Šest týdnů doma uběhlo jako voda a znovu jsem se na 16 dní vydal na Ukrajinu. Nejprve jsem jel do dětského domova „Otčij dom“ v Kyjevě, kde jsem strávil pět příjemných dnů s dětmi a rodiči vychovateli. V pátek jsem se jel podívat do dětského domova v Chotově, kde pracují bývalí pracovníci z „Otčího domu“. V domově je nyní 12 dětí, které ještě nedávno žily na ulici. V neděli jsem navštívil sbor Spasení ve Vyšneve a odpoledne mohl sloužit ve sboru v Bojarce. V noci jsem nasedl do vlaku a odjel do Apostolova.
Poprvé ve Slavyansku
V úterý brzy ráno jsme s Pavlem Golubem vyrazili z Apostolova do pět set kilometrů vzdáleného Slavyanska. Po několika letech kontaktů se mi konečně podařilo navštívit dětský domov „Parusa Naděždy“ ve Slavyansku. Slavyansk je asi 100 tisícové město, leží na východě Ukrajiny uprostřed mezi městy Charkov a Doněck.
Do dětského domova jsme přijeli před večeří. Děti nás nevítaly tak, jak jsme zvyklí v domovech, kde jezdíme pravidelně, ale dívaly se na nás, kdopak to k nám přijel. Setkal jsem se s Andrejem, se kterým jsem se několikrát setkal v Kyjevě. Andrej nám ukázal celý dětský domov a představil všechny děti. V domově jich bylo jen 14. Osm holek a šest kluků. Očima jsem hledal Lenu s Irou, které vystupovaly v krátkém filmu „Dopis mamince“, ale nenašel jsem je tam. Ptal jsem se Andreje, kde jsou. Odpověděl mi, že holky jsou v pěstounské péči a každá bydlí v jiné rodině. Obě nyní studují vysokou školu a stále chodí do církve. Byl jsem překvapen, že v domově žije tak málo dětí, když v prezentaci ředitel domova bratr Sergej uvedl, že jich tam bydlí 40. Andrej mi řekl, že z důvodu nedostatku financí museli zavřít vrchní patro a děti na zimu rozvezli po rodinách, aby nemusely skončit na ulici. V době naší návštěvy se některé děti ještě učily a jiné hrály venku fotbal nebo se houpaly na houpačkách.
Druhý den ráno jsme jeli navštívit rehabilitační středisko pro muže. Měli jsme možnost rehabilitantům posloužit slovem při ranní bohoslužbě. Toto středisko pro muže bylo zvláštní tím, že se ze závislosti na drogách a alkoholu neléčili jen Ukrajinci, ale léčili se tu i dva Němci. Místní sbor má partnerský vztah s německými sbory. Když se Němci dozvěděli o jejich práci s narkomany, začali své závislé posílat do rehabilitačního střediska, aby se vyléčili ze závislosti. Měl jsem zde možnost nahrát několik svědectví pro internetové RÁDIO 7, kde se každý čtvrtek vysílá pořad „Magazín z Ukrajiny“.
Ještě dopoledne jsme měli možnost se setkat s biskupem církve „Církev Boží“ Alexejem Demidovičem. Setkali jsme se i s jeho bratrem Sergejem, který je rovněž pastorem sboru, ale hlavně se svým týmem připravuje sociální pořady, které jsou pak vysílány v televizi. Bratr Sergej je opatrovníkem již zmíněné Leny a spolu s manželkou adoptovali malého chlapečka. Sergej je i zpěvákem a jeho píseň Sirotek jste mohli vidět na internetu.
Navštívili jsme Kolju v nemocnici
Při zpáteční cestě ze Slavyanska jsme se s Pavlem Golubem zastavili v dětské nemocnici v Dněpropetrovsku, kde byl po operaci malý Kolja. Loni v létě byl opařen vařící vodou. Kolja byl dva měsíce v nemocnici, prodělal pět operací s transplantací kůže na nejvíce postižených místech těla, 
desetkrát mu byla darována krev, dávali mu i plazmu a drahé léky. Po půl roce Koljovi doktoři operativně narovnali levou ruku a palec na levé ruce. Ze začátku byl Kolja z nás vystrašený, ale po chvíli si s námi povídal a ukázal nám všechny svoje hračky. Měli jsme i čas mluvit s otcem a nakonec jsme se za něj i za Kolju pomodlili. Večer nám volala maminka a chtěla nám poděkovat za naši návštěvu, finanční pomoc i modlitby. Díky vaší štědrosti N.f. Nehemia poskytl na operaci Kolji 700 USD.
Modlete se prosím za Kolju, aby všechny operace zvládl, aby byly všechny operace finančně pokryty. Modlete se i za jeho nevěřícího otce.
Apostolovo, „supčiki“ a stavba modlitebny
Díky Boží milosti loni na podzim mohl sbor v Apostolovu koupit pozemek v centru města. Sbor se rozhodl, že během tří měsíců postaví modlitebnu. Pastor sboru Pavel Golub několikrát navštívil křesťanské projektanty v Kyjevě, kteří mají praxi se stavěním takových modliteben. V únoru začali stavět plot a teď v dubnu připravovali pozemek pro stavbu modlitebny. Zatím na pozemku nebylo uděláno mnoho, jen zarovnaná půda a z Krivého Rogu jsme přivezli stavební buňku. Už by měli mít postavené základy a připravené desky na střechu a v červnu by měli modlitebnu za tři týdny postavit.
Kromě služby ve sboru jsem měl možnost navštívit „supčiki“ neboli děti z polévkového projektu. V Apostolovu jsem byl před velikonocemi, a tak děti pilně cvičily své vystoupení, které pak představily ve
sboru. V minulém čísle jsem vám psal, že do sboru přišla dnes již bývalá alkoholička Ljuba. Sestra Natalie předělala spolu s pastorem jednu místnost (bývalé skladiště s humanitární pomocí), aby tam mohla sestra Ljuba bydlet. Ljuba, bývalá bezdomovkyně a alkoholička, byla Bohem zachráněna a dnes má nový život. Dopoledne pomáhá na poli, pak v kuchyni a odpoledne s dětmi. Dokonce ji už našly i její děti, které bydlí v různých rodinách i v různých vesnicích, a svou maminku často navštěvují. I to je praktická pomoc „supčiků“ lidem v nouzi.
N.f. Nehemia a náš sbor v Havířově se rozhodly, že podpoří práci „supčiků“ v Apostolovu.
Díky jim za to.
Nové děti v dětském domově v Tlumači
Loni v únoru jsem se seznámil se dvěma sestrami Alinou a Ruslanou, ale v dětském domově v Tlumači holky nebyly dlouho a vrátily se zpět ke svému otci, který je kapitánem v armádě. Jejich matka je již několik let nezvěstná, doma s nimi bydlela i jejich babička, která se v té době starala o jejich dvouletou sestřičku Naďu. Domek, ve kterém rodina bydlela, byla ruina na spadnutí, bez topení a elektřiny. Alina nepravidelně chodila do školy, častěji byla doma a pomáhala babičce. Často se o holky starali sousedé, kteří jim dávali jíst. Mnohokrát ale děvčata chodila spát hladová. Za nějakou dobu se o ně začal zajímat sociální odbor dětí a mládeže a po rozhodnutí obecní rady byly všechny tři sestry odvezeny k nám do dětského domova.
Alina začala znovu navštěvovat místní školu a Ruslana s Naďou si spolu s dalšími malými dětmi celý den hrají. Holky jsou nyní velmi šťastné a radostné. I vychovatelky z nich mají velkou radost, jsou požehnáním pro celý domov.
Loni v srpnu byly na žádost otce z našeho dětského domova odvezeny tři sestry Mariana, Táňa a Nasťa. Nejprve si je otec vzal domů, kde bydlela jejich matka s přítelem, otec a babička. Všichni jsou závislí na alkoholu a nejvíce snad babička. Měsíc byli všichni doma, ale pak otec rozhodl, že si nechá doma jen nejstarší Marianu a Nasťu s Táňou pošle do řecko-katolického dětského domova, protože sám je řecko-katolického vyznání. Po dalším měsíci se v domově objevila i Mariana. Holky k nám každý týden telefonovaly a prosily, aby se k nám do domova mohly vrátit. V únoru jsme s ředitelem domova bratrem Zinovijem holky hledali, ale dětský domov ve vesničce za Ivanofrankovskem jsme nenašli. Tentokrát jsme
měli i adresu, kde se domov nachází, a tak jsme se za nimi vydali. Po nějaké době hledání jsme domov našli a děvčata jsme si nechali zavolat. S nimi za námi přišly i řádové sestry. Děti nám předaly a my si s nimi mohli popovídat. Dívky nám ukázaly domov, ve kterém bydlely a povídaly o jejich životě v domově i ve škole. Zavzpomínali jsme si na jejich čas přebývání i u nás v domově, jak si hrály s dětmi nebo jak pěkně zpívaly.
V dětském domově v Tlumači je nyní 27 dětí věku od tří let do 17. Po těžších začátcích si lidé v okolí domova na naše děti zvykli. Přijaly je mezi sebe i děti ve škole a nakloněná je nám i sociální služba.
Po třech dnech v dětském domově jsem na jeden den jel navštívit i pastora Míšu Wanderera v Kolomyji a ve čtvrtek ráno jsem odjel busem domů. Byly to požehnané dva týdny strávené v Boží blízkosti a mezi přáteli na Ukrajině.
Bůh vám žehnej.
Vašek Bednář
Více informací najdete na: http://www.otchiy-dim.estranky.cz
Práci na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Dětský domov Otčij dom Kyjev” a „Práce na ulici v Kyjevě”, číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 1220. Práci Vaška Bednáře na Ukrajině můžete podpořit skrze projekt „Služba dětem Ukrajina (Václav Bednář)” číslo účtu 100 113 352/0300, variabilní symbol 2500.
