Od jistého momentu, během mé služby cizincům zde v ČR, se začala tato práce rozrůstat i za hranice naší republiky, což je logické: imigrantská problematika se týká celé Evropy, nejen naší malé země…
Vše začalo nevinně: abych se sám inspiroval od jiných služeb, které, jak jsem očekával, fungují ve státech Západní Evropy,
kde vlna masivního přistěhovalectví začala již o několik desítek let dříve než u nás, navštívil jsem několik zemí
a tamních církví, abych zjistil, jak pracují.
Čekal mě však trochu šok, když jsem zjistil, že nejenže tyto církve nemají vypracovaný svůj koncept služby těmto příchozím (i když by to pro ně bylo finančně značně jednodušší), ale snažil-li jsem se zavést hovor tímto směrem, narazil jsem na nezájem, či rovnou odpor hovořit o těchto tématech nebo se jimi zabývat.
Netvrdím, že se v tomto směru nedějí žádné aktivity, ale pokud, tak velice ojediněle, nesystematicky a často jsou to sami cizinci, kteří zde tuto službu vedou. A to buď Američané či Finové (tradičně misijně zaměřeni), na které se má pak domácí obyvatelstvo tendenci spoléhat, že odvede jejich práci za ně, nebo to jsou příslušníci různých národů, kteří sem přišli žít, avšak slouží opět pouze uvnitř své komunity. Nutno podotknout, že často s menším vlivem, než by mohli mít křesťané z většinového obyvatelstva, na což si mi mnozí z nich postěžovali.
Zdá se tedy, že namísto abychom mohli přijmout pomoc západní církve, jsme naopak sami schopni jim ji poskytovat… Za tímto účelem jsem již několikrát vycestoval, nejprve sám, nyní již beru s sebou svůj tým.
Z těchto cest zde zmíním tu poslední: jeden misionář působící v Belgii mě požádal, abych pomohl jeho sboru, který vede, začít podobnou službu, jakou vedu zde, v Česku. Přijal jsem jeho pozvání, sestavil tým z těch, kteří se již na této službě podílejí a mají své zkušenosti, nabrali jsme naše evangelizační materiály a vydali se na tuto misi. V našem působišti jsme dostali k dispozici místnost, kde jsme mohli připravit klub pro následnou péči a také dva dobrovolníky, kteří měli za úkol zaškolit se u nás a poté rozpohybovat stejnou službu a sami ji vést.
Celkem jsme tam strávili 10 dní plných služby, během kterých jsme oslovili přibližně 300 cizinců z asi 20 národů. Většina jich slyšela zprávu evangelia poprvé v životě, dokonce poprvé v životě potkali živého křesťana. Zároveň obdrželi evangelium
ve svém jazyce. Pracovali jsme ve městě, v parku, v obchodech,
na tržišti, ale i v okolí uprchlického tábora a dvakrát jsme dokonce byli uvnitř něj! Někteří cizinci přijali pozvání na náš klub (kavárna-čajovna), kde jsme při čaji mohli prohlubovat navázané vztahy, vést rozhovory o Bohu a sdílet se o naší víře, shlédnout evangelizační film, či se spolu modlit…
Když se doslechli pastoři z okolních měst, co tam děláme, okamžitě nás začali zvát, abychom přijeli sloužit i k nim, dokonce jsem musel odmítnout nabídku, abych se tam přistěhoval natrvalo… Vzhledem k vytíženosti jsme museli pozvání odložit a na jaře příštího roku se tam opět vrátíme.
Celá akce vyvrcholila kulturním večerem, kde jsme se spojili s místním sborem a s dalším týmem, který byl primárně zaměřen na Belgičany. Tam jsme vedle České republiky prezentovali i naši víru, lidé slyšeli blok chval, svědectví a kázání. Pastor napočítal, že na tuto akci přišlo dvacet nových lidí (stejný počet, kolik má sám tento sbor), kteří doposud nikdy nebyli v kontaktu s jeho sborem. Z toho osm z nich, tedy téměř polovina, byli právě námi pozvaní cizinci, a to z: Afriky, Arménie, Čečenska, Osetie, Afghánistánu a Palestiny. Jeden z nich, potom co jsme mu vysvětlili evangelium, vydal svůj život Ježíši. Mám jistotu, že je to člověk, který bude mít vliv na své okolí.
Nejvíce se raduji z toho, že dva naši pomocníci vstoupili do této práce, vzali ji za svou, osvojili si náš styl služby a nyní jsou schopni ji sami vést. Jen měsíc po našem odjezdu jsem jim psal, abych zjistil, jak pokračují, a řekli mi, že už vedou
africkou skupinku pro uprchlíky z tábora a chtějí v jeho blízkosti otevřít křesťanský klub.
S těmito cestami, kterých je čím dál více, a to nejen do zahraničí, ale zejména po naší zemi, kde sloužím již ve
12 městech, je spojena výzva této službě, a tou je vícemístný automobil, abych mohl vozit nejen množství evangelizačního materiálu, ale i týmy, které skládám při různých příležitostech, proto prosím čtenáře a příznivce misie, aby se spolu se mnou spojili v modlitbě za naplnění této potřeby. Děkuji za vaši podporu a s přáním úspěšného nového roku se loučím do příštího setkání nad řádky tohoto časopisu!
„Ondřej“
Nadační fond Nehemia sbírá finanční prostředky na službu „Ondřeje“, který přináší evangelium národnostním skupinám žijícím v České republice. Tuto práci můžete podpořit na účet 100 113 352/0300, variabilní symbol 2700. Nasbírané prostředky jsou určeny na cestovné, pronájem skladu, nákup a tisk evangelizačních materiálů. Velkou výzvou je v současné době pořízení vícemístného auta určeného na přesun týmů
a materiálu.
