Misijní výjezd na Ukrajinu „…a zase zima“ – duben 2007

 
Už je trapné psát o zimě, když my v Čechách si užíváme teploučka. V polovině dubna, když jsem odjížděl na Ukrajinu, bylo u nás krásně, svítilo sluníčko a bylo +25 st. Když jsem ráno dorazil do Ivanofrankovska, bylo +5 st.Myslel jsem si, že odpoledne bude teplo, ale nebylo. Dokonce v nedaleké vesnici směrem na Karpaty napadl sníh a Karpaty byly pod sněhem úplně.Tepla jsem se dočkal, až jsem přijel do Krivého Rogu a do Mariupolu, ale zato Kyjev mě na 1. května přivítal mrazem a lehkým sněžením. Věřím, že až tam v červnu pojedu, bude na Ukrajině teplo. Ale dost už bylo psaní o zimě.

V Tlumači se na mě děti těšily

ImageKdyž jsem přijel do dětského domova v Tlumači, byly v domově jen dvě děti, ostatní byly ve škole. Děti ze školy přiběhly, aby se se mnou přivítaly, protože věděly, že přijedu. Hned se ptaly po mé manželce Dance, po synovi Ačovi a po všech ostatních, kteří se mnou v tomto domově byli. V domově jsem prožil krásné dny a děti si pořád se mnou hrály. Těm nejmenším jsem povídal pohádky. V domově žije 22 dětí, ale v květnu možná přibyly další tři. Z městského úřadu jim volali, že by mohli dostat další tři děti, protože jejich matka zabila manžela a půjde do vězení a oni je nechtějí poslat do státního dětského domova. Navštívili jsme i domek, kde bydlely naše děti Alisa a Ruslana, ale doma nikdo nebyl. Jejich matka je již dlouhou dobu nezvěstná a otec je vojenský důstojník, od rána do noci pracuje a jeho děti trávily celé dny na ulici a nikdo se o ně nestaral. Starosta obce vzal obě dívky a zavezl je k nám do domova. Otec není alkoholikem, ale z důvodu své práce nemá čas se o své dcery starat. Věříme, že se to změní a vezme si je zpět domů a bude o ně pečovat.

V Mariupolu skupují domy

ImageKdyž jsem přijížděl do Mariupolu a díval se z okna, nebyl to příjemný pohled. Kolem trati ležely haldy odpadků. Když jsem přijel do domova, děti již na mě čekaly a chtěly se podělit o svou radost. Navštívil jsem oba dětské domovy, jak Obnovlenie, kde taky nocuji, tak i Piligrim, kde prakticky všechny děti prošly ulicí a drogami. Oba dětské domovy teď hledají rodiče, aby se mohly zaregistrovat jako domov rodinného typu. V Obnovleniu chtějí jedno křídlo domova předělat a udělat v něm rodinný domov. V Piligrimu skupují domky ve vesnici Červené, která je 5 km vzdálená od Mariupolu. Církev, pod kterou domov spadá, v této vesnici koupila dva domky, které předělala na rehabilitační střediska pro narkomany a k tomu koupila ještě jeden domek, kde budou bydlet manželé (bývalí narkomani) spolu se sedmi dětmi z Piligrimu. Z domečku je nádherný výhled na Azovské moře. V domku je třeba udělat ještě hodně práce, ale rodina se tam i tak chce v červnu nastěhovat.

Novinky z Kyjeva
ImageZ Mariupolu jsem letěl letadlem a za dvě hodiny jsem byl v Kyjevě. I děti v Otčím domě byly velmi rády, že mě znovu vidí. Pozdravil jsem se s rodinami a šel se ubytovat ke své „adoptivní“ dceři Iře, která se svým manželem pracuje v domově jako rodiče vychovatelé a starají se o 4 kluky a jednu 17 letou dívku. Jednoho večera jsem měl kluky na starost, protože Ira jela s manželem a malým Iljou navštívit Gríšovy rodiče a vrátili se v pondělí dopoledne. Všichni kluci si společně každý večer půl hodiny čtou Bibli a pak se modlí. Nějak jsem na tu jejich modlitbu zapomněl a přišel o něco později a kluci byli zahloubáni do Biblí. Bůh změnil i tyto puberťáky, kteří dříve neměli o nic zájem, snad kromě televize, počítače a fotbalu.
Díky zimě jsem strávil i jeden den s Romanem Kornyjkem, ředitelem domova. Vyprávěl mi jeden příběh ze začátku jejich služby. To se práce Otčího domu teprve rozjížděla. V roce 1997 měli byt na sídlišti na Levoberežném. Tehdy k nim přišel chlapec (říkejme mu třeba Petr), který byl v podmínce a policie ho hledala za loupežné přepadení. Když se Roman dověděl, že Petra hledá policie, několikrát s ním mluvil, že i když odevzdal svůj život Ježíši a On mu všechny věci odpustil, měl by sám jít na policii a přihlásit se. Roman věděl, že přestupuje zákon, když skrývá hledanou osobu. Po nějaké době se Petr rozhodl, že v pondělí ráno půjde na policii a v pátek odpoledne ještě zavolal své mamince a řekl jí, kde nyní je a že v pondělí půjde na policii se udat. Maminka ale byla rychlejší a zavolala na policii sama. Řekla jim, kde se její syn ukrývá, protože policie u ní doma byla několikrát a Petra hledala. V sobotu brzy ráno přijela do domova zásahová jednotka a vyrazila dveře se zbraněmi v rukou. Vychovatelka, která byla v té době v domově, se postavila do dveří a řekla, že je Imagenepustí, i kdyby ji měli zastřelit. Řekli jí, že ji klidně zastřelí. Pak začali prohledávat byt. V třípokojovém bytě žilo 18 dětí z ulice. Některé začaly křičet, některé plakat, jiné se modlit a někdo se chtěl dostat skrze zamřížované okno. Tam mu prolezla jen hlava a zůstal v okně viset. Policie Petra zatkla a odvedla na stanici. Roman policii vysvětlil, že Petr chtěl jít na policii v pondělí ráno a sám se nahlásit, protože když přijal Ježíše, chtěl se vypořádat s minulostí. Policie se pak Romanovi omlouvala za to nepříjemné probuzení. Když probíhal soud, sama policie soudkyni žádala, aby se nad ním smilovala, že už není takový, jaký byl předtím, že se změnil a sám se chtěl nahlásit. V době procesu drželi pracovníci domova tři dny půst a modlili se za milost pro Petra. Soudkyně řekla, že ještě ve své soudcovské praxi neslyšela, aby se policie za někoho tak přimlouvala a ani neviděla, aby někomu, kdo je v podmínce, byla dána ještě jedna podmínka. Po delší době přemýšlení mu podmínku prodloužila o půl roku. Řekla, že to nikdy nikdo předtím neudělal a ani ona sama neví, proč to udělala a Petra nenechala zavřít.

Jsem vděčný Bohu za tu milost, že můžeme být součástí záchrany dětí a vidět jejich proměňující se životy ke slávě našeho Pána.

Modlete se prosím za nás i nadále.

Bůh vám žehnej
Vašek Bednář

Příspěvek byl publikován v rubrice Zprávy z projektů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.