Velikonoce na Ukrajině

Od počátku tohoto dubnového výjezdu na Ukrajinu jsem cítil Boží ruku, Jeho požehnání a přítomnost.
Z domu jsem odjížděl již v pondělí, abych stihl dojet ve středu do Krivého Rogu, kde jsem měl sloužit na shromáždění.

Rozloučení s Nasťou a Slavikem
Nejprve jsem ale přijel v dopoledních hodinách do Kyjeva, kde jsem čas až do večera strávil v dětském domově Otčij dom. Tam jsem se setkal s americkým pastorem, který adoptoval naši dívenku Nasťu. Na tom by nebylo nic zvláštního, až na ten jeho příběh – s manželkou se rozhodli, že adoptují nějakého chlapce z Ukrajiny. Když si v USA vyřídili potřebné dokumenty k adopci, odjeli na Ukrajinu hledat vhodné dítě. Našli je v jednom dětském domově, a když probíhal soud, zjistilo se, že chlapec má ještě bratra v jiném dětském  domově. Když ho vyhledali a on také souhlasil s adopcí, při dalším soudním jednání vyšlo na povrch, že bratři mají ještě starší sestru Nasťu, která je v křesťanském dětském domově Otčij dom. Pastor tam se sociální službou přijel a počkali na ni, až přijde ze školy. Nasťa byla v úplném šoku jak z adopce, tak i z toho, že ještě má dva bratry, které vůbec neznala a hned s adopcí souhlasila. Celá tato epizoda netrvala ani 14 dní a Nasťa si sbalila své tři švestky a spěchala k nové rodině. Do Kyjeva jsem přijel akorát, abych se pozdravil s pastorem a rozloučil s Nasťou. Doufám, že ji Pán ochrání ode všeho zlého.

Ale s adopcemi to ještě nebyl konec. Další týden si pro našeho chlapce přijela sestra El, která adoptovala Slavika. Sestra El jezdí do Otčího domu stejně tak dlouho jako my – 10 let. Slavika znala delší dobu. Když byly děti loni v USA, Slavik u ní bydlel. El a její manžel se rozhodli ho adoptovat. Při rozloučení se uspořádala velká oslava, kde děti, vychovatelé a vedení domova předali Slavikovi různé dárky. A Slavik je z nové rodiny velmi nadšen.

Návštěva v Krivém Rogu
Z Kyjeva jsem jel nočním vlakem sloužit do Krivého Rogu. Bydlel jsem u úžasné rodiny pastora sboru Kosti Melnika, která se o mě – a nejen o mě, ale o všechny Čechy, kteří k nim jezdí – velmi dobře starala. Mile mě přijali. Po odpočinku z cesty a dobrém obědě jsme se připravovali na shromáždění. V předvečer velikonočních svátků bylo speciální shromáždění s umýváním nohou. Kosťa mě na tuto slavnost připravoval, ale vysvětlil jsem mu, že v umývání nohou mám praxi. Byla to krásná slavnost s Boží přítomností a požehnaným slovem od Hospodina. Plni dojmů jsme si s rodinou ještě dlouho do noci povídali.

Velikonoce v Apostolovu
Druhý den si pro mě přijeli moji milovaní z Apostolova. Na čistý čtvrtek jsem sloužil ve sboru slovem o Poslední večeři. Další dny byly ve znamení příprav na Velikonoce – uklízení domu a kolem něj, duchovní očista, pečení ryb a velikonočního chleba, příprava a zkoušky na evangelizaci atd. V neděli to vypuklo – velké evangelizační vystoupení v domě kultury.
Byla pozvána spousta lidí a sál byl z ¾ plný. Přišlo asi 150 nevěřících lidí. Sborovníci se činili a připravili si velmi zdařilý program s divadelním vystoupením. Na výzvu ke spasení reagovalo 9 lidí a dalších 150 lidí odevzdalo vyplněnou kartičku s prosbami o modlitby a další kontakty.
Velikonoce pokračovaly i v pondělí slavnostním shromážděním, kde vystupovali různí účinkující, děti recitovaly básně a na závěr jsem se dělil Slovem božím o ukřižování a zmrtvýchvstání našeho Pána a Spasitele.

Svědectví z vlaku
Od mého příjezdu do Apostolova jsme chtěli koupit zpáteční vlakovou jízdenku do Kyjeva, ale na pondělí byly prostě vyprodány. Nakonec se nám ji přece jenom podařilo koupit, ale s nástupem v Pětichatkách, což je od Apostolova asi 200 km. Po cestě na vlak jsme se ještě na dvě hodiny zastavili v domově rodinného typu sestry Ljudmily ve Žlutých Vodách. Děti jako vždy byly z naší návštěvy nadšené a strávili jsme s nimi nádherné chvíle.
Cesta ze Žlutých Vod do Pětichatek uběhla rychle a vlak jsem stihl. Když jsem dával paní průvodčí svoji jízdenku a viděla číslo mého kupé, začala mě litovat. Proč mě lituje jsem zjistil za pár minut. V kupé seděli tři velcí chlapi v notně podroušeném stavu. Vodky ještě měli v zásobě dost a hned mi chtěli dát napít, ale musel jsem jim vysvětlit, co na Ukrajině dělám a proč nepiji. Co se mi na nich líbilo, že se nesmáli a mou práci i mou víru respektovali. Nakonec jsme si docela dobře popovídali. Předtím, než jsme šli spát, nám paní průvodčí oznámila, že ve vedlejším kupé sedí čtyři krásné slečny, abychom šli za nimi. Do mých spolucestujících se vlila nová síla. Hned tam chtěli jít a začali mě přemlouvat, ať jdu s nimi, ale řekl jsem jim, že jsem 20 let šťastně ženatý a to byl pro ně šok. Něco si povídali mezi sebou a nakonec se rozhodli, že půjdou taky spát. Děkoval jsem našemu Pánu, že mě ochránil, možná i mé spolucestující a možná i ty ženy v sousedním kupé. Nevím, jestli byly rády, že tam nepřišli, nebo jestli nelitovaly, to nevím, ale já byl rád, že tam v kupé se mnou byl náš Ježíš.

Zázraky v dětském domově v Tlumači
Z Kyjeva jsem jel znovu nočním vlakem do Ivanofrankovska (tentokrát bylo vše v klidu). V neděli ráno jsem jel sloužit do sboru v Tlumači, takže naše děti z dětského domova byly velmi rády, že mě vidí a nechtěly jít ani na nedělní besídku.
V pondělí dopoledne do dětského domova přijeli dva pastoři se svými učedníky, kteří slouží v rehabilitačních střediscích pro závislé a taky ve vězeních. Oba bratři se obrátili ve stejném vězení, když spolu dlouhá léta seděli. Bratr Sergej měl odsezeno dohromady 30 let a Volodymyr 26 let. Volodymyr byl zavřený v nemocničním bloku na samotce. Dostal nějakou infekci do nohou, nehty mu slezly a z palců mu vytékal smradlavý hnis. Nikdo za ním nechtěl do cely přijít a nohy mu převazovat. Sergej se po svém obrácení dověděl o Volodymyrovi, že za nim nikdo nechodí, tak se nabídl, že mu nohybude převazovat, bral to jako evangelizaci a službu nemocnému. Po nějaké době se Volodymyr sám začal modlit, aby mu Bůh odpustil všechny hříchy a neprosil o uzdravení, ale o požehnání pro Sergeje, který o něj pečoval. Po této modlitbě se ráno vzbudil a nohy měl úplně zdravé. Nejhorší prý bylo, že bachaři o jeho uzdravení nechtěli slyšet a ještě měsíc byl sám na samotce. Po svém obrácení byl ještě šest let ve vězení.
Když jsme seděli v obývacím pokoji a bratři říkali svá svědectví, přišla do místnosti sestra Marie, manželka ředitele domova, která se nemohla hýbat, měla vyskočený obratel. Bratři hned poklekli a začali se za Marii modlit a Marie byla v okamžiku uzdravena. Všichni jsme děkovali Pánu za Jeho milosrdenství a uzdravení sestry Marie.

Bylo by toho ještě mnoho co napsat, a toto jsou jen útržky mnoha svědectví, které jsem na tomto výjezdu zažil. Chtěl bych Vám všem poděkovat za vaše modlitby a finanční podporu, bez nichž by tato služba nebyla možná.

Bůh Vám žehnej
Vašek Bednář