V průběhu historie vidíme, že vždy v určitý čas byli lidé jasně vedeni k tomu, aby s odvahou a na základě Velkého poslání z Matouše 28,19–20 vyšli kázat evangelium i na místa, kde by to člověk nikdy nečekal. A tak se některým průkopníkům v historii misie podařilo učinit průlom v oblasti vysílání misionářů a stali se tak pro mnohé věřící motivátory k naplnění Božích plánů. Díky nim vznikla nová kapitola církevní historie.
První éra protestantské misie nastala v 18. století a byla vyvolána duchovním probuzením církve v Evropě a v Americe. Křesťané si uvědomili svou odpovědnost týkající se světové evangelizace. Průkopníkem této éry se stal Angličan William Carey. Tehdy v roce 1780 jako třicetiletý muž pracující jako obuvník a kazatel zároveň vyburcoval skupinu věřících a velmi naléhavě hovořil o potřebě rozšířit Kristovo evangelium do všech koutů země. Sám kdysi říkal: „Bůh nás nabil svým evangeliem a nemůžeme ani říci, že by byl příkaz „Běžte ke všem národům“ zrušen. Musíme OD Boha očekávat velké věci a musíme se také pokusit učinit velké věci PRO Boha. Jako křesťané bychom učinili mnohem více, kdybychom opravdu vroucně a celým srdcem vstoupili do naplnění Božího poslání.“
William Carey burcoval křesťany, aby zasáhli nevěřící, a tak brzy na to začala 1. éra protestantské misie. Proč až v 18. století? Možná proto, že protestantští reformátoři nějak přehlédli důležitost formovat misijní společnost, zatímco katolická církev již takto misijně sloužila několik století. I přes počáteční zklamání a odpor některých služebníků se svými přáteli vytvořili malou misijní agenturu a zanedlouho se William spolu se svou rodinou přestěhovali jako první misionáři do Indie. A tento krok byl v působení misionářů průlomový. Během dvaceti let se po apelu Williama Careyho zformovalo 12 misijních asociací a tato vize se začala také rozšiřovat mezi studenty biblických škol v Americe.
V roce 1806 se pět studentů rozhodlo pravidelně modlit v jedné stodole. To byl další mezník v církevní historii a o čtyři roky později vznikla také první misijní asociace v Americe. A pak dále v roce 1820 i ženy vytvořily modlitební setkání za misii a misionáře a staly se tak velkou inspirací a motivací k misii. První éra misie sílila, avšak zasahování Afriky a Asie bylo velmi pomalé.
Během dalších 60 let mnoho tehdejších misionářů v Africe i Asii umíralo na nejrůznější nemoci. Jen díky milosti zde církev i tak zakořenila. V letech 1850 byla strategie misie zdokonalena. Na průkopnickou práci navázali zakládáním nových sborů, pak následně pomáhali při jejich růstu, až se sbory osamostatnily a misionáři se mohli vrátit zpět domů.
Hudson Taylor dále v myšlence nést evangelium i do Číny pokračuje. Napsal také o tom i svou knihu. Zde se také setkal s jedním mladíkem, jehož slova navždy změnila jeho postoj. Čínský mladík se Hudsona po nějaké době zeptal: „Jak dlouho už máte v Anglii evangelium?“ Najednou se cítil velice zahanbeně a pak ze sebe Hudson vysoukal odpověď: „No, je to již několik set let, co jej známe.“ Mladík s velkým údivem odpověděl: „Cože? Několik set let? Je to možné, že už tak dlouho znáte Ježíše a přicházíte nám o něm říci až teď?“ A pak smutně pokračoval: „Můj otec hledal skutečnou pravdu více než 20 let a zemřel bez ní. Proč jste jen nepřišli dříve…“
„Tato věta mi vzala pokoj,“ vzpomíná Hudson. Proč jste jen nepřišli dříve…
Za vším však stálo Boží vedení, které započalo 2. éru letniční misie a připojily se k ní stovky věřících. V několika dekádách vzniklo 40 misijních asociací, které vysílaly misionáře převážně do Afriky a Asie. Vznikaly také desítky ženských misijních asociací a misijních škol, které trénovaly nové misionáře. V roce 1883 vznikla díky probuzeneckým setkáním s americkým evangelistou D. L. Moodym biblická škola a 100 studentů bylo vysláno na misii do Číny. Pak díky tomu otevřeli v Anglii dvě misijní univerzity. V roce 1886 uspořádali s dr. Moodym misijní konferenci, které se účastnilo 250 studentů. Po této konferenci 100 utvořilo dobrovolnické misijní hnutí a během 30 let se stalo největším misijním hnutím mezi studenty. Rozšířili studie o misii a vybízeli k modlitebním setkáním v zemi. Díky jejich práci povstalo 20 000 misionářů a dalších 100 000 se rozhodlo do misie zapojit. Toto hnutí mobilizovalo v roce 1900 sbory k misii.
V roce 1910 proběhla světová misijní konference ve Skotsku. Stovky sborů a misijních pracovníků se společně sešli, aby naplánovali největší misijní okupaci mezi nezasaženými národy světa. Evangelium se v té době opravdu rozšířilo do mnohých zemí, kde byly zakládány nové sbory, které se později staly silnými partnery při misijní práci.
V roce 1934 nastala 3. éra misijní historie. Cameron Townsend, který odešel jako misionář do Guatemaly, uviděl další naléhavou potřebu. Lidé z jiných kmenů nemají svou Bibli, a tak povstali dnes už známí Wycliffovi překladatelé Bible, protože věřili, že je potřeba kázat evangelium všem kmenům i národnostním skupinám dokud Kristus nepřijde. A tak se začali více zajímat o různé skupiny lidí s myšlenkou, jak všem doručit evangelium ve srozumitelné řeči.
Později zase Donald McGavran v Indii pochopil, že neexistuje pouze jazyková či geografická bariéra, ale také sociální bariéra. A pochopil důležitost zasáhnout jednotlivé etnické skupiny zvlášť.
Po druhé světové válce lidé stále nepřestávali reagovat na tuto výzvu celosvětové evangelizace a misie. V roce 1970 byli lidé ze vzdálených koutů světa, kteří ještě neslyšeli evangelium, nazváni nezasaženými skupinami lidí. Církve se opět shromažďovaly k tomu, aby dále mohly naplňovat potřebu světové evangelizace. Lidé začali vnímat, že jsou kolem tisíce budhistů, Číňanů, hinduistů, muslimů a různých kmenových skupin, které ještě neslyšely evangelium. Pokud první éra misie byla charakterizována zasažením pobřežních míst a druhá se zaměřovala dovnitř kontinentů, třetí éra misie se zaměřuje na nezasažené národnostní skupiny, které nemají možnost slyšet evangelium. Nyní máme více než 6 700 nezasažených národů. A nezasažení nejsou jen v některých částech světa. V dnešní době je najdeme téměř všude.
A to je výzva i pro nás. Jsme součástí velkého misijního plánu, otázkou zůstává, kam Pán Bůh konkrétně volá Tebe?
