Začalo to někdy v dubnu 2001, kdy mě napadla myšlenka, abych jela na dovolenou do Kolumbie. Určitě si řeknete, že Kolumbie
není zrovna zemí, kam by se jezdilo odpočívat. Úplně stejně jsem argumentovala i já, ale myšlenky byly stále intenzivnější, proto
jsem si začala shánět letenku a informace. V té době jsem jenom věděla, že je to země největších drogových kartelů a dlouhodobé guerillové války.
No a potom do toho vstoupil zaměstnanec jedné z dodavatelských firem, se kterou spolupracovala společnost, pro kterou jsem tehdy pracovala.
On byl totiž z Kolumbie a byl nadšený z toho, že mi bude moci představit svou zemi v lepším světle, než ji známe z médií, a domluvil mi v Bogotě návštěvu jeho sestry Ofelie. Letenka byla koupena a s přibližujícím se datem odletu také sílil pocit, že se v Kolumbii něco velmi důležitého stane a je důvod, proč tam letím. A tak se také stalo. Velmi jasně si pamatuju, že jsem doletěla v pátek večer a už následující den odpoledne jsem byla společně s Ofélií na bohoslužbě v jednom z místních křesťanských sborů, kde byla Ofe ve staršovstvu. Jaký pokoj byl v mém srdci a radost, že jsem poslechla a do Kolumbie na dovolenou jela. Dál jsem se Boha ptala, jaký to má všechno smysl. Ale to jsem se měla dozvědět až po mnoha letech. Vrátila jsem se do Čech a život šel dál…
Ještě ve stejném roce bogotský sbor, který jsem navštívila, založil nadaci Encuentro con la vida pro pomoc potřebným chudým rodinám tzv. interních přesídlenců, kterou vede Ofelie. Samotná práce v terénu začala až v roce 2003 pravidelnou přípravou svačin 3x týdně pro děti v jedné ze škol ve slumu v oblasti Altos de Cazucá na jižním okraji Bogoty. Jako hlavní cíl si nadace vytyčila evangelizaci sektoru a potravinové zaopatření dětí a žen z nejchudších rodin. Slum, kde
nadace působí, má asi 70-100 000 obyvatel, ale vzhledem k velké migraci se toto číslo neustále mění. Kolem 70 % obyvatelstva jsou
tzv. interní přesídlenci, tedy lidé, kteří byli nuceni opustit své domovy a půdu na vesnicích kvůli guerillové válce a odejít do měst. Integrace je pro ně velmi složitá, ve většině případů mají jen velmi nízké nebo žádné vzdělání a nic jiného než pracovat v zemědělství neumějí. Navíc většinu obyvatel
tvoří vdovy s dětmi. Vdovy po mužích, kteří se vzepřeli guerillovým jednotkám a odmítli
jim vydat půdu, pracovat na kokových polích nebo jim odvádět část své mzdy, a tak museli
zaplatit svým životem. Ženy potom ve strachu utíkají do velkých měst, kde je nečeká nic jiného než chudoba, mizerné podmínky, omezené možnosti zaměstnání a absurdně opět setkání s lidmi, kteří ve slumech rekrutují děti, mládež i dospělé do povsta-leckých oddílů, využívajíce nemožnosti jiné obživy.
Ozbrojený konflikt v Kolumbii trvá od roku 1964, kdy vznikly 2 ultralevicově orientované povstalecké skupiny – FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) a ELN (Národní osvobozenecká armáda) jako reakce na zmrazení politického života a vyloučení levicových skupin a venkova z politického dění po svržení generála Rojase koalicí liberálů s konzervativci v roce 1957. Asi v roce 1974 se začaly formovat jednotky domobrany AUC proti těmto levicovým skupinám, tzv. paramilitares. Konflikt trvá dodnes a zemi naprosto paralyzuje, protože musí vydávat obrovské finance na boj proti těmto skupinám. Peníze, které by mohly být využity ve školství, zdravotnictví… V současnosti se navíc nejedná o boj levice s pravicí, ale o boj a kontrolu nad kokovými poli a obchod s narkotiky. Všechny tyto skupiny jsou financovány z prodeje kokainu, únosů a vydírání. Bůh však má s těmito lidmi jiný plán, a tak nadace dostala od jednoho křesťana jako dar plynový sporák a vybavení pro jídelnu a mohl se pronajmout dům, kde se zřídila jídelna. Nejprve pro pár dětí a matek, ale postupně se dílo rozrůstalo a přes mládež v církvi začala spolupráce s bogotskou univerzitou Javeriana. Tato univerzita nejenže organizuje každé 3-4 měsíce sbírky na nákup luštěnin a rýže (základ kolumbijské stravy – rýže s fazolemi), ale také pro děti pořádá evangelizační programy, různé workshopy a hry. Každé 2 semestry také univerzita nabízí vzdělávání mládeže a dospělých ve svých aulách na své náklady včetně dopravy. V současnosti může této služby využívat přibližně 85 dětí,14 mladistvých a 14 žen. Chod nadace je
financován z darů věřících a univerzit, ale popravdě je to velmi nestabilní. Když jsem se po letech do Kolumbie vrátila za mou už kamarádkou Ofelií, se kterou jsem nikdy nepřestala být v kontaktu, protože moje srdce bylo stále v Kolumbii, nadace už fungovala a musím říct, že když jsem poprvé dojela do slumu a mezi ty děti, věděla jsem, že chci být s nimi. Ale tehdy ještě nebyl čas. Jak těžce se mi z mé milované Kolumbie tehdy odjíždělo… Po 3 letech jsem se do Bogoty opět vrátila s tím, že už tam tentokrát zůstanu. Najdu si práci a s dětmi budu pracovat jako dobrovolník. Ale všechny dveře pro práci zůstávaly zavřené. Celý sbor se modlil, pastoři, děti se za mě modlili, dokonce i český konzulát se do toho vložil, ale nic. A tak jsem se vrátila do Čech, ale s pokojem v srdci, že Bůh ví, co dělá. Trvalo to další rok a půl modliteb a slz, než Bůh dal jasné slovo. Děkuji za podporu v modlitbách, povzbuzující slovo a vedení pastoru Staškovi a sboru. Když ke mně Ježíš poprvé promluvil o koblihách, které se začnou v nadaci vyrábět, myslela jsem, že je to výplod mé mysli, protože Bůh přece nemůže mít takový neduchovní
plán. Ale myšlenka se vrátila a já zase na to, že je to moc neduchovní, a tak Pán přišel s potvrzením přes mou kolumbijskou kolegyni,
která mi oznámila, že jejím nejoblíbenějším českým jídlem jsou koblihy a to u nich nemají. Ó Pane!! Ano, takže se bude zakládat pekárna,
budou se smažit koblihy a časem možná i jiné produkty. Vytvoří se nová pracovní místa, dáme lidem možnost důstojného výdělku
a ze zisku se budou financovat další projekty jako evangelizace celého slumu, studia dětí, pomoc s výstavbou lepšího bydlení, protože jsou matky s dětmi, které žijí pouze v jedné místnosti, bez sociálního zařízení atd. Jak potřebují zažít Boží lásku a zázraky!
Teď po dvou letech se opět navracím do Kolumbie, sice zatím „jen“ na 14 dní, ale s jasnou vizí, co Bůh chce, a v jeho čas.
Program je nabitý, bude to čas modliteb, práce, zjišťování, jednání, smažení koblih, motivace místních a Boží přítomnosti. A moc se na to těším. Amen!
Martina Navarro
AC CBH Praha
Nehemia chce spolu s vámi sbírat finanční prostředky na provoz pekárny pod nadací Encuentro con la vida v Kolumbiji, která se zaměřuje na pomoc chudým rodinám tzv. interních přesídlenců žijích ve slumech v okolí Bogoty
V případě, že chcete podpořit provoz této pekárny použijte, prosím číslo účtu 100 113 352/0300, v.s. 2900.
