Ukrajina v době finanční krize
Když jsem loni v prosinci odjížděl z Ukrajiny, začala na Ukrajinu dopadat finanční krize (nefungovaly bankomaty a banky nevydávaly žádné peníze). Když jsem na Ukrajinu přijel v únoru, nevěřil jsem, jak ji krize postihla. Po celé Ukrajině se ve velkém začalo propouštět. Zavřely se podniky a zastavily se stavby domů a lidé byli bez práce. Dokonce zbankrotovala křesťanská banka, kam mnoho lidí vložilo za snadným výdělkem své peníze. Zkrachovaly i křesťanské firmy, které stavěly domy.
Po příjezdu do Kyjeva jsem na jeden den zamířil do Otčího domu a večer odjel vlakem do Apostolova, kde jsem odpoledne sloužil ve sboru Svoboda u Pavla Goluba.
Valera byl uzdraven z drog
V neděli dopoledne na shromáždění vydával svědectví bratr Valera. Valera se před třemi roky obrátil ke Kristu, ale ne vždy se mu dařilo být dobrým světlem, často padal a své problémy řešil alkoholem. Nakonec od Boha odešel úplně. Sbor spolu s jeho manželkou se za něj často modlili. Týden před mým příjezdem do Apostolova jelo několik sborovníků spolu s Valerovou manželkou na třídenní modlitební půst do Slavyanska. Manželka tam jela s cílem zápasit o Valerovu duši. Když sborovníci odjeli se modlit, Valera si pozval své přátele a z plna hrdla si s nimi užíval alkoholové a drogové svobody. Někdy po půlnoci, když byli všichni opilí a spali, vstoupil do místnosti Pán Ježíš a Valeru probudil. Ten najednou viděl svůj život, který vede do pekla, zhrozil se, padl na kolena a prosil Pána za milost a odpuštění. Všechny své kumpány vyhodil z domu, vylil alkohol a zničil drogy a zbylé dva dny, než přijela jeho žena, se modlil, uctíval Pána a sledoval kázání na satelitní stanici CNL. Když jeho manželka přijela domů, byla v šoku a nevěřila svým očím, co se doma stalo. Valera se jí zeptal: „Ty ses asi celou dobu za mě modlila co?“ Ona mu to potvrdila a spolu oslavovali Pána za milost, že Valeru vysvobodil z drog.
Ljoňa s Lenou adoptovali tři děti
Od počátku loňského roku jsme s pastorem Pavlem Golubem a s Ljoňou a jeho ženou často mluvili o případné adopci dítěte. Říkali nám, že mají větší dům, děti jim odrůstají a že by chtěli dát rodinné zázemí nějakému dítěti. Spolu se svými dětmi se na tuto změnu dlouho připravovali. Stále se vedly diskuze, jestli si vezmou kluka nebo holku. Více než půl roku nemohli žádné dítě dostat, protože dítě, které si vybrali, nebylo právně volné k adopci. Před koncem loňského roku se jeli podívat do jednoho z několika dětských domovů do Dněpropetrovska, kde viděli malou Nasťu s Vovou. Byla to láska na první pohled, ale při rozhovoru s ředitelem domova jim řekl, že v jiném dětském domově je ještě jejich mladší bráška Anton, který má čtyři roky. Nasedli s ředitelem do auta a jeli na druhý konec města pro Antona. Když je Anton viděl, hned jim skočil do náruče, jako by se dávno znali. Ještě téhož večera si všechny tři děti odvezli domů.
Děti se s námi hned skamarádily a vyprávěly nám o svém nelehkém životě u svých rodičů. Nasťa s Vovou ani nevěděly, že mají mladšího brášku, protože již byly delší dobu v dětském domově. Antona vysvobodil ze sklepa soused, když slyšel jeho pláč, neboť tam byl Anton stále zavřený. Děti jsou v nové rodině šťastné a už jim říkají máma a táta. Ljoňa dětem předělával pokoj, aby všechny mohly být spolu. Věřím, že děti naleznou u nové rodiny domov, bezpečí, odpuštění a Boží lásku.
Maxim ve 12 letech oslepl
V sobotu jsme jeli sloužit do nově vznikajícího sboru v Dněpropetrovsku a kromě nás tam mohl posloužit bratr Maxim. Maxim nám řekl své svědectví, které mě velmi oslovilo. Maxim se narodil v roce 1975 a ve 12 letech úplně oslepl. Ve 24 letech ve speciální střední škole pro slepé uslyšel o Kristu a o jeho vykoupení. Vydal mu svůj život, a i když je slepý a sluchově postižený, začal lidem mluvit o Kristu. Naučil se hrát na kytaru, začal skládat písně na oslavu Boha a zhudebnil i žalmy. Před pěti lety se přes internet seznámil se sestrou z Uralu, kterou si vzal. Před rokem a půl se jim narodila zdravá dcera. Maxim jezdí po sborech, kde slouží slovem a písněmi. Z Poltavy, kde Maxim s rodinou bydlí, cestuje do sborů po celé Ukrajině. Sám, bez cizí pomoci jezdí vlakem nebo autobusem. Říkal jsem si, že i když vidím, tak vždy jsem rád, když mě na nádraží někdo vyzvedne nebo někam odveze, a Maxim vše z
vládá s Boží pomocí. Jednu věc jsem Maximovi přál, aby jednoho dne mohl uvidět svou manželku i svou dceru.
Injekce pro Anželu
Z Apostolova jsem jel vlakem zpět do Kyjeva, kde díky Boží milosti jsem mohl po tři dny sloužit na ranních bohoslužbách pro pracovníky domova a povzbuzovat je v další cestě za Pánem i v nelehké práci s dětmi.
Navštívil jsem všechny rodiny v Otčím domě, kde jsem měl čas si popovídat a pohrát s dětmi a vypít čaj a popovídat si s rodiči.Díky vaší nesmírné štědrosti bylo na účet Otčího domu zasláno 2310 Euro na zakoupení osmi ampulí Nutropinu, protože Anžela má poruchu růstu. Celý personál Otčího domu spolu s Anželou vám všem děkují a přejí vám, aby Bůh naplnil každou touhu vašeho srdce.
Do Otčího domu se vrátili dva mládežníci (Žeňa a Vova), bývalí chovanci dětského domova, kteří před osmi lety domov opustili, začali pít alkohol, brát drogy, krást a přepadávat lidi, až je chytila policie a zavřela je do vězení. Po čtyřech letech je letos v únoru propustili a oba kluci bez domova se vrátili do Otčího domu. Roman Kornyjko jednomu našel práci, hlídá kulturní středisko, a druhý navštěvuje rehabilitační středisko pro drogově závislé. Všichni doufají, že po této zkušenosti se už nevrátí ke starému způsobu života a půjdou oba za Bohem.
Nové děti na ulici
Jeden den jsem mohl strávit v dětském domově v Chotově, kde jsme mluvili o jejich práci s dětmi v domově, na sociálním bytě a rovněž o nových dětech, které se ocitly na ulici díky finanční krizi, která na Ukrajinu udeřila velmi krutě. Igor mi ukazoval fotografie nových dětí z ulice. Igor našel čtyři nové děti, které utekly od rodičů, Andreje, Kostika, Janu a Viku. Nejprve žily v Žitomiru a pak se přestěhovaly do kyjevských kanálů. Igor se s nimi setkává každý večer a povídá si s nimi o jejich životě na ulici, o jejich budoucnosti i Spasiteli Ježíši Kristu, který je velmi miluje.
Díky sociálnímu bytu se podařilo vytáhnout z ulice pět náctiletých kluků, kteří prošli rehabilitací, dnes již pracují a slouží Ježíši.
Díky vašim finančním darům i my se můžeme podílet na záchraně životů dětí, které díky alkoholu a nezájmu jejich rodičů mohly ztratit svůj život v kanále, a dnes skrze svůj nový život oslavují Stvořitele.
Ještě jednou bych vám všem chtěl poděkovat za vaše modlitby i finanční dary, které zachraňují lidské životy.
Bůh Vám žehnej.
Vašek Bednář
Více info na www.otchiy-dim.estranky.cz
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Podpora dětských domovů a práce na ulici s dětmi – Ukrajina,“, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220. Práci Vaška Bednáře na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Služba dětem Ukrajina (Václav Bednář)“ číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.
