Jojo, Češi, to jen problémy, problémy…
Tak to nezní moc povzbudivě, a ještě k tomu od faráře, který víc než jiní zná českou mentalitu lidí usedlých v chorvatské Slavonii. „Čecha do kostela nedostaneš, ten si tě pozve domů, když něco potřebuje s tím, že si vše chce zaplatit, ale víc ho do kostela netahej.“ Tak takto nám vylíčil při setkání postoj české menšiny v chorvatském Daruvaru farář Tomislav, když jsme zvali místní na filmové večery. Vidíme, že toto místo má velkou naději a potřebu.
Tak nějak začal v srpnu náš první, plány nabitý, společný tří týdenní pobyt s Vaškem v Daruvaru, kde jsme sloužili nejen v místní církvi. Mnozí lidé přesto, že vypadají navenek spokojeně, jsou uvnitř zničení a nesou si svá traumata hořkosti a bolesti po celý život. To je právě místo pro církev, která může přinést naději a pokoj. Takovým příkladem může být i sestra Fanynka, která má přes devadesát let a prožila si v životě mnohá utrpení. Její touha po nebi a setkání s Kristem je veliká a modlí se, aby si ji už odvolal, ale podle jejích slov asi má ještě udělat tady na zemi nějakou práci, když je stále naživu, a tak přes svůj věk mluví lidem o záchraně. Její dcera je však vůči Bohu zahořklá, vybuchlý granát jí při útěku do sklepa roztrhal manžela, a dítě, které držel v náručí, po těžkých zraněních zemřelo. Druhé dítě, které sama také nesla v náručí, bylo těžce zraněno, ale přežilo. Sama měla také zranění, která se zahojila, ale tu nejtěžší ránu zhojenou v srdci nemá. To je jeden z několika případů, se kterými jsme se za dobu, co jsme službu přenesli do Chorvatska, setkali.
Uspořádali jsme tři filmové večery, při nichž se mnozí s touto realitou z minulosti opět setkali. Zvolili jsme filmy, které ukazovaly na to, kým Pán Bůh je, a že i v těch nejtěžších chvílích, kdy pro nás už nemá nic cenu, tak je tím nejcennějším, co můžeme nalézt.
Kéž se nám podaří přinést nový život, pokoj a naději do mnohých domovů v Daruvaru a v celém okolí. Kéž povstane nová generace, která převezme Boží korouhev a zasáhne území, kde víra upadá, a místa, kde lidé sice věrně léta slouží, ale ztrácejí sílu a naději. Potřebujeme nové Árony a Chůry, kteří budou podpírat ruce těm, kteří bojují za svá území, kde je Hospodin povolal.
Buďte jedni z těch, kteří půjdou na Balkán a pomohou místním sborům v jejich těžkém údělu, je mnoho těch, kteří potřebují záchranu a nemají nikoho, kdo by jim řekl o spáse.
….
Danuše Bednářová
