Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Tedy, abych byl přesný, Moravák. Jsem hrdý na duchovní dědictví, které jako národ vlastníme. Nemohu nevzpomenout na Mistra Jana Husa, který kvůli lásce ke Kristu a jeho pravdě raději volil krutou smrt, než aby se jí zpronevěřil. Světlo a láska k pravdě tehdy zářily z naší země do celé tehdejší Evropy. Některé lidi přitahovala a jiné přiváděla k šílenství. Nikoho však, jak známo, nenechávala netečným.
Myslel jsem na známý citát Mistra Jana Husa: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti.“ V této podobě se jej učí žáci základních a středních škol. Tak jej známe z našich učebnic. Nevím však, kolik lidí si uvědomuje, že je tento citát vytržen z kontextu, a to dokonce z kontextu jedné jediné věty. Celý text totiž zní: „Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, kterou je věčné odloučení od Boží milosti…“ Kde se asi zatoulal zbytek této věty? Nějak se nám cestou naší pohnutou historií ztratil. Rovněž nápis „Pravda vítězí“, kterým jsme se tolik pyšnili po sametové revoluci a který je vyvěšen na Pražském hradě, je výrokem Mistra Jana Husa. Tragédií je, že i tento výrok je zkrácen a jeho původní znění bylo: „Pravda Páně vítězí.“ Tato slova dal Jan Rokycana do průčelí pražského Týnského chrámu. Pak se ve zkrácené formě dostal i na Pražský hrad. Zřejmě lidem, kteří jej tam dávali, vadil přívlastek „Páně“. Dnes si může každý, kdo chce, do tohoto citátu dosadit tu svou pravdu.
Ale vraťme se k našemu duchovnímu dědictví. Nemohu nevzpomenout Petra Chelčického s jeho nádherným odkazem Sieť viery pravej a Řehoře Krajčího, zakladatele Jednoty bratrské. Jak nádherně tehdy mezi těmito lidmi plálo světlo Boží milosti a pravdy. Nemohu nevzpomenout Jana Ámose Komenského, velikého myslitele, pedagoga, posledního biskupa Jednoty bratrské, ale především vzácného křesťana, který svou láskou ke Kristu a lidem zanechal nesmazatelný odkaz celé Evropě, ne-li celému světu. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na obnovenou Jednotu bratrskou – ochranovskou, která se musela uchýlit z důvodu krutého pronásledování za hranice naší země na území Saska, kde založili na panství hraběte Nikolaje Ludvika Zinzendorfa obec Herrnhut, česky Ochranov.
Z tohoto malinkého místa Bůh zasáhl téměř celý tehdejší známý svět. Poté, co tito ochranovští bratři a sestry při jednom modlitebním shromáždění prožili navštívení Ducha svatého, začalo jedno z největších misijních hnutí v moderních církevních dějinách. Tito obyčejní lidé zanesli evangelium na místa, kam se téměř nikomu nepodařilo dojít. Tito bratři ovlivnili lidi, ke kterým se do té doby nikdo nedostal. Měli odvahu beze zbytku položit svůj život jako živou oběť Bohu ve prospěch jiných lidí, kteří žili v duchovní temnotě a neštěstí. Tito moravští bratři ovlivnili mnohé další lidi, bez nichž si nedokážeme křesťanské dějiny ani představit. Připomeňme namátkou např. Johna Wesleye, zakladatele metodistického hnutí, které v dobrém slova smyslu otřáslo tehdejší Anglií.
Před nedávnou dobou jsem navštívil Ženklavu u Nového Jičína, místo narození Kristiana Davida, zakladatele Ochranova. Stál jsem u pamětní desky visící na domě, kde se narodil, a s dojetím četl jeho oblíbený biblický citát: „Jeden je váš Pán. Vy všichni pak bratři jste.“ Mé srdce bylo zlomeno, když jsem si uvědomil, že tato pamětní deska s tímto nádherným biblickým textem se nachází na domě, kde je klubovna seniorů. Ačkoliv si velice vážím seniorů, a už vůbec nic nemám proti klubům pro staré lidi, byl jsem zdrcen zjištěním, že dnes lidé v Ženklavě nemají téměř potuchy o tom, kým tento vzácný a drahý člověk byl.
Ano, máme být jako národ nač hrdí. Můžeme být hrdí na to, že tato malinká země, ve které žijeme, se několikrát v historii stala nesmírným požehnáním pro jiné národy, nejen Evropy, ale celého světa. Bůh dal v našem národě povstat mužům a ženám, kteří vrátili lidem naší země, ale i jiných národů vědomí, že pro Boží pravdu stojí za to žít, ale že za ni stojí i umírat. Modlím se a toužím po tom, aby Bůh tomuto národu vrátil lásku a touhu po Boží pravdě. Kéž by On sám způsobil, aby znovu z této země zazářilo světlo jiným národům a aby se naše země stala zdrojem požehnání pro jiné lidi, kteří žijí v duchovní a tělesné bídě.
Jaromír Bílý, předseda Správní rady
