| V posledním listopadovém týdnu jsem odjel autobusem do dětského domova v Tlumači nedaleko Ivanofrankovska. V domově jsem byl jen pár dnů. V den mého příjezdu se jim porouchal plynový kotel, tak jsem si pořádně nechal vymrznout své kosti.Bůh pomohl
Ivasik žil tři roky se svou psychicky nemocnou matkou. Soud ji uznal za nesvéprávnou. Jeho otec je rovněž psychicky nemocen, ale rodiče spolu nežijí. Ivasik žil v hrozných materiálně-bytových podmínkách bez dohledu. Jeho dětská postýlka připomínala spíš klec, kde byl stále zavřený.
Od té doby, co se Ivasik narodil, se sociální služba snažila dostat ho do dětského domova, aby se chlapec mohl normálně rozvíjet. Doktoři o něm napsali, že se špatně vyvíjí po fyzické i psychické stránce. Ale do života Ivasika vstoupil Bůh. Mladá rodina z letničního sboru v Ivanofrankovsku při návštěvě této rodiny chlapce uviděla. Viděli, že chlapec je úplně zdráv a začali se zajímat o jeho osud. Postarali se o to, aby se Ivasik v listopadu 2005 dostal do křesťanského dětského domova v Tlumači. Nyní se hoch na svůj věk vyvíjí normálně, zpaměti říká básně, zná písmena a umí počítat. Je to velmi poslušný a spokojený chlapec, ale postrádá rodičovské teplo domova. Doktoři mu nyní napsali, že je úplně normálním a zdravým chlapcem.
Z Ivanofrankovska jsem odjel vlakem do Apostolova, kde jsem sloužil v místním sboru „Svoboda“. Měl jsem možnost navštívit i nově otevřený sbor v Novém Syči, kde některé naše sbory pomohly se zprovozněním topení v modlitebně. V této vesnici, která má asi 120 obyvatel, navštěvuje místní sbor asi 25 lidí, zbytek dospělých jsou závislí alkoholici. Do práce dojíždí pouze pět lidí, ostatní jsou nezaměstnaní. Po obědě v domě druhého pastora jsme se šli podívat na modlitebnu a během cesty jsme potkali asi 10 dospělých lidí, kteří byli úplně opilí. Díky Bohu, že v této vesnici vznikl sbor, který může mít na tyto lidi pozitivní vliv.
Setkal jsem se i s ředitelkou polévkového projektu „Balzám“, kam každý den přichází 10 až 15 dětí z velmi chudých rodin, aby zde poobědvaly, udělaly si úkoly, aby se naučily tvořit něco rukama, hrály si a studovaly dětskou biblickou školu. Děti se za své nevěřící rodiče modlí a věří, že Bůh nejen jejich modlitby slyší, ale i s nimi jedná.
Svědectví z Balzámu
Aňa chodí do 9. třídy a prosila nás, abychom v přímluvných modlitbách prosili za dívku, které hrozila amputace nohou. Po modlitbách nám tato dívka každý den říkala, jak se její zdraví lepší. Lékaři odložili amputaci. Začali jí nohy léčit a její zdravotní stav se postupně zlepšoval. Nyní už dívka chodí a je doma. Tato milost Boží Aňu povzbudila a začala se modlit za svou babičku, která má cukrovku, má amputovanou nohu a její zdraví bylo chatrné. Po Ančiných modlitbách byla babička uzdravena a to povzbudilo celou rodinu.
O školních prázdninách k nám z Krivého Rogu přijíždí Vika, která bydlí u babičky a dědečka. Když se dověděla o naší službě, přišla k nám na polévkový projekt a přilnula k nám celým srdcem. Toužila poznávat Pána Ježíše i jeho vyučování. Avšak najednou se vyskytl velký problém. Oba prarodiče jí zakázali k nám chodit. Dívka jim však lhala a říkala, že jde ke kamarádkám a stále přicházela za našimi dětmi. Když se o tom rodina dozvěděla a úplně jí zakázala k nám chodit, začali jsme se za tento problém modlit. Nejdřív jsme dostali odpověď od Boha. Naše Vika rozkvetla a s radostí nám řekla, že jí babička s dědečkem povolili k nám chodit. Dokonce se oba dva k nám přišli podívat a seznámit se s námi, aby viděli, kam chodí jejich vnučka a s kým se kamarádí.
Neodmítáme ani děti, které se mohou stravovat doma, které hledají možnost se seznámit s naším Pánem a sloužit Mu. Naším cílem je ukázat lásku a starostlivost Boží a přivést děti i jejich rodiče ke Kristu.
Děti vědí, ke komu se mohou obrátit, když procházejí problémy. Všechny přijaly do svého srdce Ježíše jako svého Spasitele.
Tato svědectví mi řekla ředitelka projektu „Balzám“ Natálie.
Z Apostolova jsem odjel navštívit dětský domov ve Žlutých Vodách a po pár hodinách jsem odjel vlakem do Mariupolu. Zde jsem navštívil dva dětské domovy.
Válka za dětské duše pokračuje
Během jednoho z posledních nočních výjezdů, kdy pracovníci hledají děti z ulice, byl nalezen nehýbající se 19 letý mladík. Ochrnul od drog. Chlapci, kteří s ním byli v kanále, se o jeho stav nezajímali. Pracovníci proto zavolali pro chlapce záchranku a další čtyři ve velmi špatném stavu odvezli do dětského domova „Piligrim“. V domově je ošetřili. Lékař jim diagnostikoval žloutenku typu C, zánět ledvin a svrab. 
Druhý den jeli znovu do ulic, aby hledali bezprizorné děti. Našli je ve sklepě paneláku. Mezi dětmi, které zfetované ležely na koberci, byl i chlapec, který bydlel na Urale.
Zápas o dětské duše v samém středu města nadále pokračuje. Ulice velmi přitahuje nezletilé bezprizorné děti. Chlapci, které přivezli do domova „Piligrim“ se strašnými ranami, se po několika hodinách snažili odřezat mříže z oken rehabilitační místnosti pilkou, kterou jim přinesl jiný chlapec z ulice. Řezali jako o život, ale vychovatelé z domova naštěstí včas zasáhli a útěk jim překazili. Po příjezdu nových dětí do domova pracovníci oslovují jejich rodiče, ale těm je většinou jedno, kde a jak jejich děti žijí. Po jednom takovém oznámení k nám přišla matka jedno z chlapců, aby jí syna vrátili. Ředitelka domova Taťána, která mi tento příběh vyprávěla, trvala na tom, že jí její dítě žijící v kanálech nevydá, až po jednání se sociální službou. Matka se na ředitelku velmi rozčílila a obvinila ji, že je vlastně ona vinna za jeho nynější stav a že jen ona ho dobře vychovávala.
Dva z těch čtyř mladíků z kanálu bylo nutno rovněž odvézt do nemocnice. Jeden chlapec – Míša – již sotva mluvil, protože drogy mu zničily mozkové centrum řeči.
Je to nekonečný zápas o duše těchto bezprizorných dětí, u nichž bojujeme proti drogové závislosti, ale věříme, že s Ježíšem zvítězíme. Již nyní je vidět velká změna na ulicích Mariupolu. Před rokem nebo dvěma jsme každý večer přiváželi 10 až 15 dětí, které byly zfetované a dnes jsou to maximálně 3 až 4 děti. Toto mi na závěr mé návštěvy řekla ředitelka domova Taťána.
Z Mariupolu jsem odjel do Kyjeva, kde jsem mohl posloužit rodičům a dětem v dětském domově „Otčij dom“. Strávil jsem zde pár nádherných dní v Boží přízni.
Chtěl bych vám poděkovat za vaši finanční i modlitební podporu, kterou jste projektu na Ukrajině loni poskytli. Ať vám to Bůh vynahradí a požehná vás i v tomto roce.
Bůh vám žehnej
Václav Bednář
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Dětský domov Otčij dom Kyjev“ a „Práce na ulici v Kyjevě“, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220. Práci Vaška Bednáře na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Služba dětem Ukrajina (Václav Bednář)“ číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500. |
