Pamatuji si na svou první návštěvu Afriky. Bylo to v roce 1998. Jel jsem do Súdánu. Již tehdy při své první návštěvě jsem si tento kontinent zamiloval. Je takové rčení, že buď si Afriku zamilujete, nebo ji budete nesnášet. Já patřím do té první skupiny. Miluji
africkou přírodu, v mnohém se mi líbí i kultura, ale především mám rád Afričany. Na tomto kontinentě mě napadají myšlenky a otázky, které jakoby nemám čas nebo možná inspiraci si položit, když jsem doma v naší zemi. Afrika ve mně vyvolává silný pocit, nebo spíše vědomí, že má smysl milovat druhé lidi a investovat svůj život do životů jiných.Když vjíždíte do Masajské stepi a projíždíte buší po cestách, které vyjezdily džípy, když potkáváte malinké děti, které pasou stáda koz a každý projíždějící automobil je pro ně nádhernou atrakcí, nebo když vidíte po celém tomto místě rozptýlené bomy (malinké vesničky většinou patřící jedné rodině) se svými hliněnými domečky, nemůžete nemyslet na velikost stvoření a především stvořitele. Tolik životů na takovém místě, v zemi
nikoho, tolik životních příběhů se zde odehrává, na tomto, jak by se na první pohled zdálo, pustém místě. Tehdy vás napadají myšlenky, jaké to asi je narodit se a žít zde, jaké to je vnímat toto místo jako centrum světa, jako místo, kam se chci vracet, pokládat je za svůj domov. Právě tyto myšlenky mě napadaly při naší návštěvě Tanzanie v tomto roce. Byl jsem v této zemi již několikrát, a přesto jsem vždy znovu a znovu uchvácen její nádherou. Tentokrát jsem cestoval se svou ženou a ta byla v úžasu ještě více než já.
Naposled totiž navštívila Tanzanii před deseti lety a všude vidí pokrok a změnu, většinou k lepšímu. Doprovázíme na cestě Kirka Wimberlyho, bratra zesnulého manžela Katky Žurkové, která pracovala jako misionářka v Tanzanii. Kirk uspořádal na památku jeho úmrtí pamětní charitativní běh, díky kterému se vybralo 16 tisíc dolarů na vrt nové studny v sirotčinci Betania v Kemondu, kde Katka pracovala. Kevin, manžel Katky, si velmi přál, aby se sem mohli společně nastěhovat a pomáhat opuštěným dětem. Také si velmi přál setkat se s masajským bojovníkem, prostě být zde a vnímat a prožívat tuto zemi se všemi nádherami i problémy. Nic z toho se mu nesplnilo. Setkal se však s tím největším bojovníkem, který v boji za lidské životy zemřel na kříži Kalvárie. Rovněž vstoupil na místo, které je tak nádherné, že se dá jen stěží srovnávat s nějakým místem v Tanzanii nebo jinde ve světě. Kéž tato slova alespoň trošičku potěší všechny, kteří Kevina znali a kteří jsou jeho smrtí zarmouceni. Snad se prostřednictvím jeho bratra uskutečnilo alespoň něco málo ze snů, které Kevin měl. Navštívili jsme spolu masajský Loltepes, místo, kde má N. f. Nehemia svůj projekt, a tady se Kirk setkal s masajskými bojovníky. Je neuvěřitelné, kolik práce zde bylo vykonáno za pouhý rok. Na pozemku, který věnovali Masajové Markusi Drotlefovi,postavila německá Nehemia veliký modlitební dům, ve kterém chtějí pořádat modlitby se čtyřicetidenními půsty za Tanzanii. Islám se totiž tlačí do této země nebývalým způsobem a jediným řešením tohoto problému je Duchem svatým naplněná a posvěcená Kristova církev. Kéž Pán způsobí, že se mnozí misionáři islámu obrátí ke Kristu a poznají pravou svobodu, kterou dává jen on. Z tohoto místa jsme cestovali přes Arushu do Mwanzy, kde jsme nasedli na trajekt a přepravili se přes Viktoriino jezero do Kemonda. Tady se Kirkovi splnilo jeho přání a navštívil místo, kde chtěl jeho bratr žít a pracovat. Byli jsme překvapeni, jak toto místo vzkvétá. O dvě stovky dětí se zde starají ženy ve dvanácti
domácnostech. Ke každému jídlu jsme byli pozváni do jiného domu. Bylo nádherné vidět, že tyto děti, které by jinak pravděpodobně zemřely, prospívají a žijí v rodinách, kde mohou zakoušet lásku a přijetí. S jedním z těchto sirotků z Betanie jsme se setkali v Loltepes. Jel tam na prázdniny pomáhat v masajské škole učit. Jak dobré je, že již samotné děti z těchto projektů vyrůstají a pomáhají jiným dětem v nouzi. Zde předal Kirk výtěžek z charitativního běhu. Rovněž vzal trošičku hlíny z místa, kde se bude studna vrtat, aby ji přivezl do Spojených států a položil na hrob svého bratra.
I přesto, že se nám cestou zpět pokazilo letadlo a zůstali jsme o den déle v Kampale (Uganda), i přesto, že se nám cestou domů ztratily kufry (po dvou dnech se našly) a já jsem dostal malárii, i přes všechny tyto nepříjemné věci to byla nádherná cesta a jsem moc rád, že jsme ji mohli absolvovat. Kéž Bůh požehná Tanzanii a především lidem, kteří zde žijí a pokládají ji za svůj domov.
Jaromír Bílý
Nadační fond Nehemia pomáhá v Tanzanii skrze projekt „Děti Tanzanie – Masajové“, který můžete podpořit jakoukoliv částkou na účet N. f. Nehemia 100 113 352 / 0300, variabilní symbol 1203.
A také skrze projekt „Služba dětem v Tanzanii – Kimbilio“, č. ú. 100 113 352/0300, variabilní symbol 2100.
