došlo mezi nimi ke smíření. To byl jeden z prvotních impulzů, abychom jako sbor přinášeli smíření mezi jednotlivce, skupiny lidí i mezi celé národy. Smíření pro nás znamená: 1. víc než toleranci, 2. kvalitní komunikaci a vztahy, 3. praktickou pomoc.
Skrze zvěst o smíření chceme zakládat nové sbory, pomáhat potřebným napříč etnickým skupinám u nás i v zahraničí. Chceme přinášet smíření do jednotlivých sborů i mezi denominace v kontextu Mt 28,18-20.
V současné době jezdíme pravidelně s 5–15členým týmem na Slovensko do Nového Mesta nad Váhom a okolí, kde chceme založit nový sbor. Intenzivně pracujeme na založení sboru také ve slovenských Čachticích, kam dvakrát měsíčně jezdíme, a máme dokonce s místními už i shromáždění. V průběhu příštího roku chceme do Čachtic vyslat misionáře, který by se stal pastorem místního sboru.
Několikrát ročně jezdíme také na Ukrajinu za pastorem Pavlem Golubem, kterého podporujeme v jeho misijním úsilí v okolí Apostolova. Někteří členové týmu Misie smíření spolupracují v Ostravě s Armádou spásy na založení sboru mezi Romy.
Zájemcům nabízíme osobní účast na misijních výjezdech, kde získají mnoho praktických zkušeností. Dále pořádáme semináře s misijní tématikou a také jsme schopni nabídnout sborům pomoc a naše zkušenosti v práci mezi Romy.
Budeme rádi, když naši misii podpoříte i na vašich modlitbách. Budeme vděčni také za finanční podporu, která by nám pomohla pokrýt cestovní výdaje na jednotlivé výjezdy. Spolu s tím souvisí, že jsme před nedávnem pořídili zánovní devítimístné auto, které je určeno právě na misijní výjezdy. Auto splácíme
a budeme vděčni i za pomoc v této oblasti.
Za Misii smíření s přáním požehnání
Tadeusz Gaura
pastor AC Bohumín
Svědectvíz romské osady Trenčianská na Slovensku
Jeden bratr z našeho sboru, Kamil, měl vizi, kterou mu dal Bůh. Byla to vize, aby z našeho sboru vyjeli misionáři sloužit na Slovensko mezi Romy. Tato vize byla konkrétní. Mělo se jet do Nového Mesta nad Váhom do romské osady „Trenčianská“. Pak měl proroctví i pro mne, abych jel na Slovensko mezi Romy.
V tom proroctví také bylo, že se mám modlit za služebníky, kteří by tam jeli se mnou. Sestavil jsem tým lidí, které mi Bůh ukázal. Byli to tito služebníci: Pavel Mikulčík, Irena Gaborová, David Bihári
s manželkou, já se svojí manželkou a náš pastor Tadeusz Gaura.
Naše první misijní cesta vedla do Nového Mesta mezi Romy na Trenčianské. Začali jsme sloužit evangelizačně venku před domy. Lidé se dívali z balkonů, z oken a naslouchali. Nejvíc to začalo oslovovat děti. Přicházely mezi nás a vydávaly své životy Bohu. Mezi těmito dětmi byly dvě sestry Nikol a Magdaléna. Bůh skrze ně začal nádherné dílo. Pozvaly nás k sobě domů a seznámily nás se svými rodiči. V rozhovoru jsme se dozvěděli, že se přiklánějí
k učení svědků Jehovových. Když jsme tam strávili nějaký čas, měli jsme prostor, abychom mluvili o Bibli, o tom, co Bůh říká o sobě a o svém Synu Ježíši. Vím, že se jich to mocně dotýkalo. Pak jsem jim nabídl modlitbu za jejich potřeby. Měli touhu získat rodinný dům, aby se dostali z „Trenčianské“ pryč, protože život tam je velmi těžký. Tak jsem se modlil za tuto jejich potřebu
a pak jsme odjeli. Za měsíc jsme se dozvěděli, že se tato rodina odstěhovala do jiného místa – do Častkovec.
Na Trenčianské jsme sloužili dál, lidé přicházeli, byli uzdravováni, chodili jsme od domu k domu, a tak nás Bůh poslal i k domu, ve kterém bydleli příbuzní Nikol a Máji. Ti nám dali jejich novou adresu a telefonní číslo. A tak jsme jeli navštívit tuto rodinu – Jozefa, jeho ženu Žanetu, Máju a Nikol. Vřele nás přijali a byli velmi rádi, že jsme je navštívili. Při rozhovoru sami chtěli, abychom se za ně modlili, že chtějí v životě toho Boha, kterého máme my. Vyznali, že ví, že je živý a chtějí s ním žít. Modlili jsme se s nimi za spasení. Skrze ně přicházeli noví lidé a vydávali své životy Bohu.
V létě minulého roku jsme v Čachticích udělali velkou evangelizaci. Jelikož jsme nevěděli kde, navštívili jsme starostku obce s prosbou o pronájem fotbalového stadiónu. Po svědectvích Pavla a Honzy, jak Bůh pracuje mezi Romy a jinými, byla ochotna naslouchat našim potřebám. Měla radost z nabízené pomoci v práci mezi Romy. Zeptala se: „Věříte v osud?“ My jsme odpověděli: „Ne, ale
věříme v Boží vedení.“ Ona nám odpověděla: „Tak to vás priamo sám Pán Boh poslal.“ Paní starostka nám nabídla zdarma pronájem
kulturního domu i s nabídkou, že se postará o pozvání lidí.
Při první evangelizaci v Čachticích se obracely i celé rodiny. Děti
vydávaly své životy Bohu. Duch Boží mocně jednal. Lidé v Čachti-cích se spolu začali setkávat, začali číst Boží slovo. Jezdívali jsme tam jednou za dva týdny, abychom vyučovali Boží slovo a vedli je k Bohu a k modlitbám. Učili jsme je, co je to nový život a co znamená křest. Byli z toho tak nadšení, že se chtěli nechat pokřtít hned. Křest 21 lidí byl pro nás obrovským povzbuzením.
Znovu jsme navštívili místní starostku a požádali jsme o pronájem prostoru na pravidelná shromáždění. Byla z toho všeho tak nadšená, že nám nabídla klíče od sálu v kulturním domě. Pronajala nám jej zdarma, což nás tak ohromilo, že jsme jí chtěli požehnat modlitbou. Jeden ze služebníků, David, byl pohotový a nabídl jí modlitbu. Byla zaskočena, nechápala, co se děje, ale nechala si od něj požehnat.
Při prvním shromáždění v kulturním domě v listopadu byla účast velká. Přišli nejen lidé, kteří se nechali pokřtít, ale i lidé, kteří se chtěli něco dozvědět o Bohu. Samotná starostka byla přítomna po celou dobu shromáždění. Byla velmi povzbuzena. Teď tam jezdíme co čtrnáct dní a vyučujeme z Božího slova, co mají dělat. Je to taková moc, že sami dávají Bohu desátky, aniž bychom to zdůrazňovali, jen jsme se o tom zmínili. Jelikož dva týdny je pro ně dost dlouhá doba, tak se teď modlíme, abychom tam mohli jezdit každý týden. Modlíme se za finance a věříme, že se o ně Bůh postará. Prosíme o modlitby za nás a o finanční podporu. Věřím, že Boží slovo je mocné a hlavně živé, a kdo Bohu věří, tomu on požehná. Modlil jsem se, koho Bůh chce, aby tam zůstal a sloužil jim naplno a založil sbor. Bůh mi řekl, že to budu já se svojí ženou, ale ještě nevím, kdy to bude. Modlím se a naslouchám Bohu, kdy a jak to chce udělat, a jsem připraven nechat se jím vyslat, až bude jeho čas.
Jan Bihári
vedoucí týmu Misie smíření
Misii smíření můžete podpořit jakoukoliv pravidelnou či jedno-rázovou částkou na účet N.f. Nehemia 100 113 352/0300,
var. symbol 4100.
